Foto Petr Zewlakk Vrabec
Premiér Andrej Babiš svým protipirátským projevem začátkem června nasadil do české předvolební kampaně vyšší obrátky. Jeho hnutí ANO může brát voliče už jen od SPD, KSČM a Trikolory a Babiš tomu přizpůsobil rétoriku. Nejde o moc procent, ale jejich zisk může být klíčový pro celkové volební vítězství. A řekl si o ně dost jednoznačně, když fakticky přebral tvrdý nacionalistický slovník vymezující se vůči všem typům společenské solidarity, proti Evropské unii, a dokonce i proti ekologii. A nejde zdaleka jen o vyjádření a projevy, Babiš nasazuje dlouhodobě čím dál tvrdší kurz a od racionalistického „lepšího Česka“ a „bude líp“ pro pracující a důchodce se posouvá k vyvolávání politických emocí. A k tomu jsou potřeba nepřátelé.
Babiš hrozí ve svých výrocích pirátskou, probruselskou krádeží státu a jeho proměnou v ekofanatický pirátostán.
Nedávné hlasování ve Sněmovně o odebírání dávek v hmotné nouzi jen potvrdilo, že nabraný tvrdý kurz se týká i domácích nejchudších. To Babiš potvrdil i tím, že v Čau lidi označil boj proti nenažraným českým exekutorům v podstatě za pitomost, i když v minulosti chtěl proti exekucím bojovat. A neochota hnutí ANO odsoudit Maďarsko, které vytáhlo skrze školní osnovy a nové zákony do boje proti LGBT, nemůže nechat nikoho na pochybách, jak to Babiš se svým budoucím politickým směřováním ve skutečnosti myslí.
Vstříc orbánismu
Orbánovská kombinace nacionalismu, antievropanství, odmítání uprchlíků, pomlouvání neziskovek a přísnosti k chudým byla v Babišově politice vždy latentně přítomná, zvláště ve chvílích, kdy se řešily jeho vlastní problémy s dotacemi pro Agrofert a kdy potřeboval hrát linku národního suveréna, který si Bruselem nenechá do ničeho kecat, jenže tentokrát z toho neváhá udělat hlavní téma voleb a místo nejlepšího manažera se staví do role nacionalistického suveréna. Případné koalice s hnutím ANO – ať už nacionalistická s SPD nebo pravicová s ODS – nebudou mít s touto linkou zásadní problém.
Ivan Bartoš a Piráti se zatím vůbec nezmohli na adekvátní odpověď a pokračují v kampani, ve které už nejspíš plánovali pohodové vítězství. Jenže zrovna pohodu Babiš neplánuje. Piráti se rádi chlubí svojí věcností, tím, že předkládají propracované návrhy a ty se pak snaží prosadit, politiku dělají jinak, bez emocí, na základě technokratického kalkulu. Babišovo selhání při řešení pandemie mělo jen potvrdit správnost jejich přístupu. Jenže zvládnutí pandemie je podle výzkumů pro voliče při rozhodování až na desátém místě. I když podle politologa Lubomíra Kopečka pandemie ovlivnila voličské nálady jinak, například vysokým důrazem na zdravotnictví a bezpečnost, automatický předpoklad, že postcovidové Česko půjde volit „nejschopnější“, tedy Piráty, zkrátka neplatí. Jejich kampaň se stojkami a zaléváním květin navíc zatím vypadá, že to snad ani nemyslí vážně. Babiš jako ochránce před většími nebezpečími, jako je ztráta suverenity, uprchlíci a ekofanatismus, tak může být větším garantem bezpečnosti i funkčního zdravotnictví. Aby tento dojem udržel, bude Babiš už navždy – stejně jako Orbán – potřebovat domácí nepřátele.
Bez odpovědi
Andrej Babiš svým zostřeným útokem na Piráty cílil především na vlastní volební preference a volební zisky, související pokles koalice PirSTAN je pro něj jen příjemným bonusem. Ten ovšem potvrzuje účinnost jeho protipirátského tažení, ke kterému se přidala dezinformační kampaň různých ultrapravičáků, tvůrců řetězových mailů a trollů, co jich jen český internet má. Piráti se sice vymezují proti dezinformační kampani, která podle nejnovější studie míří nejčastěji právě na ně, ale nevyvozují z toho patřičné politické důsledky. Andrej Babiš kampaň koncipuje tak, že jde o všechno, spojuje politiku se strachy a aspiracemi, které občané České republiky mají. Piráti se pořád tváří, že jim jde o optimalizaci systému, který pod nimi bude lépe šlapat. Jejich nekonfliktní kampaň vede k tomu, že se do nich trefují úplně všichni, a oni jako by jen doufali, že se jich to z nějakých důvodů vůbec nedotkne. Babiš hrozí ve svých výrocích pirátskou, probruselskou krádeží státu a jeho proměnou v ekofanatický pirátostán. Jasně přitom dává najevo, kam hodlá politicky dál směřovat, a Piráti dál dělají, že se skoro nic neděje. Babiš svoji dotační hru o peníze z Bruselu spojil se zápasem o národní suverenitu a právě bojem proti Pirátům, které už dříve překřtil na „udavače“. Piráti jako by se s tímto stavem věcí smířili a politicky s tím víc pracovat nehodlají.
Jedním ze znaků orbánismu je omezování svobody slova, postupná kontrola nezávislých médií a oslabování zahraničních vlivů. Součástí tohoto balíčku jsou také antimigrační paranoia, útoky na domácí nepřátele všeho druhu a permanentní rozdmýchávání kulturních válek. Když se podíváme, s kým bylo ochotné se spojit hnutí ANO a jaké osobnosti navolilo do mediálních rad, které dohlíží na nezávislostí médií veřejné služby, vidíme, že ANO se něčeho podobného rozhodně nebude štítit.
Jana Bobošíková, politická guru a kamarádka televizní radní Hany Lipovské, zvolené i hlasy poslanců ANO, ohlásila, že bude kandidovat za blok poslance Lubomíra Volného, který jde do voleb s podporou DSSS, tedy těch nejotevřenějších domácích nácků. Za to pochopitelně hnutí ANO nemůže a nenese žádnou odpovědnost, ale ilustruje to, jak moc blízko mají lidé, které poslanci ANO volili ke kontrole médií, k těm nejtvrdším ultrapravičákům. Další jsou třeba moderátor Xaver Veselý nebo Pavel Matocha, který se svým politickým zadáním v ČT ani příliš netají. Skutečně by to nemělo být jen téma pro levičáky nebo vypjaté liberály alergické na xenofoby všeho druhu ve veřejných funkcích. I Babiš se vyvíjí a přizpůsobuje se situaci. V současnosti vidí svoji jedinou šanci v příklonu k vyostřené, orbánovské rétorice, kterou se navíc tlačí do povolební spolupráce s SPD, KSČM a Přísahou. Uklidňovat se tím, že Babiš osobně není žádný ultranacionalista nebo konzervativec, je k ničemu. Do pozice českého Orbána, kterému nezbývá nic než vypjatý nacionalismus, se natlačil sám svými dotačními problémy s Bruselem a covidovou ztrátou image schopného manažera.
Babiš rozdělující
„Když se dívám na situaci po pandemii, je tam vidět obrovský propad důvěry v Andreje Babiše, to je důležitější než samotné preference. V roce 2017 měl premiér spoustu odpůrců, ale většina společnosti ho byla ochotná tolerovat, potenciál růstu už ale současné ANO nemá,“ myslí si politolog Kopeček, který komentoval v Českém rozhlase poslední předvolební průzkum. Je nepravděpodobné, že by toto Babiš nevěděl. Jeho potenciál spočívá nyní pouze ve vysosání ultrapravicové konkurence, u umírněných voličů už nemá šanci. Přizpůsobil tomu rétoriku a nebude váhat tomu přizpůsobit i politiku. Podobně jako v orbánovském Maďarsku tato politika stojí na čím dál výraznějším vylučování „nepřátel“, které sama mediálně vytváří.
Antibabišovská politika byla otravná tím, že z jakéhokoli vládního rozhodnutí nebo plánu dělala rovnou ohrožení demokracie. V předvolebním čase jako by opozice na ohrožení demokracie úplně zapomněla. Petr Fiala ve videích vyjíždí na venkov a přesvědčuje sám sebe, že za úpadkem venkova nestojí desítky let neoliberalismu, ale dva roky EET. Do toho rostou spekulace, že by koalice ODS a ANO mohla být tou správnou pragmatickou volbou. Konec konců v europarlamentu je to právě ODS, která je agilní proorbánovskou stranou. Nic z toho neznepokojuje Piráty, kteří vyvracejí dezinformace sami o sobě a skoro vypadají, že z případné pirátské vlády jsou vyděšeni i oni sami, a do střetu s Babišem, který se jich zcela zjevně bojí, nejdou. Pokud se jim nepodaří negativní emoce přetvořit do mobilizační kampaně, jak to umí právě Babiš, jejich dokola komunikované lepší kompetence a věcný přístup jim stačit nebudou. Pro politickou mobilizaci na pozitivní program není vhodná doba. Proti Babišovi to ani nedává smysl.
Autor je redaktor Alarmu.