Foto Alarm
O dědictví Václava Havla se dá přemýšlet různě. Pro nejzarytější pravodláskaře byl filosofem na trůně, bojovníkem za lidská práva a ztělesněním demokracie, pro domácí nacionalisty kolaborantem s Němci a pro levicové kritiky zase humanitárním bombardérem lakujícím narůžovo zahraniční intervence Američanů. V oblasti domácí politiky jsou interpretace ještě zapeklitější. Každopádně a bez ohledu na politické hodnocení Havlova prezidentského období nám tu po prvním porevolučním prezidentovi zůstal Ladislav Špaček. Ten trpěl se svým národem během covidové krize, znepokojily ho ztráty zdvořilostních návyků a v rozhovoru vyzval k postpandemickému nenošení tepláků a mikin.
Profesionál a spisovatel
Po konci kariéry na Hradě se Špaček takřka okamžitě stal největším žijícím profesionálním odborníkem na etiketu v zemi. Odborníci na etiketu, na rozdíl od jiných odborníků, nikomu nevadí a mohou se vyjadřovat k jakýmkoli událostem, na které lidé chodí oblečení. Svět kolem sebe perspektivou vhodných ponožek, kravat a vidliček tak Špaček komentuje už víc než patnáct let. Za tu dobu napsal neuvěřitelných 32 knih, v nichž dokázal umně rozdělit etiketu podle velikosti (velká etiketa, etiketa do kapsy), podle věku (etiketa do tří let, pro předškoláky, školáky i celou rodinu) i podle profese (etiketa pro manažery, pro úřady, pro všechny). K tomu přidal čtyřicet tři dílů pořadu na České televizi. O etiketě.
Někdy se z rozhovorů s Ladislavem Špačkem zdá, že se díval do studny vědění o etiketě přeci jen příliš dlouho a fatalisticky podlehl síle vědy o nošení fraků a směru pokládání vidliček.
Uvidíme, jestli panu Špačkovi nezačne chybět pro další etikety inspirace. Mohl by se vrhnout do etikety v pozdním kapitalismu – například předpisy pro oblékání a chování kurýru Woltu nebyly dosud zpracovány. Není tak zcela jasné, kdo by měl pozdravit jako první (kurýr vezoucí jídlo je sice host, ale pán domu je zároveň zákazník, a tak dále), nebo jestli si má cyklokurýr při předávce bún chả sundat helmu. Rozepsat by se také dala pravidla podávání rukou, sezení, nabídek tykání a vykání a nasazování kabátů pro nebinární a queer osoby. Ale zdatnému podnikateli Špačkovi netřeba radit, určitě ještě tak deset etiket různých velikostí pro různé skupiny za svůj život vystřihne. Nové kategorie nemá Špaček rád. Změna lidského chování podle něj smí jít ruku v ruce se změnou barvy ponožek (barevné do baru jsou vhodné), jinak má rád jasno v tom, kdo je kdo.
Ženy to mají v genech
Kromě psaní knížek Ladislav Špaček bohužel také dává na požádání rozhovory do médií. Hodně rozhovorů. Kromě toho, že si v nich pravidelně „nebere servítky“, když mluví o košilích s krátkými rukávy, je také svébytným sociálním teoretikem. Posílen sebevědomím spisovatele povýšil etiketu na princip, podle nějž se dá rozklíčovat veškerá lidská činnost. I když jedna z přednášek, které nabízí na svých stránkách, nese název „Etiketa není věda“, Ladislav Špaček sám se vědy nebojí, integruje ji do etikety a s tímto backgroundem pak klidně zabrousí třeba do teorie evoluce: „Ženy jsou od narození zaměřené na svůj zevnějšek a oblékání. Již odmalička se v nich geneticky i výchovou ukládá slušné chování a zájem o svůj exteriér,“ vypráví. Ze svých představ o pravěku, kde muži tiše seděli u ohně, zatímco ženy klevetily při vydělávání kůže, pak vyvodí opravdu leccos.
Znalec etikety se nebojí ani historické interpretace „výsadního postavení žen“ v euroatlantické civilizaci, za kterou by měly být ženy vděčné (některé ale nejsou). Hlavní roli pro výjimečné postavení žen na Západě sehrála ve Špačkově pojetí rytířská galantnost ve třináctém století, díky které dodnes mají dámy privilegium usedat ke stolu jako první a těší se ve společnosti i dalším výsadám, jako je přednostní zvedání příborů při jídle a podobné vymoženosti. Dějiny jsou pro Špačka dějinami pravidel stolování.
Konečně máme byznysmeny
Expert nemá rád zmatek a jednoznačnost doporučuje i politickým stranám. „Podíváte se na vystoupení nejmenované politické strany – a polovina straníků má kravatu a polovina ne. Měli by se sjednotit, takhle je to hodně matoucí,“ spekuluje. S tímto přístupem k politice není divu, že s Václavem Havlem začal pracovat až jako s prezidentem, kdežto v Chartě 77 musel Havel dělat mluvčího sám. Každopádně pád minulého režimu umí ocenit i z hlediska proměny české společnosti a nástupu nových elegánů. „Snažíme se držet krok s Evropou, dodržovat pravidla etikety a dosáhnout tak co nejvyšší životní mety. Tato tendence je nejvíce patrná právě u mladých manažerů. Dříve tento trend ani nemohl fungovat, protože tu za totalismu žádní byznysmeni nebyli,“ řekl pro server Studenta.cz.
V kategorii bývalých mluvčích prezidentů ale dopadl Špaček ještě dobře. Petr Hájek, bývalý mluvčí prezidenta Václava Klause, přestal věřit na teorii evoluce, ale jinak věří úplně každé teorii, pokud je dost konspirační. Jestli se Jiří Ovčáček vrhne na okultismus nebo astrologii, zatím můžeme jen spekulovat. Někdy se ale i z rozhovorů s Ladislavem Špačkem zdá, že se díval do studny vědění o etiketě přeci jen příliš dlouho a fatalisticky podlehl síle vědy o nošení fraků a směru pokládání vidliček. Snad i proto na něj po pandemii přišly takové chmury: „Pokud si na sebe vezmete tepláky, tak ukazujete, že máte nějaký problém. Že rezignujete na život,“ prorokoval temně pro Super.cz. Zdá se vám to přehnané? Ladislavu Špačkovi ne. Své fatalistické krédo ostatně už dříve vyjádřil v rozhovoru pro web Idnes.cz: „Zákony etikety zrušit nelze.“
Autor je redaktor Alarmu.