Foto Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Česká předvolební debata se přes léto dostala do bodu, kdy to vypadá, že všichni usilují o hlasy SPD a žádný politik hlavně nikomu nic nedá zadarmo – chudým, planetě, uprchlíkům, Romům. Zatímco Piráti dokola dokazují, že nejsou žádní extremisti, a omlouvají se už i za finanční příspěvek pro Extinction Rebellion, ostatní strany se vrhly úplně jiným směrem. Těžko se dnes zdá uvěřitelné, že ještě před pár roky mohl mít český premiér projev, ve kterém mluvil o solidaritě s uprchlíky. Slova současného předsedy vlády naopak sdílí dezinformační Sputnik jako důkaz pravdivosti svých slov. Rétorické vyčištění politického prostoru od kohokoli, kdo by se výrazněji zastával slabších – třeba zaměstnanců proti zaměstnavatelům, nájemníků proti pronajímatelům, přírody nebo uprchlíků z Afghánistánu –, se ovšem dlouhodobě nemůže neprojevit v reálné politice. A to přesto, že „politici lžou“.
České selhání
Afghánská válka skončila obrovským fiaskem koalice vedené Spojenými státy. Miliardy dolarů investované do infrastruktury a armády prozápadních spojenců v Afghánistánu se vypařily a radikálně islamistickému hnutí Tálibán se téměř nikdo nepostavil. „Posílen o drahé americké zbraně a prestiž, kterou přináší porážka supervelmoci, bude Tálibán nebezpečnější než kdy dřív,“ komentuje situaci americký deník Washington Post, který za fiasko dává zodpovědnost prezidentu Bidenovi, jenž sice válku nezačal, nicméně její neslavný konec prý zanechá skvrnu na jeho prezidentství. „Doufat dalších několik měsíců nebo let, že afghánský stát se nakonec nějak dostane do bodu, kdy bude schopný postavit se na vlastní nohy, jednoduše nebylo možné. Naopak, vzhledem ke zkušenosti předchozích dvaceti let by to představovalo šílenství,“ dočtete se na webu protiválečného think tanku Responsible Statecraft.
Neustále se přizpůsobovat Okamurovi se nedá bez následků. A přizpůsobují se skoro všichni.
Češi se dvacetileté koaliční operace účastnili od samého začátku. Když nyní opouštějí rozvrácenou zemi, do které je rozhodně nikdo nezval, odmítají nést plnou odpovědnost a nechtějí pomoci v plné míře aspoň svým afghánským spolupracovníkům. Rychlost, s jakou Tálibán porazil dnes už bývalá vládní vojska, zaskočila všechny – podobný vývoj nepřipouštěly ani americké tajné služby, které neodhadly poměr sil a podcenily sílu vojsk Tálibánu. To, že lidem, kteří spolupracovali s koaličními vojsky, a tedy i s českou armádou, půjde o život, se ale vědělo s předstihem. Česká debata, však žádnou debatu o migraci nepřipouští, a to ani v takto extrémní situaci. Zatím přiletělo jediné letadlo, které zvládlo evakuovat především pracovníky české ambasády a několik afghánských spolupracovníků.
Jiná debata
Boj proti islamismu může samozřejmě vypadat i tak, že nabídnete azyl lidem, kterým náboženští fanatici hrozí smrtí. Kanada nabídla azyl dvaceti tisícům Afghánců, kterým by jinak hrozila smrt. Jde přitom o lidi s neheterosexuální orientací nebo o lidskoprávní aktivisty: tedy přesně to, před čím lidé jako Okamura chtějí chránit svět. Upozorňovat na tento paradox je však dávno zbytečné. Xenofobie v podání SPD žádnou logiku nemá a žádnou logiku ani nepotřebuje. Přístup Kanady je vzdálený českému politickému myšlení natolik, že zní skoro jako z jiné planety, což ještě podtrhuje skutečnost, že se v Kanadě vede debata o tom, jestli udělali pro Afghánce dost.
Český boj proti fanatismu je jen pokrytectvím a zbabělostí, která se nesnaží skrývat svůj cynismus ani tváří tvář smrti lidí, kteří pomáhali české armádě. Vládní představitelé věděli o problému předem, ale a neudělali vůbec nic. Můžeme se samozřejmě jen dohadovat proč, ale v prostředí, kde se i levicová sociální demokracie chlubí tím, že zabránila příchodu uprchlíků, a kde premiér Babiš píše předvolební knihy, kde oslavuje autoritáře Orbána, a jako nejzásadnější moment kampaně si zvolil útok na pirátské donašeče, si vláda stejně nemůže nic podobného dovolit. Jediná konkurence odmítání uprchlíků je ještě větší odmítání uprchlíků, jediná konkurence boje proti nepřizpůsobivým je ještě důslednější boj proti nim. Tomio Okamura nedávno zveřejnil obrázek s nápisem, že Babiš není žádný Orbán, protože je pořád moc proevropský. Pravý český Orbán je samozřejmě Okamura.
Afghánci, kteří pracovali jako překladatelé pro české vojáky, podle Okamury dostali za svou práci už jednou zaplaceno, čili není důvod jim nadále pomáhat. I těch pár zachráněných tlumočníků je pro vůdce SPD problém a stále si vede svou o kulturní odlišnosti. Tak velký skandál si samozřejmě nemohl Babiš dovolit a o záchranu aspoň několika nejbližších spolupracovníků se podle všeho příslušné orgány pokoušejí, přestože Babiš v minulosti mluvil o finančních kompenzacích, a to už v době, kdy šlo o životy. Ve chvíli, kdy se babišovci rozhodli přebírat Okamurovy voliče i jeho rétoriku, tím sami na sebe vytvářejí tlak. Situace s afghánskými spolupracovníky se dala řešit mnohem dřív, ale nedošlo k tomu, protože Babiš se rozhodl nadbíhat těm nejxenofobnějším proudům ve společnosti. Rétorika a „nadbíhání voličům“ v případě politika, který je skutečně u moci, se ale nakonec projeví i v tom, co musí dělat. Neustále se přizpůsobovat Okamurovi se nedá bez následků. A přizpůsobují se skoro všichni.
Kde je marketing?
Minulý týden vydal panel OSN pro klimatickou změnu IPCC další zprávu o stavu planety. Z hlediska stavu poznání o klimatické změně nepřinesla nic zásadně nového, přesto je tento dokument nejdůležitějším komunikačním kanálem mezinárodního společenství v této oblasti. V české debatě se však toto téma prakticky neobjevilo. České předvolební léto má už dávno vlastní dynamiku a problémy tohoto světa nejsou její součástí. Babiš dokončuje svoji xenofobní normalizaci, jejímiž stěžejními body má být boj proti „ekofanatismu“ a znovu také proti uprchlíkům. Jeho hnutí podporuje návrhy rasistické SPD o „boji proti nepřizpůsobivým“, což se líbí i ODS, která si všechno ráda spojí se zodpovědností člověka za sebe samého. Zkrátka, všechno jde jako na drátkách a kazit si to hrozícím kolapsem světa nemá nikdo zájem. I snaha o získání voličů má svoje limity: xenofobnímu voliči vyjdou vstříc všichni, ekologickému nikdo.
Přestože se klimatická uvědomělost v Česku rozšiřuje každým rokem, o čemž svědčí řada sociologických výzkumů, vpuštění tohoto tématu do voleb by nemohlo vyznít ve prospěch hnutí ANO. Svými řečmi o ekofanaticích Babiš dává kredit někomu jinému a připustit tuhle debatu by mohlo být nepříjemné, takže zůstává u umírněného greenwashingu, tvrdícímu, že Česko je takřka na špici boje proti klimatickým změnám, a dodávajícímu, že český průmysl v žádném případě nesmí být ohrožen ani zásadně změněn.
Když se Jana Maláčová s Matějem Stropnickým pokusili partyzánsky změnit aspoň trošku logiku a témata letní předvolební bitvy a rozjeli mediální cirkus okolo inspekce práce v českých fabrikách, nejvíc to schytali od liberálů. Komentátor Petr Honzejk akci deklarující zájem o férovou práci, tedy dodržování českého zákoníku práce, označil rovnou za „bolševický nájezd“. Senátorka Miroslava Němcová při svém projevu v Senátu vypadala, že Honzejkovi skutečně uvěřila a že fotky na Facebooku z inspekce práce skutečně jsou bolševickým převratem. Srandovní byl zmatek na stránkách ultrapravicového Reflexu, kde jeden komentátor odsoudil „bolševiky“ Stropnického s Maláčovou s využitím fotomontáže odkazující na majora Zemana, přičemž jiný komentátor Reflexu šel ještě dál a odsoudil progresivní levici za to, že prý kašle na pracující a odsuzuje Maláčovou se Stropnickým.
Česká politická debata dokáže vyprodukovat nepřetržitý proud nebezpečí, před kterými nás chtějí politici bránit. K již etablovaným uprchlíkům se přidali ekofanatici (většinou z Bruselu), opět se objevují nepřizpůsobiví, proti kterým chce svorně bojovat ANO, ODS i SPD; nepřítelem českých podnikatelů se v podání ODS stává i „férová práce“. Nebezpečí skrytých ve schopnosti projevit soucit obětem válečných konfliktů nebo chránit planetu či pracujíci je hodně. Jde jen o to, kdo se jim postaví nejodhodlaněji.
Autor je redaktor Alarmu.