Foto Jeso Carneiro, Flickr (CC BY-NC 2.0)
Po poslední zprávě OSN o rozsahu klimatické katastrofy by asi bylo logické, abychom se jako lidstvo konečně sebrali a začali s tím něco dělat. Místo toho dochází k devastaci jedné z oblastí s největší biodiverzitou a největší potenciální schopností globální katastrofu zmírňovat. Amazonský prales už v minulém roce kvůli kácení a lesním požárům vyprodukoval méně uhlíku, než kolik ho pohltil. Postupná deforestace Amazonského pralesa může brzy dospět do nezvratného bodu, kdy se prales začne pomalu měnit v savanu. Četné lesní požáry jsou přitom podle expertů často zakládány majiteli půdy za účelem odlesňování a následného hospodářského využití půdy. Zásadní roli v současné krizi hraje touha Amazonii vytěžit a proměnit v pole. Situace se rapidně zhoršila s nástupem prezidenta Jaira Bolsonara, který mimo jiné dosadil do předních pozic ve vládě popírače změny klimatu.
Útoky na environmentalisty
Systematické odlesňování z podnětu vlády začalo už v šedesátých letech, ale současná brazilská vláda ustupuje zájmům těžařů bezprecedentním způsobem. Parlament změnil lesní zákon z roku 1934, který přikazoval, aby na 80 procentech půdy farmářů v Amazonii byl les. Už dříve ovšem docházelo k mnoha nevyšetřeným útokům a zabitím aktivistů. Zastřelen byl předseda organizace drobných farmářů v Amazonii Adelin Ramos, který před tím obdržel četné výhružky smrtí od těžařských společností. Zastřeleni byli také manželé Maria do Espírito Santová a Joao Cláudio de Silva, kteří byli činní v organizaci ochránců deštného pralesa, kterou založil Chico Madés, zavražděný rančery v roce 1988.
Postupná deforestace Amazonského pralesa může brzy dospět do nezvratného bodu, kdy se prales začne pomalu měnit v savanu.
Humanitární organizace Adveniat, která na území pralesa působí, uvádí, že při ochraně Amazonského povodí bylo od roku 2014 zabito šest set lidí. V roce 2019 docházelo k vraždě průměrně každý druhý den. Podle organizace Human Rights Watch z vražd ochránců a ochránkyň pralesa před rokem 2009 bylo jen čtrnáct případů dovedeno až k soudu. V Brazílii chybí politická vůle tyto zločiny prošetřit. Vláda naopak bojkotuje ochranu pralesa mnoha různými způsoby, mezi které kromě tolerance násilí patří také nečerpání financí na klimatické projekty, omezování činnosti environmentálních organizací nebo změny zákonů, které usnadňují devastaci podle diktátu průmyslu.
Z hlediska klimatické katastrofy je Amazonský prales zásadní lokalitou. Nejde jen o produkci uhlíku a biodiverzitu, ale i o kulturní návyky původních obyvatel, kterým se podařilo žít s přírodou v harmonii a během posledních století ji nezničit ani neproměnit v pole s vyprahlou půdou. Co ale není, může být. Ačkoli se Amazonský prales rozkládá na území devíti států, 60 procent jeho plochy je na území Brazílie a původní obyvatelné byli prozatím chráněni brazilskou ústavou. V současnosti se ale projednává zákon, který by měl tuto ochranu omezit.
Poslední varování
Za posledních několik let bylo podniknuto mnoho kroků ke zmenšení legislativní ochrany pralesa. Aktivity těžařských společností, které porušují stávající zákony, přitom často určují podobu zákonů příštích. Chystaný zákon, který má být projednán brazilským ústavním soudem 25. srpna, se snaží omezit práva původního obyvatelstva na území pralesa. Právě oni totiž brání prales před ještě brutálnějšími zásahy průmyslu. Není náhodou, že prezident Bolsonaro nedávno přirovnal původní obyvatelstvo ke zvířatům v zoo a také nepřímo schválil užívání střelných zbraní vůči nebílým lidem.
Hnutí odporu vedené náčelníkem Ninawou Huni Kui proto vyzývá svět k akci. Původní obyvatelé už nemohou být jedinými ochránci pralesa. Není dlouhodobě udržitelné, aby čtyři procenta obyvatelstva chránila 67 procent světového tropického lesa a velké procento světové biodiverzity.
Aktuální kampaň nazvaná příznačně Last Warning vyzývá svět, aby dal najevo, že si je vědom, že je osud Amazonského pralesa propojen s osudem nás všech. Tváří v tvář klimatické změně nemůžeme hazardovat s územím s tak velkou schopností vázat uhlík, s ohromnou biodiverzitou a zásadním významem pro koloběh vody v oblasti. Kampaň zahrnuje i text, který je uzpůsobený dětem. Oslovuje také uměleckou obec, lidi pracující v médiích, odbory, podniky a politické představitele, studující a univerzity, novináře a novinářky, aktivistické skupiny i rodiny. Kultura původních národů je v mnohém inspirativní, jelikož se jí daří to, v čem naše kultura žalostně selhává – chovat se udržitelně.
Autorka je teoložka.