V bytové nouzi jsou statisíce lidí. Stále častěji i senioři a rodiny s dětmi

V bytové nouzi se nachází kolem 35 až 62 tisíc domácností, v nichž žije 76 až 165 tisíc lidí. Dalších 130 až 190 tisíc domácností je ohroženo ztrátou bydlení a 290 až 350 tisíc domácností je zatíženo nadměrnými náklady na bydlení, z čehož jednu třetinu tvoří seniorské domácnosti. Vyplývá to z nové Zprávy o vyloučení z bydlení za rok 2021, kterou vydala iniciativa Za bydlení. Ta analyzuje data z roku 2019, která jsou zatím jediná veřejně dostupná. „Jde přitom pouze o minimální počty domácností v opravdu vážné bytové nouzi, neboť jsme použili velmi přísná kritéria,“ upozorňuje Jan Klusáček, hlavní analytik iniciativy. Skutečná čísla tak mohou být o mnoho vyšší a mohou nadále růst v důsledku pandemie covid-19 a protipandemických opatření. „Tuto skutečnost mohu potvrdit i z praxe,“ sděluje Iva Kuchyňková z Charity Česká republika a dodává, že v období pandemie se na poradenské a krizové linky obracelo mnoho neúplných i úplných rodin s prosbou o pomoc v oblasti bydlení.

Představa o zneužívání dávek je pouhým mýtem – stát by měl naopak k čerpání dávek povzbuzovat a měl by tuto pomoc destigmatizovat.

Bytová nouze je definována jako vyloučení ze standardního bydlení – mohou sem tedy spadat domácnosti pobývající v azylových domech, na ubytovnách, v léčebnách a jiných zdravotnických zařízeních, ale také v nevyhovujících bytech (přelidněných, bez vody, elektřiny) nebo nejistých podmínkách (přebývání u známých a příbuzných). Bytová nouze lidí žijících v bytech je skrytým problémem, za to je však nejčastější formou tohoto problému. Týká se především rodin s dětmi. Kolem 20 až 50 tisíci dětí do 18 let tak vyrůstá v nevyhovujících podmínkách. Nejhorší situace je ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno a Ostrava, kde jsou vysoké nájmy. Ale také v severních Čechách a na severní Moravě, kde se vyskytují další sociální problémy. Zcela bez střechy nad hlavou je 11 až 17 tisíc osob; ztrátou bydlení je ohroženo na 130 až 190 tisíc domácností (z toho jedna třetina jsou rodiny s dětmi).

U seniorů je nejtypičtější bytová nouze na ubytovnách. Z domácností pobývajících dlouhodobě v ubytovnách se až z jedné pětiny jedná o domácnosti seniorské. Počet seniorů a seniorek, kteří se dostali do bytové nouze, v posledních letech roste. Do nouze se dostávají až ve stáří po svých šedesátých narozeninách, většina osamělých seniorek má navíc problémy s nadměrnými náklady za bydlení: 4 z 10 domácností zatížených nadměrnými náklady na bydlení jsou právě seniorské. Senioři a seniorky často netuší o příspěvcích na bydlení a dalších podporách, které lze pobírat. Systém podpory je totiž nepřehledný a stát vynakládá málo sil na zlepšení informovanosti občanů. Příspěvek na bydlení tak nepobírá mnoho domácností, které by na něj měly nárok (kolem 6 z 10 rodin, u seniorských domácností je to pak 8 z 10). Představa o zneužívání dávek je tedy pouhým mýtem – stát by měl naopak k čerpání dávek povzbuzovat a měl by tuto pomoc destigmatizovat.

Stát by měl efektivněji nastavit systém dávek a rozšiřovat bytové fondy se sociálním bydlením, kterého je v Česku nedostatek. „V Česku neřešíme bytovou nouzi systémově, na což ve výsledku doplácíme všichni. Máme nejméně sociálních bytů ze zemí OECD,“ píše k problému na svém Twitteru Adam Zábranský. Změnit by to mohl komplexní zákon, který by řešil sociální a dostupné bydlení a různé formy podpory v bydlení. „Zákon o dostupnosti bydlení potřebujeme čím dál naléhavěji. Nejen pro nastavení stabilního, předvídatelného a udržitelného financování, ale také pro zajištění rovných šancí na důstojné bydlení lidí napříč republikou,“ uzavírá Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení.