Foto Moloko film
Na slavnostních premiérách filmů zpravidla postávají na pódiu členové štábu a vzájemně si děkují za to, jak profesionální práci odvedli. V případě krátkometrážního Příběhu hrůzostrašné Eliz, produkovaného FAMU a společnosti Moloko film, to však bylo beze vší ironie zcela na místě. Krátkým snímkům se u nás nevěnuje mnoho pozornosti, u Eliz by to však byla velká škoda. Jak správně pravil Kamil Fila, působivý dětský film u nás nevznikl od devadesátých let, což prolomil až Jiří Mádl se svým režisérským debutem Pojedeme k moři. Po zhlédnutí Eliz se ale opět probouzí naděje, že by český dětský film opět mohl být slavný, nebo dokonce navázat na předrevoluční tradici. I na festivalu dětského filmu BUFF v Malmö byla Eliz velmi dobře přijata.
Tři příběhy ze školní jídelny
Film vychází z dvanáct let staré povídky Adama Struhaly. „Adam ji původně napsal pro přijímačky na FAMU. Chtěli jsme to zpracovat jen jako malé, volnočasové cvičení na mobil v rámci kurzů filmového herectví pro děti, které vedeme, ale díky podpoře Katedry scenáristiky a dramaturgie na FAMU jsme mohli realizovat plnohodnotný projekt,“ vysvětlila režisérka Eliška Kováříková.
Film je nejen odvážný, ale hlavně zachází s dětským divákem jako s plnohodnotným partnerem, který pochopí nadsázku.
Autoři si výjimečně dobře poradili s obvyklým hlavním úskalím, které spočívá v tom, že dětský film by měl ideálně zabavit i dospělý doprovod dítěte (jednou z ošklivých vzpomínek na moment, kdy se o to Zdeněk Troška snažil až moc urputně, je žertování v jedné scénce filmu Strašidla o postavě změněné kouzlem v kočku – jež byla v této podobě znásilněna cizími kocoury). Jindy se zase s dětským divákem zachází jako s hloupým. Příběh hrůzostrašné Eliz se mistrně vyhnul oběma těmto úskalím. Dospělé baví zejména narážkami na známé filmy jako Reservoir Dogs nebo Carrie. Děsivá sbírka Eliziných zmutovaných panenek je osvěžujícím příkladem lehce cynického humoru, který nepřekračuje hranici dětského světa, a přitom na nás velké mrká okem Regan z Vymítače ďábla. To hlavní se však odehrává v konverzaci tří kamarádů ve školní jídelně – řeč je o jejich spolužačce Eliz.
Emoce na základní škole
Tři možná skutečné, možná vybájené příběhy o Eliz nám dávají možnost znovu prožít nebo si vzpomenout na pocit, který všichni známe z doby, kdy jsme chodili na základní školu. Když jsme se tehdy zamilovali, dospělí se smáli, že nejde o nic vážného. Autoři filmu ale berou vážně všechny – ty, které na základní školu vzpomínají, i ty, kteří do ní chodí.
Karolína Paterová jakožto Eliz dokázala zcela brilantně vytvořit mnohonásobnou verzi své postavy – vždy podle toho, jak si ji vysnil jeden ze tří vypravěčů ve svém příběhu. Eliz je totiž jen zdánlivě záporná postava, se kterou se můžeme identifikovat, což se v dětském filmu vyskytuje zřídka. Stejně hravě si poradili se svými úlohami i ostatní nezletilí herci Vít Gajdoš, Lukáš Hogen a Yasin Svoboda. Vít Gajdoš má za sebou slušnou hereckou zkušenost (Metanol, Jak si nepodělat život) a v Eliz ji suverénně potvrzuje. Lukáš Hogen hraje srdnatého a sebevědomého mladého muže, kterého Eliz ušetří v epizodě vybíjené snad proto, že před ní neprchá. A Yasin Svoboda svým výkonem nemůže nepřipomenout Tripse ze Smrti panen a další zbožňované sígry.
Záměr vnést do komediálního motivu hororové prvky a zároveň předat vážné sdělení se autorům povedl. Film je nejen odvážný, ale hlavně zachází s dětským divákem jako s plnohodnotným partnerem, který pochopí nadsázku.
Autorka je spolupracovnice redakce.