Foto Pilsen Pride
Minulý týden se v Praze konal festival Prague Pride, věnovaný LGBT+ komunitě, který tradičně vrcholí duhovým průvodem městem, ačkoliv ten se letos kvůli koronavirovým opatřením ve své obvyklé podobě neuskutečnil. Zároveň probíhal v žižkovském Prostoru 39 alternativní festival ACT*PRIDE, pořádaný kolektivem ACT UP Prague, jenž se věnuje queer tematice a problematice HIV/AIDS. V tomto rozhovoru přinášíme ohlédnutí za minulým týdnem a za stěžejními tématy, jež ho provázely. Hovořili jsme s Michaelem Jettmarem, zakladatelem české pobočky hnutí ACT UP Prague, které organizuje alternativní festival ACT*PRIDE, a Klárou Stolinskou z organizace Ostravský PRIDE.
Jedním z hesel letošního ročníku ACT*PRIDE bylo „Užij si svůj radikální Pride“. V čem jste radikální?
Michael Jettmar: Radikální Pride může být pro každého něco jiného, je to zastoupeno i v tématech, která zvedáme. Jsou odlišná od mainstreamového Pridu.
V čem se odlišujete?
MJ: Jsme menší akce, nejsme taková továrna na peníze a na lidi. Neříkám, že Prague Pride generuje zisk, ale má spoustu z mého pohledu nemorálních sponzorů z korporátního světa. My nabízíme větší škálu témat a nezavíráme oči před tématy, která mainstreamovému Pridu nepřijdou dost cool.
Co konkrétně?
MJ: Například jsme uvedli diskusi „Všechny barvy duhy“, kde jsme probírali, že jsou queer lidé ve vězení, mezi postiženými, mezi autisty, mezi lidmi bez domova a podobně. Snažíme se zvedat i témata, která nejsou jen jednoduchá a pozitivní.
Co je cílem organizace Ostravský PRIDE?
Klára Stolinská: Naše základní hodnoty se s ACT*PRIDEM hodně setkávají, proto se také navzájem podporujeme. Jsme menší Pride, peníze získáváme pouze komunitně, nedostáváme finance od žádných politických stran a subjektů ani granty od města. Snažíme se vymezit vůči pověsti některých jiných Pride festivalů, které jsou vnímány jako queer turismus a zvyšují příjmy městu, kde se konají.
„Dnes už organizací mimo hlavní město přibývá, ale když jsme byli mladší, všichni jsme jezdili do Prahy – jenom tady jsme nosili duhu, jelikož jenom tady jsme se s ní cítili bezpečně.“
Takže Pride je vnímaný širokou veřejností jako taková atrakce?
KS: Ano, Pride se často objevuje i na některých oficiálních prezentacích města. V Ostravě se na webových stránkách města píše, že město je vůči LGBT+ komunitě přátelské, ale žádný zastupitel nás nikdy nepodpořil. Přispívá to k tomu, že většinová společnost vnímá Pride jako pouhý turismus. Nám jde přitom o aktivismus, o lidská práva.
Zaujala mě kritika, že mainstreamový Pride kopíruje třídní rozvrstvení společnosti například tím, že jsou tam VIP zóny. Nakolik je třídní rozdělení tématem uvnitř samotné LGBT+ komunity?
MJ: Podle mě určitě je. Nebudu chodit daleko pro příklad: když sám přijdu na Prague Pride, necítím se komfortně. Ta akce je postavena tak, že vyžaduje, abych tam utrácel nějaké peníze. Tím nemyslím vstupné, ale třeba u stánků nebo za různé aktivity. My například máme vždy dostupnou vodu zdarma, aby na našich akcích lidé nebyli nuceni něco utrácet, pořádáme akce v nekomerčních prostorech, kde se nikdo nemusí cítit špatně, že nemá u sebe peníze.
Takže se snažíte fungovat na nekomerčních principech?
MJ: Sbíráme dobrovolné příspěvky do pokladničky, ale my ty peníze nepotřebujeme. Utrácíme pouze na cestovné pro hosty a hostky, takže ty peníze pak darujeme nějakému projektu. Loni jsme sbírali pro Sananim, letos darujeme peníze Přestupní stanici, která pracuje s lidmi bez domova.
KS: Jsme malá orgnaizace, která zatím funguje jenom tři roky. Spousta lidí si myslí, že se snažíme dojít k festivalové podobě, jakou má Prague Pride. Ale není to tak, my nikdy nebudeme prodávat komerční, neeticky vyrobený merch. Maximálně nabízíme předměty, které si vyrábíme sami, a vždy za dobrovolný příspěvek, aby si je mohl dovolit každý.
Tématem letošního ročníku ACT*PRIDE bylo budování komunity. Co pro vás znamená?
MJ: To téma jsme zvolili kvůli kritice. Před lety jsme ještě pod hlavičkou Alt*Pride zablokovali na Prague Pride vůz ExxonMobilu. Já jsem pak byl šikanovaný jedním členem organizačního týmu Prague Pride. Je to už pár let, takže to nerad znovu otevírám, ale říkám to z toho důvodu, že jsem si připadal z té komunity vyloučený. I takhle může probíhat štěpení.
KS: Ostravský Pride kromě tradičního průvodu pořádá více akcí, aby se mohli ozvat i lidé, kteří tu možnost nikdy neměli. Většina našich akcí je zaměřena na otázky z publika, na společné diskuse v kroužku, lidé si povídají, a to buduje tu komunitu – ne to, že stojíte před pódiem v anonymním davu, kde se necítíte propojeni. Na těch mainstreamových akcích je často všechno strašně pozitivní, ale my se nebojíme bavit třeba i o takových věcech, jako je bodyshaming v LGBT+ komunitě.
Prague Pride je určitě nejviditelnější LGBT+ akcí v Česku. Pro širokou veřejnost tak může vznikat dojem, že to je fenomén, který se týká jen Prahy. Jak se dělá queer aktivismus mimo hlavní město?
KS: Praha je velká a hodně navštěvovaná, také se tu častěji dějí demonstrace. Ale Praha je taky víc anonymní, takže třeba studenti, kteří nejsou doma out, se v Praze nebojí veřejně účastnit LGBT+ akcí. Je pravda, že například v Ostravě se na našich akcích mohou někteří lidé cítit v nebezpečí, že je někdo zahlédne. Ale právě s tím se snažíme pracovat a vytvářet prostor, kde se mohou cítit bezpečně.
V čem je jiná situace LGBT+ komunity v malých městech?
KS: Ve většinové společnosti převládá názor, že u nás nic takového není. Dnes už organizací mimo hlavní město přibývá, ale když jsme byli mladší, všichni jsme jezdili do Prahy – jenom tady jsme nosili duhu, jelikož jenom tady jsme se s ní cítili bezpečně. Společnost si myslí, že mimo Prahu nejsme, ale je to hodně zpátečnické myšlení. Například teď jsme psali místním podnikům v Ostravě, jestli si během dvou týdnů našich akcí vyvěsí duhovou vlajku. Některé vlajky vystaví, jiné nám odepsaly, že LGBT+ komunita je u nich vítána, ale že nic nevyvěsí. Ale jak my to pak máme vědět? V menších městech prostě není těmto lidem dáváno najevo, že jsou vítáni.
Pojďme ještě k širším souvislostem. V Polsku a v Maďarsku zažívá LGBT+ komunita stupňující se útoky a diskriminaci – jak je na tom v Česku? Zhoršuje se situace?
MJ: Určitě se člověk cítí hůř. Vztahy se zhoršují, velký podíl na tom má internet a sociální sítě, kde se lidé mohou projevit bez zábran, takže se zvyšuje i podíl nenávistných projevů. Co se týče Polska, od tamní situace jsme zatím daleko – ale možná ne nadlouho. Dokud nejsou otevřeně fašistické síly ve vládě, tak to ještě jde, ale až budou u moci, budeme tady také mít velký problém.
KS: Taky si myslím, že se to zhoršuje. Je vidět, že lidé jsou naštvaní na symbol duhy. Na Slovensku se nějaká školka musela omluvit, že využila motiv duhy v školním představení, že to nebyla žádná propagace LGBT+. Média tomu taky nepřispívají – nevnímají tuto problematiku jako otázku lidských práv. Když třeba s naší organizací narážíme na to, že nám někdo odmítne poskytnout prostor s tím, že se nechce účastnit politických akcí, odpovídáme, že lidská práva nejsou politická, jsou nadstranická, jsou neoddiskutovatelná. Přitom jsme teď například museli řešit, že jsme všechny naše akce na Facebooku museli označit jako politické, protože nám Facebook napsal, že to může ovlivnit nadcházející volby. Na to, že jsme platforma, která chce v zásadě jen informovat o LGBT+ komunitě, mi to přijde opravdu nešťastné. My chceme oslovovat lidi napříč spektrem s tím, že jde o lidská práva, a žádná politika by tohle neměla znevažovat.
Zároveň boj za LGBT+ práva má svou politickou dimenzi…
MJ: Já mám pocit, že v té „LG“ části komunity existuje touha po tom, aby to bylo nepolitické, aby to byl prostě jen karneval a průvod. Ale podle mě to politické téma je – už kvůli tomu, co jsem říkal před tím, že bude záležet, jak dopadnou letošní volby a jaké síly se tady budou podílet na vládě. Pak už může být na nějaké průvody pozdě.
KS: Musíme dělat akce, které nejsou jen festivaly. Oslavovat je samozřejmě krásné a určitě je fajn, že lidé mohou přijít na akci, kde se třeba jedenkrát za rok cítí úplně v bezpečí ve svém vlastním městě. Ale ještě pořád není co oslavovat, dokud nebudeme mít skutečnou rovnoprávnost.
Co je teď pro komunitu největší výzva?
MJ: Být tou komunitou. Neříkám, že všichni musí furt držet při sobě, to ani nejde. Ale když se objeví nějaká kritika v rámci komunity, je potřeba ji zdravě přijmout.
KS: Rozumím názorům lidí, kteří vítají, že na Pridu je T-Mobile nebo Vodafone. Neříkám, že to někdo dělá hůř nebo líp, je důležité se snažit navzájem pochopit, nerozdělovat se a neříkat „vy to děláte špatně“ a „vy to děláte dobře“. Kritika je v pořádku, ale aktivismus se nedá založit jen na ní. Všichni se snažíme o to samé, jenom to děláme jinou cestou. Různé cesty vyhovují různým částem komunity, a když působíme vedle sebe, tak vlastně vyhovujeme všem. Takže je důležité o sobě navzájem vědět, pomáhat si a rozšiřovat cílovou skupinu, kterou oslovujeme.