Vývoj kolem požadované reformy policie ve Spojených státech se vzpírá jednoduchému narativu. Částečně je to způsobeno tím, že policejní práce v USA je značně decentralizovaná a mají ji na starost místní samosprávní celky. To znamená, že i snahy o reformu jsou do velké míry lokalizované. Velký problém také způsobuje, že během uplynulého roku výrazně narostla kriminalita ve Spojených státech (respektive její část), a na narůstající čísla se pochopitelně soustředí odpůrci policejních reforem. Dle jejich verze mohou za nárůst kriminality právě protipolicejní protesty, nedůvěra v policii, kterou vyvolaly, a reakce na ně ze strany policejních sborů. Tato verze však většinou pomíjí, že loňský rok byl značně atypický především kvůli bezprecedentní pandemii koronaviru.
Spojené státy se teď nacházejí v jakémsi mezistavu. V některých městech se po opadnutí loňské hysterie začínají rýsovat reálné, byť opatrné alternativní modely.
Nejprve jednoduchá fakta. Loňských protipolicejních protestů se účastnilo enormní množství lidí (odhady se pohybují v desítkách milionů), a média je proto právem označují za největší v americké historii. Stejně tak nejde rozporovat nárůst zločinnosti. Nelze ovšem mluvit o nárůstu zločinnosti jakožto celku, napříč jednotlivými kategoriemi. Nárůst se týká především jednoho z nejzávažnějších zločinů vůbec – vražd. U těchto závažných zločinů se jedná o nejvyšší nárůst v absolutních číslech, jaký Spojené státy kdy zažily. O něco mírnější nárůst zaznamenaly krádeže aut, napadení a střelby. Celková míra zločinnosti ale naopak klesla. Máme tu tedy poměrně atypickou a paradoxní situaci, kdy sice míra zločinnosti jako celek klesá, ale ty nejzávažnější zločiny narůstají.
Zbraně s sebou!
V kontextu loňských protestů se pak vcelku nabízí, že odpůrci policejních reforem říkají něco v těchto intencích: My jsme vám to říkali, nemůžeme házet policii přes palubu, musíme naopak drakonicky zasáhnout. Tedy ozývá se v zásadě ta samá písnička, která dominovala americké debatě o trestněprávních a policejních otázkách v uplynulém půlstoletí. Při podrobnějším pohledu se ale začíná vše komplikovat. Mezi oblíbené argumenty zastánců policejních reforem patří fakt, že nárůst násilného zločinu byl loni (s tím, že dostupné statistiky ukazují na pravděpodobné pokračování i letos) celonárodním fenoménem – vůbec se netýkal jen těch měst, která zvažovala nebo i schválila rozpočtové škrty týkající se policejních sborů. Stejně výrazně se projevil i ve městech, kde vládnou jasně propolicejní republikáni. Komentátor Radley Balko například upozorňuje, že vzhledem k tomu, že ve velkých městech častěji vládnou demokraté, jsou v seznamu těch měst, která loni zaznamenala největší nárůst vražd, zastoupena disproporčně více ta republikánská.
Dalším oblíbeným terčem demokratů je dostupnost zbraní v USA. Poukazují na nástup nákupů zbraní na začátku pandemie, ale někteří také považují za nutné zpřísnění současných regulací. Podle nedávné studie vydané v akademickém časopise Injury Epidemiology v období od loňského března až do června stouply nákupy střelných zbraní v USA o 4,3 milionu. Studie zároveň dochází k tomu, že mezi místy se zvýšenými nákupy a místy se zvýšenými počty zločinů spáchaných střelnými zbraněmi není jasná korelace. Rob Arthur a Jeff Asher ve svém článku na webu Vox pak docházejí k závěru, že se začátkem pandemie jednoduše značná část Američanů začala běžně nosit zbraně, které sice měli už předtím, ale nechávali je doma.
Spletenec vlivů
Jak to tedy je? Mohou za nárůst zločinnosti v USA zbraně, nedůvěra v policii, nebo pandemie? Jedním z nejvýznamnějších expertů na trestněprávní a vězeňskou problematiku ve Spojených státech je profesor John Pfaff (autor vynikající knihy Locked In). Ani ten nemá v současnosti jednoznačnou odpověď. Upozorňuje ale, že z dostupných statistik vychází, že na spoustě míst v USA se začala míra násilných zločinů zvedat už před protesty, z čehož vyplývala výrazná vlna medializace reforem policejní práce. Pfaff cituje výzkum Davida Abramse z Pensylvánské univerzity, jehož výsledky ukazují, že nárůst byl v jednotlivých městech velmi různý. Někde klesala zločinnost do začátku lockdownu a pak začala stoupat. Jinde pokračoval pokles i během lockdownů a situace se obrátila po nástupu protestů. Některá města zaznamenala vyšší míru zločinnosti po celý rok a ani lockdown, ani protesty ji na první pohled neovlivnily.
Pfaff upozorňuje, že lockdown mohl vést ke zvýšení zločinnosti skrze přerušení nejrůznějších sociálních programů, zhoršení ekonomické situace a celkový stres způsobený nejistou budoucností. Stejně tak je podle něj nasnadě, že protesty demotivovaly policii (byť zmiňuje studie zabývající se vlivem starších protipolicejních protestů například ve Fergusonu na policejní práci s tím, že tento efekt není rozhodně nijak jednoznačný). Pfaff zároveň zdůrazňuje, že aktuální data je třeba brát s notnou dávkou opatrnosti a že jasno o příčinách aktuálního nárůstu budeme mít až za mnoho let. Mně osobně přijde stejně jako Pfaffovi nesmyslné vylučovat jak koronu, tak množství zbraní i protesty z dílčích příčin amerického nárůstu vražd, byť bych rozhodně nečekal, že budou jako příčiny rovnocenné. Zároveň ale konkrétně u protestů nevím, proč by to mělo znamenat, že reformy americké policejní práce nejsou žádoucí; jen to ukazuje, že budou jistě náročně prosaditelné, což ale asi nikoho nepřekvapí.
Pfaff dále rýsuje cestu k reformám, která je podle něj v tuto chvíli možná. Tím se dostáváme k samotnému kontroverznímu sloganu „Defund the Police“, o kterém se toho hodně namluvilo, ale málokdo mu plně rozumí. Já se jím zde nebudu v obecné rovině zabývat, protože jsem to učinil před rokem v díle o protestech a protože mi přijde lepší podívat se na konkrétní příklady z konkrétních měst. Jenom pro kontext připomenu, že Spojené státy žijí, co se policejní práce týče, stále ve velmi propolicejním paradigmatu, které bylo nastoleno v reakci na stoupající míru zločinnosti od půlky šedesátých do začátku devadesátých let.
Od té doby zločinnost víceméně klesala, k uvolnění zpřísněných zákonů nicméně nedošlo. Hlasy po policejních reformách sílily postupně od přelomu tisíciletí, ale dosud moc velký efekt neměly. A právě míra frustrace ze setrvání propolicejního statu quo byla jednou z primárních rozbušek loňských protestů. Cestu ke zdánlivě radikálnímu sloganu „Defund the Police“ vydláždily dvě dekády snah o střídmější reformy, které ale nikam nevedly. Dají se samozřejmě nalézt příklady lidí, kteří pod tímto heslem skutečně volají po de facto zrušení policie (byť i většina z nich vidí tento cíl jako dlouhodobou aspiraci, spíše než úkol na následující měsíce), těmi se tady ale zabývat nehodlám, protože za důležitější považuji práci lidí, jako je John Pfaff, kteří k americkému problému s násilím a obří vězeňskou populací přistupují velmi prakticky a nevyhýbají se nepříjemným reáliím.
Policejní reformy jsou do velké míry v gesci místních samospráv. Jakkoliv některé z nich začaly koketovat v poslední době se změnou kurzu, nejde zatím o nic dramatického. Některé státy se dokonce předem snaží změnám zabránit tím, že schvalují zákony, které omezují možnost měst dělat škrty v policejních rozpočtech. Nejvýrazněji tak učinila asi Florida, ale podobnou legislativu v nějaké podobě zvažuje deset států. Jiné státy zase odebírají pravomoci lokálním prokurátorům, kteří jsou ve většině Spojených států volení, a v poslední dekádě se objevila hrstka takzvaných progresivních prokurátorů, kteří se snaží změnit trestněprávní paradigmata.
Dva kroky dopředu, jeden zpátky
Největší pozornost se pochopitelně upírá k Minneapolisu. Právě toto město bylo epicentrem protestů po smrti George Floyda, který zde zemřel rukou policie. Stejně tak zdejší zastupitelé slibovali největší změny, když se loni v létě většina zdejších radních zavázala pod heslem „Defund the Police“ takřka rozpustit zdejší policejní sbor. Jejich odhodlání ale rychle opadlo a nic takového se zřejmě nestane. Dva následné konkrétní návrhy, které byly předneseny v průběhu podzimu a na začátku letošního roku už počítají se zachováním minneapoliské policie, ale to neznamená, že by nepřinesly změny. Ten lednový by například zrušil požadavek sedmnácti policistů na každých sto tisíc obyvatel a dal městské radě větší kontrolu nad policejním sborem.
Za dalším návrhem stojí spolek Yes 4 Minneapolis a měl by vést k osekání gesce policejního sboru. Představitelé spolku rámují svůj návrh značně jinak, než jaká byla nejostřejší rétorika protestujících loni v létě. „Když policie nezastavuje řidiče za drobné dopravní přestupky, jakými jsou tmavá skla nebo neobnovená registrace, šetří jim to čas na to, aby se mohli soustředit na násilné zločiny a vyšetřovat vraždy,“ řekla pro NPR jedna z členek spolku. Podotýkám, že v Minneapolisu taktéž stouplo množství vražd a během první půlky letošního roku tu byl zabit víc než dvojnásobek lidí v porovnání se stejným obdobím loni. V uplynulých letech se přitom místní policii podařilo vyřešit průměrně asi 65 procent vražd.
V tom by zastánci reforem mohli najít společnou řeč s demokratickým starostou Jacobem Freyem, který se sice stavěl proti svým radním, když volali po de facto abolici policie, ale opakovaně vyjádřil podporu tomu, aby se policie více soustředila na násilné trestné činy než na dopravní přestupky. Debata o podobě policejní práce v Minneapolisu tak rozhodně není u konce. Reálně se však stalo především to, že celkové zrušení policejního sboru je mimo hru. Loni v létě sice rada přesunula asi milion dolarů z policejního rozpočtu do zdravotnictví, kde mají sloužit programu prevence násilí. Tato částka ale představovala něco málo přes půl procenta loňského policejního rozpočtu. Na přelomu roku pak schválila rada nový rozpočet, který byl o 17 milionů nižší než loni, ale počítá se zachováním všech 888 pracovních míst policistů.
Změna priorit
Trochu podobným směrem se debaty ubírají ve Washingtonu, DC. Tam demokratická starostka Muriel Bowser v reakci na letní protesty chtěla pro rozpočtový rok 2021 dokonce navýšit finance na policii. Její plány ale překazili radní, kteří návrh pozměnili, policejní rozpočet seškrtali o 5,4 procenta a asi třetinu této částky vyčlenili opět na preventivní programy. Aktuálně město projednává rozpočet na další rok (období začínající od října), který počítá s dalšími šesti procenty škrtů peněz pro policii a s dalším výrazným navýšením rozpočtu prevenčního úřadu Office of Neighborhood Safety and Engagement (ONSE). Jak uvádí Washington City Paper, i tak by operoval policejní sbor v DC s rozpočtem přesahujícím půl miliardy dolarů a zachoval by si přes 4,8 tisíce policistů. Rozpočet ONSE by se sice navýšil o 172 procent, ale agentura by stále zaměstnávala 58 lidí.
V aktuální podobě sice rozpočet počítá se zdvojnásobením náboru nových strážníků ze stovky na dvě, ale policejní ředitel varuje, že zaučení nově nabraných policistů pochopitelně nějakou dobu trvá. Ti starší mezitím odcházejí do důchodu nebo do jiných zaměstnání. Podobně jako v Minneapolisu vidí i místní politici v DC řešení v tom, že se snaží přesměrovat část policejní práce do jiných rukou. Součástí projednávaného rozpočtu je i nový program, který by přesměroval ta volání na tísňovou linku, která se týkají duševního zdraví, dopravních nehod a parkování, specializovaným pracovníkům a tím mimo jiné uvolnil ruce policistům. Teoreticky by tak mohl tento program snížit čas dojezdu policistů k závažným případům.
Zmíněná agentura ONSE byla založena v roce 2017 a velká část jejího rozpočtu jde na „violence interruption“. Tento přístup v podstatě nahlíží na násilné zločiny optikou veřejného zdraví, konkrétně de facto jako na epidemii. Vše je samozřejmě podloženo daty, která ukazují, že velkým problémem násilných zločinů je jednoduše to, že násilí plodí násilí. Dle nejrůznějších studií totiž jedna vražda může vést postupným řetězením až k desítkám dalších. Zmíněné programy se tento zhoubný cyklus snaží přerušit, což pochopitelně vyžaduje notnou dávku trpělivosti, holistický přístup a dobrou znalost prostředí na velmi lokální úrovni. Dosavadní experimenty ukazují, že tyto programy jsou schopné snížit násilí v řádu desítek procent, rozhodně je ale potřeba mít více dat.
Ukradené Frisco
Krátkou zmínku si zaslouží také San Francisco. Především proto, že jedno video odsud v posledních týdnech oběhlo svět. Ukazuje maskovaného muže na kole uprostřed prodejny lékárenského řetězce Walgreens, jak z regálů sype zboží do velkého odpadkového pytle a během pár vteřin ujíždí z obchodu. Podle serveru FAIR o této krádeži vzniklo v různých médiích více než tři sta zpráv. Podle narativu odpůrců trestněprávních a policejních reforem má toto video ilustrovat de facto anarchii, do které se Spojené státy propadají. Poukazují na referendum z roku 2014, ve kterém si Kaliforňané odhlasovali, že nenásilné přečiny se škodou do 950 dolarů budou klasifikovány jako „přestupky“, a nikoliv jako „trestné činy“ (tedy misdemeanors, a nikoliv felonies – překlad a převod z amerického právního systému je pochopitelně přibližný).
Mediální hysterii umocnila samotná firma Walgreens, která v téže době oznámila, že bude údajně kvůli nárůstu krádeží v obchodech v San Francisku rušit sedmnáct poboček. Deník San Franciso Chronicle ale upozorňuje, že firma ruší pobočky napříč Spojenými státy už od roku 2019 a ve stejné době, na kterou je naplánováno rušení poboček v San Francisku, ruší ještě více poboček v New Yorku, ve kterém „žádná epidemie krádeží neprobíhá ani podle Walgreens, ani podle newyorské policie“. Autor článku Adam Johnson také cynicky poznamenává, že čistě finančně daleko závažnější případ krádeže z loňského roku si podobnou mediální pozornost nevysloužil. Tehdy ovšem šlo o mimosoudní vyrovnání ve výši 4,5 milionu dolarů, ke kterému se firma Walgreens uchýlila v kauze krácení svých kalifornských zaměstnanců na mzdách.
Zpátky ale ke zmíněnému incidentu. Co se týče vlivu referenda z roku 2014, je pravdou, že do roku 2018 se množství krádeží v obchodech v San Francisku zvedlo v průměru asi o polovinu, pak ale začalo opět padat přibližně na stejnou hladinu jako v letech před referendem. Zároveň bych se opět rád odkázal k Johnu Pfaffovi, který si zoufá nad tím, že spousta kritiků reforem podává kalifornské zákony tak, jako kdyby zloději, který ukradne zboží v hodnotě pod 950 dolarů, nic nehrozilo. To je pochopitelně úplný nesmysl. Pachateli přestupku stále hrozí nejrůznější přímé i nepřímé postihy, od ztráty zaměstnání až po čas strávený za mřížemi. Pfaff dále zdůrazňuje, že je otázkou, do jaké míry mohlo za nárůst krádeží v obchodech zmírnění trestu a do jaké laxnější vymáhání ze strany policie.
Ideální Krasner?
Nejzajímavější experimenty, co se týče policie a trestněprávní problematiky, probíhají pravděpodobně ve Filadelfii. Nejde o žádnou velkou novinku. Místní prokurátor Larry Krasner patří mezi nejvýraznější tváře „progresivních prokurátorů“ a byl zvolen už v roce 2017. Jak rád upozorňuje John Pfaff, pokud máte stereotypní představy o tom, jak se voliči vztahují k problematice „práva a pořádku“, možná vás překvapí, že progresivního Krasnera vynesly do úřadu hlasy lidí z oblastí s nadprůměrnou kriminalitou. Je zde tedy vidět, že nespokojenost se statem quo a větší vystavení zločinu se rozhodně nemusí projevovat požadavkem přísnějších sankcí. V roce 2017 vyhrál Krasner všeobecné volby se 75 procenty hlasů. Letos obhájil v demokratických primárkách se 72 procenty. Ve Filadelfii, kde je asi sedmkrát více registrovaných demokratů než republikánů, to znamená, že má vítězství v podzimních volbách takřka jisté.
Krasner je vcelku ideálním příkladem progresivního trestněprávního reformátora. Ve svém vítězném projevu po primárkách zdůrazňoval, že obyvatelé Filadelfie odmítli „politiku strachu“. V uplynulých čtyřech letech Krasner tlačil například na to, aby bylo větší množství vražd souzeno jako vraždy třetího stupně, u kterých je dle pensylvánských zákonů vyžadován minimální trest deseti let odnětí svobody, spíše než jako vraždy druhého a především prvního stupně, u kterých Pensylvánie vyžaduje doživotní vězení bez možnosti propuštění. John Pfaff v souvislosti s tímto zmiňuje, že dle mnoha studií má daleko výraznější odrazující účinek to, jestli je pachatel odsouzen, nikoliv délka trestu. V tom ho ostatně podporuje pět let stará studie amerického ministerstva spravedlnosti, která zdůrazňuje totéž.
Proto Pfaff vypichuje potřebu, aby například právě filadelfský policejní sbor, který se Krasnerovým reformám velmi brání, zvýšil podíl vražd, které je schopný vyšetřit. Za loňský rok to zvládl ani ne u poloviny z nich. Krasner se také proslavil tím, že odmítá žalovat některé případy nelegálního držení zbraní. Filadelfie má přísnější regulaci zbraní než okolní Pensylvánie, ale Krasner zdůrazňuje, že spousta lidí, které policie chytí bez správného povolení, nenosí zbraně, aby s nimi páchali zločiny, ale právě proto, že mají malou důvěru v to, že je úřady ochrání. Podle Krasnera by nadužívání těchto žalob jen vedlo k tomu, že by dané jedince dotlačil ke skutečnému životu za hranou zákona kvůli důsledkům, které bude mít zápis v trestním rejstříku na jejich schopnost sehnat si práci či bydlení. Krasner teď má další čtyři roky na to ukázat, že jeho změna kurzu dává smysl.
Reimagine Austin
Na opačném konci Spojených států se restrukturalizace policejního sboru řešila v Austinu. Austin je tak trochu demokratickou oázou ve stále ještě spíše republikánském Texasu, což vysvětluje, proč je mu v médiích věnována taková pozornost. Další věcí je, že rozpočet na fiskální rok 2021 vypadá na první pohled jako poměrně radikální změna. Rozpočet zdejší policejního sboru klesl totiž téměř o třetinu ze 432 na 292 milionů. Realita je ale opět o něco méně dramatická: 121 milionů z tohoto stočtyřicetimilionového poklesu totiž není tak úplně škrt, ale spíše právě zmíněná restrukturalizace, která přesouvá některé programy, které dosud formálně spadaly pod policejní rozpočet, do nové kategorie. Zároveň si zaslouží zmínit, že Austin je čtvrtým největším městem v Texasu, ale v přepočtu na hlavu utrácel dosud za policii nejvíce z celého státu. Přímo škrtnuto je tedy asi pět procent policejního rozpočtu, v rámci něhož se počítá s tím, že policistů bude ve městě o 150 méně (z aktuálních necelých dvou tisíc). Další úspory mají přinést krácené přesčasy, které jsou u spousty policejních sborů v USA poměrně štědré.
Co se týče restrukturalizovaných 121 milionů, přibližně 40 milionů (tedy asi třetina) z nich je nazývána „Reimagine Fund“ a u těchto programů zatím není jasné, jestli budou zrušeny, nebo jen odděleny od policie. Spadají sem například specializované jízdní jednotky, „jezerní“ jednotka nebo mládežnický program. Dvě třetiny pod názvem „Decouple Fund“ jsou pouze odděleny od policejního rozpočtu a alespoň podle místního webu The Austin Bulldog nejsou letos v praxi ani od austinského sboru příliš oddělené. Sem spadá například klasifikace forenzní laboratoře mimo policejní rozpočet. I zdejší policejní šéf Brian Manly se obával, že teď bude policii trvat déle, než stihne dojet po tísňovém volání na místo činu, nicméně zdá se, že v Austinu směřuje vše ke změněným prioritám. Jak uvádí NPR, Manly například vítá variantu, že by se policie nezabývala výjezdy, které se týkají duševního zdraví.
Austin je podle mě dobrým obecným příkladem toho, jak „Defund the Police“ reálně probíhá. Loni v létě bylo mnoho povyku ohledně údajně hrozící úplné abolice policie. Reálně jde často o reorganizaci, změny priorit a kontrolních mechanismů. Samotné škrty (tedy ty opravdové, nikoliv reorganizace) jsou poměrně střídmé. Austinští radní si v rámci reorganizace nechávají dost času na to, aby vyhodnotili, které segmenty je opravdu záhodno rušit a které ne, což dělají mimo jiné skrze vydělení ze samotné policie. Část peněz z opravdových škrtů jde pak na programy, které mají dlouhodoběji snížit kriminalitu – ať už jsou to dříve zmíněné programy „violence interruption“ nebo různé sociální služby (pomoc pro lidi bez domova, pro drogově závislé nebo pro oběti domácího násilí). Podobně jako v jiných státech ovšem může pružnost reforem v Austinu zkomplikovat nový texaský zákon propagovaný guvernérem Gregem Abbottem, který by umožňoval města, která výrazněji mění rozpočet policie, trestat odebráním částí vybraných lokálních daní.
Převálcovaný New York
Poslední krátkou zastávkou budiž New York. Zdejší politika ve vztahu k práci policie je v běsném stavu už několik let. Velký podíl viny na tom nese aktuální starosta Bill de Blasio, který přicházel do úřadu s reformátorskými sliby, následně se ale nechal převálcovat zdejším policejním sborem tak moc, že si Newyorčané dělali legraci, že jejich starosta zmizel z veřejného života. V důsledku de facto všechny naštval – zastánci reforem ho vnímají jako neschopného slabocha, odpůrci reforem jako někoho, kdo nenávidí policii (a taky jako slabocha). Loni sice v rámci širších pandemických úsporných opatření New York policejní rozpočet proškrtával, letos ho ale zase navyšuje. Bill de Blasio ale bude na začátku příštího roku končit v úřadě a ve městě nedávno proběhly primárky, jejichž velkým tématem je právě policie a trestní právo. Tím největším tématem zůstanou i ve všeobecných volbách. Kandidáti demokratů a republikánů totiž mají k těmto otázkám velmi blízko.
Za republikány tu kandiduje Curtis Sliwa, který se proslavil v osmdesátých letech jako vůdce de facto civilní stráže známé pod názvem Guardian Angels. Ta vznikla jako odpověď na rostoucí kriminalitu ve městě a Sliwa dodnes nosí rudý baret, kterými se členové Guardian Angels honosili. Jakkoli v New Yorku nebývá zcela vyloučeno, že by volby na starostu vyhrál republikán, Sliwa má rozhodně menší šanci. Jeho demokratický oponent není ale ve věci potenciálních vztahů s policí o nic méně zajímavý. Je jím bývalý policista Eric Adams. Adams je vcelku zvláštní typ a jeho dřívější kariéra u policie rozhodně neznamená, že by byl nejpravděpodobnější budoucí starosta New Yorku k policii nekritický. Adams v primárkách sám boj proti zločinu tematizoval a vykresloval kontrast mezi svými postoji a reformátorskými frakcemi demokratů. Zároveň ale kdysi vstoupil k polici na základě vlastí zkušenosti s policejní brutalitou a během své policejní kariéry bojoval proti rasismu v policejních řadách. Po odchodu od policie vcelku rychle vystoupal newyorskou politikou a zvěsti o tom, že hodlá kandidovat na starostu, se objevovaly už řadu let. Alespoň zatím je každopádně v otázkách reformy policie do jisté míry rébusem. Je otázkou, jestli využije svou policejní minulost pro prosazení reforem, které by se nepolicistovi prosazovali hůře, nebo se mu naopak svou minulostí boje proti rasismu podaří ukonejšit reformátory v zájmu zachování statu quo. Sice ještě ani neproběhly všeobecné volby, ale je jasné, že New York bude v otázce budoucnosti americké policie hrát velkou roli. Je nepravděpodobné, že by na tom cokoliv změnil fakt, že v červenci do té doby narůstající čísla vražd ve městě výrazně klesla.
Opatrný pokrok
Jedním z oblíbených rétorických bodů odpůrců reforem je, že zločinem nejzasaženější disproporčně chudé a afroamerické komunity jsou často zastánci posílení policie, nikoliv jejího reformování. Je samozřejmě nesmysl popírat, že část těchto komunit tak skutečně uvažuje a odpovídá tak v průzkumech, které tak rádi citují zmínění kritici reforem. Při bližším ohledání je vše ale komplikovanější. Jakkoliv se v nejrůznějších průzkumech často dočtete, že si místní ze sousedství s vysokou kriminalitou přejí větší přítomnost policie, mnohdy zároveň odpovídají, že v policejní práci mají malou důvěru. Když jsou respondentům v průzkumech nabídnuty reálné alternativy, požadavky rozšíření policie rychle padají.
Podtrženo sečteno, Spojené státy se teď nacházejí v jakémsi mezistavu. V některých městech se po opadnutí loňské hysterie začínají rýsovat reálné, byť opatrné alternativní modely. Pokud budou alespoň některé z nich úspěšné, může se na této vlně svézt řada dalších měst, která začnou tyto úspěchy napodobovat. Když si odmyslíme ty, kteří požadují vyloženou abolici policie, nejsou totiž nutně zájmy reformátorů a konkrétních policejních sborů až tak v opozici. Viděno touto optikou je možné loňské protesty označit alespoň částečně za úspěšné. V porovnání s uplynulou dekádou se v mnoha amerických městech začaly projednávat reformy, o kterých se dříve aspirujícím reformátorům spíše jen snilo.
John Pfaff ve svém nedávném článku v New Republic zmiňuje možná až přehnaně optimistický kreslený vtip propagující reformy. Zobrazuje usmívajícího se policistu, kterému reformátoři z hřbetu snímají náklad těžkých balvanů s nápisy jako „bezdomovectví“, „prostituce“ nebo „držení drog“. Možná je tento vtip opravdu přehnaně optimistický, ale fakt, že reformátoři a policisté nestojí nutně v opozici, podle mě ilustruje dobře. Ostatně výroky některých policejních šéfů poukazují na totéž. Jestli se některé z nepolicejních programů začnou vyplácet, může opatrný optimismus najednou být na místě.
Autor je redaktor Alarmu.