Foto Alarm / Martin Vrba
V pondělí 9. srpna zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu při OSN (IPCC) první část své šesté hodnotící zprávy o stavu klimatu, Vědci v ní tvrdí to, co už dnes opravdu nikoho nepřekvapí: že ve věci klimatické krize udělalo lidstvo zatím velmi málo a že náš čas na změnu tohoto stavu se krátí. Martin Vrba, s nímž jsme o tomto tématu hovořili, je vystudovaný filosof, výtvarný kritik a bývalý redaktor kulturního čtrnáctideníku A2. Dnes se věnuje převážně klimatickému aktivismu, a to zejména v české pobočce celosvětového hnutí Extinction Rebellion.
I když jsou předpovědi IPCC podle tebe spíš konzervativní, moc optimismu v nich není, což by nás možná mělo znervózňovat ještě víc, ne?
Z mých debat s lidmi aktivními v environmentálním hnutí vyplývá, že berou jako realistické zhruba střední varianty předpovědí IPCC. Podle mě je střední scénář ten skutečně optimistický a reálně jde počítat spíše s pesimističtějšími predikcemi vývoje klimatu. To nejdůležitější, co přináší tato zpráva, je uznání toho, že klimatická krize začíná postupovat nelineárně. Nejde už jen o postupné zhoršování situace, ale o zhoršování skokové. Nedokážeme to tak docela předvídat. Součástí globálního klimatického systému jsou tzv. tipping pointy, body zvratu. Ty dosud nebyly součástí vědeckého konsenzu o klimatické změně, což se s touto zprávou mění. Nyní jsou oficiálně vědecky posvěceny, je potřeba je brát na vědomí a je jasné, že budou výrazně urychlovat a už urychlují změnu klimatu.
Co se tím mění?
Celá věc se stává daleko hůře předvídatelnou, ať už se to týká intenzivního zpomalování Golfského proudu, což bude mít zásadní dopady na Evropu a ještě zásadnější dopad to bude mít na monzunové deště a obecně na stabilní podmínky holocénu jakožto klimatického režimu, který umožnil usedlý způsob lidského života a vznik civilizací. Antropocén je nový klimatický režim a znamená klimatický chaos – rozvrat počasí jako základního jevu umožňujícího stabilitu zemědělské produkce nejen v Evropě a USA, ale hlavně v Indii nebo v Africe. Příkladem přímého dopadu klimatické krize je Madagaskar, který je trochu stranou mediální pozornosti, zvláště v Česku, kde se o tom skoro nepíše. Madagaskar čelí už několik let extrémnímu suchu, tamní zemědělská produkce je nerozvinutá a málo odolná a v zemi dochází k hladomoru. Zatím to nevypadá, že existuje cesta ven. Sucho neustupuje. Důležité na tom je, že hladomor na Madagaskaru je prvním hladomorem, který je přímým důsledkem klimatické krize. Nejde o vnitřní konflikty, pandemie, nemoci nebo něco návazného, ale o přímý dopad klimatické krize.
Pořád se ale ve společnosti nic neděje. Žádné velké probuzení nepřichází…
Kdo chce vědět, co se s klimatem doopravdy děje, ať jde na neformální kafe s klimatologem. Ale musí to být setkání skutečně neoficiální. Nakonec už v osmdesátých letech James Hansen tvrdil, že způsob komunikace klimatické změny ze strany vědecké komunity je nedostatečný a že vědci zmírňují závažnost klimatické krize. Osobně nechápu ani u části klimatického hnutí, proč má tendenci situaci zmírňovat a takzvaně nestrašit lidi.
Jsi pozorným čtenářem Hluboké adaptace Jema Bendella. V čem se tato odmítnutá vědecká práce liší od zpráv IPCC?
Základní rétorika IPCC je, navzdory chmurným předpovědím, pořád optimistická. Deep Adaptation je platforma, která vznikla okolo odmítnuté studie Jema Bendella a stojí na přesvědčení, že kolaps civilizace je nevyhnutelný nebo velmi pravděpodobný, a to ve velmi blízké době. Klimatologové většinou možný kolaps civilizace kladou někam na konec století, zatímco Bendell a lidé kolem něj si myslí, že k němu dojde během několika let.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.