Foto Alarm
Od konce května vychází na Alarmu série textů Donáškový kapitalismus jako budoucnost lidské práce?, která vzniká za podpory české pobočky Rosa Luxemburg Stiftung. Jak už název napovídá, věnujeme se v ní především takzvané donáškové neboli zakázkové ekonomice (v angličtině se používá termín gig economy), jejíž význam poměrně zásadně vzrostl s nástupem koronavirové pandemie. Dalším hostem podcastu Kolaps byl ekonom Jan Bittner, který byl v minulosti poradcem premiéra Bohuslava Sobotky a momentálně spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Do Kolapsu přišel mluvit především o daních pro velké korporace, zejména pro tzv. Big Five a další digitální molochy. Jaký měla pandemie dopad na technologické giganty? Jak se tvoří hodnota digitálních startupů, přestože vykazují malé zisky? Proč digitální firmy tolik potřebují dominanci na trhu? Jaké jsou největší slabiny českého daňového systému? O těchto fenoménech a řadě dalších trendů souvisejících s koronakrizí a nástupem kapitalismu platforem se věnuje nový díl Kolapsu.
Vidíš největší problém s technologickými giganty v tom, že se dokážou úspěšně vyhýbat zdanění?
Vždycky si vzpomenu na lživou poučku o tom, že v životě máme jen dvě jistoty: smrt a daně. Spousta korporací a majetných lidí ale daně neplatí. Není to tedy žádná jistota, na kterou se můžeme spolehnout. Pokud jde o Big Five, tedy největší technologické firmy, nemyslím si, že by vyrostly čistě na daňových únicích. Přinesly inovace, na kterých postavily svůj byznys. Zvláštní je na nich to, že vyrostly na takzvaném síťovém efektu. Čím víc lidí má Facebook, tím víc dalších lidí si ho pořídí. Sám jsem si založil účet na Facebooku proto, že všichni ostatní ho měli. Nemá cenu mít telefon, když nikdo jiný nemá telefon. To samé platí u těchto platforem. Tím pádem je jejich niterným cílem stát se monopolem, protože to je hlavní přidaná hodnota, kterou přinášejí. Na což pak reagují antimonopolní úřady, které mají na starost toto regulovat. Monopoly mají obvykle negativní dopad na zákazníky, ale v tomto případě je to naopak. A je to těžké řešit, pokud tu jsou tak obrovské soukromé firmy bez vztahu k legislativě. Je to taky důvod, proč tolik leží v žaludku Němcům – ti svou ekonomickou filosofii postavili na antimonopolních zákonech a ordoliberalismu, který je o dodržování pravidel, a najednou do toho vstupují tyto monopoly.
Jak se to týká danění těchto monopolů? Na první dobrou by to snad nemusel být problém…
Problém je v jejich silné vyjednávací pozici vůči demokratickým státům. Co se týče daní, zviditelnily se s nimi některé problémy například s daňovými ráji a zastaralým mezinárodním daněním, které je postavené na tom, že kde leží kamenný obchod nebo fabrika, tam se daní. Digitální firmy nic takového nemají, a v tu chvíli můžou o to víc využívat daňové ráje.
Nevyužívaly daňových rájů a různých typů daňové optimalizace už korporace starého typu?
Přišlo to už s ekonomickou globalizací. Firmy rostly mezinárodně a zjistily, že když budou víc danit na Kajmanech, poplynou jim z toho vyšší výnosy. Je to tedy spojené s globalizací a technologické firmy jsou niterně globální. A je to na nich hodně vidět.