Z filmu O slavnosti a hostech. Foto Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
Padesátý pátý ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech má podtóny cinefilní oslavy. Po dvou letech půjde o plnohodnotnou akci se spoustou kinosálů, hostů a především zajímavých filmů. Jenže – jak už bývá u festivalů podobného formátu zvykem – vybrat si z nabízených snímků může být výsostně složité. Jak na to letos?
Mou první zastávkou bývá na festivalu tradičně velmi silná sekce experimentálních filmů Imagina, Jejím největším lákadlem je tentokrát film Pojď ke mně thajské autorky Anocha Suwichakornpong, podle prvního traileru vizuálně strhující a emocionálně intenzivní. Půjde o narativní a stylistický experiment konfrontující současnost se zkušeností druhé světové války v prostoru džungle, v níž ve čtyřicátých letech zahynuly tisíce lidí. Lehce přes hodinu dlouhá hra na první pohled připomíná radikálnější tvorbu filipínského mága Lava Diaze, což je moc hezká vizitka.
V Thajsku doporučuji zůstat i s filmem Memoria. Do Karlových Varů se totiž dostává novinka Apichatponga Weerasethakula s Tildou Swinton v hlavní roli. Weerasethakul – nebo Joe, jak se mu přezdívá – ve své tvorbě málokdy mine. Thajec je festivalovou stálicí pomalé kinematografie a čeští diváci se s ním už několikrát potkali. Našimi kiny proběhla Tropická nemoc, Strýček Búnmí nebo Láska z Khon Kaen. Samé vynikající filmy. Memoria si odnesla uznalé reakce z festivalu v Cannes a pravděpodobně půjde o podobně hypnotickou, zenovou a lehce ironickou diváckou zkušenost, která bude dalece přesahovat sledování filmu na plátně. Weerasethakul se totiž umí nuancovaným způsobem vetřít do podvědomí diváka a unášet ho do chytře vystavěných estetických snů.
Útěk z Kadrnky?
Podobné pověsti se těší tchajwanský mistr Tsai Ming-liang, jehož Dny budou ve Varech také k vidění. Masterclass pomalé kinematografie dožene diváka k uvažování nad tím, kde končí film a začínají naše myšlenky. Protože tyto hranice se začnou rozpíjet. Tvůrce, který nikdy nezklame. A korejský solitér Hong Sangsoo na 55. ročník poslal svůj šedesátiminutový Úvod. Mistr dialogových dramat jemně tepajících do citlivých vztahových i existenciálních problémů svými posledními filmy Den poté, Hotel na břehu řeky a Stébla ukázal, že se vrací do formy. Snad to Úvod potvrdí.
I česká účast na festivalu vypadá zajímavě. Každopádně na nejvyšší příčce se v cinefilních watch-listech objeví nový snímek Václava Kadrnky Zpráva o záchraně mrtvého. Jestli hledáte film vyvolávající silné emoce, bude sázka na Kadrnku jistotou. Před čtyřmi lety totiž rozproudil krev i diskuse svým Křižáčkem a vyhnal ze sálu dobrou polovinu diváků. A pokud z filmu lidé utíkají, bude to přinejmenším zajímavé. Od silně konceptuálního pomalého filmu neustupuje ani tentokrát, alespoň podle traileru. Kadrnka totiž patří mezi několik málo domácích tvůrců, kteří diváka esteticky provokují a testují, na co všechno je schopen přistoupit. A proto bude Zpráva o záchraně mrtvého asi takové rodinné drama, jako byl Křižáček historickým spektáklem.
Myši pro děti a půlnoční program
I přes velké množství nových snímků, doporučím obrátit se k minulosti. A to restaurovanou verzí O slavnosti a hostech Jana Němce a Ester Krumbachové. Kvůli školním seminářům jsem s filmem strávil pár desítek hodin, ale ani přesto k němu necítím odpor. Něco mě k němu táhne zpátky a bude příjemné sledovat, nakolik funguje na velkém plátně. Zdá se být jednoduchou metaforou, ale je skutečně přehlídkou filmařského umu a schopnosti nedoříkávat vše až do konce. Záměrně nedokončuje věty, myšlenky, záběry a velmi chytře pracuje s absencí. Moc v něm toho není, přesto je v něm skoro všechno.
Třetí české doporučení je koprodukční a odpočinkové – loutková pohádka Myši patří do nebe. Adaptace stejnojmenné knihy Ivy Procházkové má problém s tempem, ale přesto jde tento nečekaně dojemný příběh do daleko temnějších poloh, než na jaké jsme u domácí dětské tvorby zvyklí. Navíc tvůrci umí s animovaným formátem dobře pracovat a dočkáme se i několika sebereferenčních stylistických vtípků. Svěží a hravá pohádka.
Půlnoční program je další stálicí karlovarského festivalu. Pravidelně balancuje na ose mezi artově brakovou a pragmaticky populistickou tvorbou a letos se mu to daří náramně. První zastávka, Vlak do Pusanu 2. Zkušený tvůrce Jŏn Sangho se v pokračování intenzivního zombie filmu přesouvá od žánrové zábavy k až frankensteinovským experimentům. Sešívá vlivy postapokalyptických filmů, korejských melodramat, ztřeštěných komedií i akčních exploatací. Výsledkem je dílo spojené z desítek různých vlivů, které by v žádném případě nemělo fungovat, přesto velmi hlasitě křičí, že je naživu. Jeden z nejlepších filmů loňského roku. Jakmile opustíte adrenalinový vlak, vyplatí se navštívit Prokletou vesnici od indonéského hororového talentu jménem Joko Anwar. Jeho cinefilní exploatace jsou vždycky trefou do černého a umí diváky dostat do velmi nepříjemných situací. Ať už jde o nevlídné horory Pengabdi Setan a Pintu terlarang nebo žánrový hybrid Gundala. Prokletá vesnice o půlnoci dozajista nezklame.
Kritika generace třicátníků a traumata z teroristických útoků
S německým Ne! se přesouváme do riskantních vod. Od jeho tvůrce Dietricha Brüggemanna nikdy nevím, co očekávat. V roce 2014 se ve Varech promítala jeho Křížová cesta, dost možná jeden z nejlepších německých filmů tohoto století. O rok později pak přivezl Heil banální a jednorozměrnou satiru utahující si z neonacistů. Ne! kriticky atakuje současné třicátníky a objevuje se dokonce v Hlavní soutěži. Jaký to bude film? Nemám nejmenší tušení, ale chci ho vidět. Podobnou sázkou na nejistotu bude i Konference Ivana I. Tverdovského. Že mladý Rus přiveze na festival svou novinku bylo jasné, je totiž pravidelným hostem. V roce 2014 soutěžil s debutem Nápravná třída v sekci Na východ od západu, o dva roky později se do hlavní soutěže dostala jeho kontroverzní Zoologie a ve stejné sekci nedávno soutěžil se Skokanem. Tverdovského filmy jsou pokaždé takzvaně na půl cesty, neukočírované, ale se záblesky brilantního řemesla. Konceptuální Konference ale vypadá, že by mohla kletbu zlomit. Hra s vyprávěním na omezeném prostoru se bude týkat vyrovnávání se s traumatem teroristického útoku a já mu držím palce.
Na samotný závěr jedna nečekaná událost – japonský tvůrce Rjúsuke Hamaguči má na letošním ročníku dokonce dva filmy. Tím prvním je pečlivě vystavěná trojice povídek s názvem Kolo štěstěny a fantazie. Ve svých brilantních dílech Asako I & II a Happy Hour dokázal, že vztahovým filmům s destruktivním dopadem na diváka rozumí, a ani nejnovější počin není výjimkou. V podobné linii půjde i jeho druhý promítaný snímek, adaptace povídky Haruki Murakamiho s názvem Drajv maj kár. Oba si pak zaslouží pozornost. Letošní KVIFF tak nabízí mnoho, ale opravdu mnoho možností k cinefilnímu okouzlení. Tak s chutí do toho.
Autor je filmový publicista.