Řekni, kde ty opoziční strany jsou? Podle výzkumu STEM se česká politika vrací před období covidu

Opozice prakticky vyklidila Babišovi pole ve většině zásadních politických témat. Rezignace na tvrdou reflexi pandemie i vzájemné spory vrátily premiéra zpátky do hry.

Andrej Babiš v posledním z předvolebních výzkumů vyšplhal na svá „standardní“ předcovidová čísla. Opozice stagnuje. Složit většinu v Poslanecké sněmovně nebude vůbec lehké – pokud se pořád nepočítá s hlasy „extrémních“ stran. Koalice Pirátů a STAN a Spolu by nyní vládnout nemohla. Sociální demokraté zůstávají mimo Sněmovnu a komunisté se pohybují na hraně statistické chyby. I tak by se dala shrnout čísla, která přinesl volební model STEM pro CNN Prima News za srpen 2021.

Stejně jako většinu předvolebních výzkumů nemá smysl ani tento brát nějak zvlášť vážně – je jen další v řadě a od jiných se poměrně liší. Například poslední model CVVM uvedl úplně jiné procentuální zastoupení, i když pořadí stran měl stejné. Podle jeho výsledků by ANO dostalo 23,5 procenta hlasů, koalice Spolu 21,5 procenta a koalice Pirátů se STAN 21 procent. Navíc STEM úplně jasně podceňuje třeba Zelené, kterým přisoudil 0,2 procenta, což neodpovídá prakticky žádnému dalšímu předvolebnímu modelu. Zároveň však tento výzkum dobře ukazuje některé trendy, které je v české politice možné sledovat už delší dobu.

Vyklizení pozic

Současný premiér, který má za sebou totálně nezvládnutou covidovou pandemii a proti kterému se vede velká část opoziční kampaně, se vrací ke třiceti procentům voličské podpory. To je něco, co by ještě před pár týdny nikdo nečekal. Důvodů, proč se tak stalo, je určitě řada. Ten hlavní je ale jasný: nekonečné půtky opozičních koalic Pirátů a STAN i Spolu musely nutně vytvořit dojem, že ani jedno uskupení nemá na to postavit se do čela země. Hádání se a nálepkování spolu s nulovou reflexí Babišovy covidové politiky tak dohromady s masivní kampaní ANO v terénu nakonec vedly k úpadku obou koalic a posílení Babiše. Ani ten ale nemá vyhráno.

Babiš, který svým chaotickým vládnutím během pandemie nepřímo způsobil smrt více než 30 tisíc lidí a naprostý rozklad státu, se nyní těší své původní, předcovidové podpoře. Způsob, jakým se pandemii podařilo odstranit ze společenského vědomí, je šokující.

Nejrychlejším tempem ztrácejí své podporovatele Piráti a STAN, proti nimž rozjeli Babiš, Zeman, ale i část ODS doslova dezinformační kampaň. A tak Pirátům nezbývá, než se bránit. Zatímco většina ostatních stran má témata kampaně více méně čitelná, koalice Pirátů a Starostů nějakou dobu přešlapovala na místě a vysvětlovala, co všechno není. Defenzivní pozice dříve sebevědomým Pirátům nesvědčí, navíc snahou lísat se ke konzervativním voličům ztratili část svého podporovatelského jádra. Zvlášť v posledních týdnech se zdá, že liberálním voličům a voličkám dochází s Piráty trpělivost a nejenom na sociálních sítích se to plní pocity frustrace, kterou řada lidí z práce Pirátů a STAN má. Pozice, které dřív Piráti hájili, jako by najednou panicky opouštěli – a to před volbami nepůsobí dobře. Zároveň se strana až moc vstřícně obrací ke Spolu, přičemž jsou to právě Piráti, kteří jsou často terčem útoků ze strany některých členů ODS. I to vytváří dojem stockholmského syndromu a až moc křečovité snahy nerozhádat si to s druhým opozičním hegemonem, aby po volbách byla z čeho skládat koalice. Jenže to nyní stejně nevychází: pokud by se procenta hlasů přepočítala na mandáty, na potřebnou většinu by „PirSTAN“ a Spolu nedosáhli. Měli by 92 mandátů.

Úbytek preferencí se ale nevyhýbá ani druhé z opozičních koalic Spolu, která přitom stále není dostatečně konfrontována s hlavními problematickými body svého programu. Jejich rozsah ve svém twitterovém vlákně velmi precizně shrnuje sociolog Daniel Prokop, který plány Spolu označil dokonce za „nejvíce populistický program, co jsem za dvacet let u seriózní stany viděl“.

Problémy, které Prokop vyjmenovává, souvisejí především s vytvářením falešného dojmu rozpočtové odpovědnosti, který přitom v programu Spolu reálně nic nereprezentuje, právě naopak. K současnému schodku by realizace jejich nápadů přidala další stovky miliard na výdajích; naopak kde chce pravicová koalice šetřit, zatím neřekla – pokud nebudeme považovat návrhy na vyhazování státních úředníků a rušení nejnižšího pásma DPH (léky, kojenecké potřeby a knihy) za způsob, jak najednou vykouzlit stovky miliard. Je tedy jasné, že Spolu plánuje nějakou formu privatizace zdravotnictví nebo školství, ale mluvit o tom pochopitelně nechce – i proto, že to je právě zdravotnictví a jeho dostupnost, co se v postcovidovém Česku drží na špici z hlediska voličského zájmu. Lidi totiž zajímá, co se s jednou z nejvýznamnějších oblastí každodenního života stane. Ale nejde samozřejmě jen o programové věci, jde především o prezentaci a práci v terénu. A tam stále Babiše nikdo nedokáže porazit.

Čau lidi, tak jsem zpátky

Rychlost, se kterou se Babiš vrátil do sedla, je neuvěřitelná. Ano, současný premiér je ztělesněním nerovné politické soutěže – jako majitel médií, oligarcha a premiér má k dispozici prakticky neomezené množství zdrojů a možností, jak oslovit voliče. Navíc je – stejně jako jeho hlavní ministři a ministryně – aktivní a prakticky celou kampaň nyní tráví v terénu, mezi lidmi. Babiš, který svým chaotickým vládnutím během pandemie nepřímo způsobil smrt více než 30 tisíc lidí a naprostý rozklad státu, se nyní těší své původní, předcovidové podpoře. Způsob, jakým se pandemii podařilo odstranit ze společenského vědomí, je šokující. V tomto ohledu to ale byla právě opozice, která Babišovi vyklidila pole a zaměřila se na marginálie a neustálé nálepkování druhých jako „komunistů“. Realita života mimo sociální sítě je ale jinde. A tu nechali obě opoziční strany prakticky bez povšimnutí. A tak Babiš sílí.

Rok a půl s covidem dnes netvoří žádnou paměť, navzdory tomu, jak brutálně pandemie zasáhla do našich životů. Jenže i opozice měla během koronavirových měsíců máslo na hlavě, a to opakovaně. Petr Fiala se během minulého roku vyjadřoval ke covidu naprosto lehkovážně a volal po rozvolnění, Piráti se pak během poslední vlny zabývali spíš vytrestáním Babiše než problémy, které trápily lidi. A ani v jedné z kampaní se stěžejní témata, která koronavirus odhalil, neobjevují. Nemluví se o stavu už zmíněného zdravotnictví, což je přitom téma, které zajímá více než 65 procent Čechů a Češek, neřeší se postavení rodin, péče ani vzdělání, ve kterém pandemie odhalila hluboké třídní rozdíly. Neřeší se dokonce ani samotný fakt, že to byl právě Babiš, kdo z nás udělal jedni z nejhorších zemí, co se dopadů koronaviru týče. Tato nečinnost tak dává Babišovi možnost vyprávět svůj vlastní pandemický příběh, a jak se ukazuje, dělá to dobře.

Nedali jste mi jinou šanci

Překvapivým momentem modelu STEM je kromě absence Přísahy i umenšení vlivu SPD. Tomio Okamura si přitom během pandemických měsíců zvládal držet svůj klasický styl; zdá se ale, že momentálně ztrácí dech. I tak to bude on, kdo bude tvořit důležitou hráz při sestavování koalice a je otázka, jak se k tomu Babiš postaví. Na to upozorňuje ve svém komentáři i Vratislav Dostál, když píše, že odmítání spoluúčasti na vládě s Babišem ze strany Spolu a Pirátů se Starosty může vést k vytvoření nové „mučednické role“. Ublížený Babiš jednoduše řekne, že jinak to nejde, a vládnout začne s SPD a komunisty. Pro něj osobně to asi žádný problém nepředstavuje, nicméně odpor, který by tato vláda vyvolala, by byl nejspíš masivní a navíc i uvnitř Babišova „hnutí“ panuje velká obava z nestability, kterou by spolupráce s Okamurou a komunisty přinášela. Další možnosti, které model nabízí, jsou – minimálně na základě výroků opozičních lídrů – nemyslitelné. S Babišem nechce vládnout ani jedna ze stran koalice Spolu, ani Piráti a Starostové. Přitom minimálně u některých socio-ekonomických témat se ukazuje, že ODS a ANO mají k sobě velmi blízko a jejich asociální hlasovací mašina funguje spolu s SPD a komunisty dobře.

Sám Babiš přitom v poslední době čím dál tím víc otevřeně mluvil o různých možnostech povolebního uspořádání; jedna z nich byla dokonce i ta, že nebude premiérem. O jeho prezidentských ambicích se spekuluje už delší dobu, jenže nový předvolební model mu dává do ruky mocnou zbraň: jakožto prakticky jediný politik hnutí ANO, člověk, na kterém politika tohoto uskupení stojí a se kterým také padá, nemá momentálně žádný důvod chovat se jakkoliv pokorně. Řeči o tom, že premiérské křeslo někomu přenechá, nejsou nyní na místě. Babiš je znovu lídrem české politiky a je na opozici, aby si konečně vyhodnotila, kde přesně se stala chyba. Zdá se totiž, že agresivní styl jménem „Antibabiš“ už na voliče a voličky nefunguje – zvlášť, když se dělá s takovou mírou absence citu pro reálné problémy lidí v zemi.

Autorka je redaktorka Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace