Kapitalismus možná skutečně umírá. Nahradí ho technofeudalismus?

Vše nasvědčuje tomu, že kapitalismus neskončí revolučním třeskem, ale evolučním skomíráním. Stejně tak jako sám postupně a skrytě vytlačoval feudalismus, až byla jednoho dne většina lidských vztahů založená na trhu a feudalismus byl smeten, je dnes opět kapitalismus svrháván novým ekonomickým režimem – technofeudalismem. Je to troufalé tvrzení, které navazuje na mnohé předpovědí o zániku kapitalismu ze strany levice. Tentokrát to ale může být pravda.

Signály jsou viditelné už nějakou dobu. Ceny dluhopisů a akcií, které by se měly pohybovat ostře opačnými směry, buď závratně rostou nebo klesají, ale vždy v jednom šiku. Podobně náklady na kapitál (návratnost očekávaná z vlastnictví cenného papíru) by měly s volatilitou klesat, místo toho ale rostou, protože budoucí výnosy jsou stále nejistější.

Dnes je globální ekonomika poháněna neustálou tvorbou peněz centrálními bankami, nikoliv soukromým ziskem.

Snad nejvýraznější známka toho, že se děje něco vážného, se objevila 12. srpna loňského roku. Toho dne jsme se dozvěděli, že za prvních sedm měsíců roku 2020 se národní důchod Spojeného království propadl o více než 20 procent, což výrazně překonalo i ty nejhorší předpovědi. O několik minut později poskočila londýnská burza o více než 2 procenta. Nic podobného se nikdy nestalo. Finance se zcela oddělily od reálné ekonomiky.

Znamená však tento bezprecedentní vývoj doopravdy to, že už nežijeme v kapitalismu? Koneckonců kapitalismus prošel zásadními proměnami již dříve. Neměli bychom se jednoduše připravit na jeho nejnovější inkarnaci? Ne, nemyslím si. To, co zažíváme, není jen další metamorfóza kapitalismu. Je to něco hlubšího a znepokojivějšího.

Od pekaře a sládka k bankéřům

Ano, kapitalismus prošel od konce devatenáctého století nejméně dvěma extrémními proměnami. K první velké proměně – od konkurenční podoby k oligopolu – došlo při druhé průmyslové revoluci, kdy elektromagnetismus uvedl do života velké síťové korporace a megabanky nezbytné k jejich financování. Ford, Edison a Krupp nahradili v roli hlavních hybatelů dějin pekaře, sládka a řezníka, o nichž psával Adam Smith. Následný bouřlivý koloběh megadluhů a megavýnosů nakonec vedl k ekonomickému krachu v roce 1929, k New dealu a po druhé světové válce k brettonwoodskému systému, který svými omezeními v oblasti financí zajistil vzácné období stability.

Konec brettonwoodského měnového systému v roce 1971 odstartoval druhou transformaci kapitalismu. S rostoucím americkým obchodním deficitem, který se stal světovým poskytovatelem agregátní poptávky (nasával čistý vývoz Německa, Japonska a později i Číny), poháněly Spojené státy nejdynamičtější fázi globalizace kapitalismu, kdy se zisky Německa, Japonska a následně i Číny neustále vracely zpět na Wall Street a vše financovaly.

Aby však mohli sehrát svou roli, požadovali funkcionáři z Wall Street osvobození od všech omezení New dealu a Bretton Woodu. S deregulací se oligopolní kapitalismus postupně přeměnil ve financializovaný kapitalismus. Stejně jako Ford, Edison a Krupp nahradili Smithova pekaře, sládka a řezníka, novými protagonisty kapitalismu se staly bankovní korporace Goldman Sachs, JP Morgan a Lehman Brothers.

Ačkoli tyto radikální proměny měly závažné důsledky (velká hospodářská krize, druhá světová válka, Velká recese a dlouhá stagnace po roce 2009), hlavní rysy kapitalismu se nezměnily: zůstal systém poháněný soukromým ziskem nebo rentou.

Ano, přechod od Smithova k oligopolnímu kapitalismu nadměrně zvýšil zisky a umožnil konglomerátům využít své obrovské tržní síly (tj. nově nalezené svobody bez konkurence) k získání vysoké renty od spotřebitelů. Ano, Wall Street získával rentu od společnosti tržními formami loupeže za bílého dne. Nicméně jak oligopol, tak financializovaný kapitalismus byly poháněny soukromými zisky, které byly zvyšovány rentami získávanými prostřednictvím určitého trhu – trhu, který ovládaly například General Electric nebo Coca-Cola, případně trhu, jejž vykouzlil Goldman Sachs.

Všichni tvoříme kapitál zdarma

Po roce 2008 se ale vše změnilo. Od chvíle, kdy se centrální banky skupiny G7 v dubnu 2009 spojily, aby využily své kapacity pro tisk peněz k opětovnému rozběhnutí globálních financí, vznikla hluboká diskontinuita. Dnes je globální ekonomika poháněna neustálou tvorbou peněz centrálními bankami, nikoliv soukromým ziskem. Mezitím se získávání hodnoty stále více přesouvá z trhů na digitální platformy, jako jsou Facebook a Amazon, které již nefungují jako oligopolní firmy, ale spíše jako soukromá léna nebo panství.

To, že je ekonomický systém poháněn účetními bilancemi centrálních bank, a nikoli zisky, vysvětluje, co se stalo 12. srpna 2020. Když k finančníkům dorazila zmíněná chmurná zpráva, pomysleli si: „Skvělé! Bank of England v panice vytiskne ještě více liber a nasměruje je k nám. Je čas nakupovat akcie!“ Na celém Západě tisknou centrální banky peníze, které finančníci půjčují korporacím, a ty za ně nakoupí své akcie (jejichž ceny se oddělily od zisků). Mezitím digitální platformy nahradily trhy v roli míst k získávání soukromého bohatství. Poprvé v historii produkuje téměř každý z nás zdarma akciový kapitál velkých korporací – a to tím, že nahrává něco na Facebook nebo někam jede podle Google Maps.

Není to samozřejmě tak, že by tradiční kapitalistická odvětví zmizela. Na počátku devatenáctého století také zůstalo mnoho feudálních vztahů zachováno, ale kapitalistické vztahy začaly převládat. I dnes zůstaly kapitalistické vztahy nedotčeny, ale začaly je předbíhat vztahy technofeudalistické.

Pokud mám pravdu, každý stimulační program musí být zároveň příliš velký i příliš malý. Žádná úroková sazba nebude nikdy v souladu s plnou zaměstnaností, aniž bychom se mohli vyhnout postupným bankrotům. A s politikou založenou na existenci tříd, v níž soupeří strany nakloněné kapitálu se stranami bližšími práci, je konec.

Kapitalismus skomírá a brzy může následovat velký třesk. Pokud ti, kdo jsou vystavení technofeudálnímu vykořisťování a paralyzujícím nerovnostem, najdou kolektivní hlas, bude jistě pořádně silný.

Autor je ekonom.

Z anglického originálu Techno-feudalism is Taking Over přeložil Antonín Horčica. Text vychází se svolením Project Syndicate.