Foto Jiří Sedláček, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Dle aktuálních průzkumů je jednou z pravděpodobných variant, že by v Česku mohla vládnout koalice stran Andreje Babiše a Tomia Okamury, jejichž členové si myslí pouze to, co jim předseda dovolí. Jako první – a možná i poslední – člověk v zemi jsem si proto přečetl program Okamurovy SPD, abyste věděli, co vás čeká. Těžko říct, zda má menší smysl číst program ANO nebo SPD, přesto by se mohlo stát, že by se po vzniku koalice dvou notorických podvodníků Babiše a Okamury oba předsedové podívali, co že to vlastně slíbili, a rozhodli se něco z toho udělat. To by ovšem ze všech nejvíc vyděsilo asi Okamuru, který používá svou stranu jako bankomat: už několik let v kuse nadává Bruselu, uprchlíkům a nepřizpůsobivým a brojí za slušné lidi, pro které ještě nikdy nic neudělal, za což dostává ve volbách okolo deseti procent a hromadu peněz k tomu. Zatímco Babiš má okolo sebe alespoň své věrné otroky, jako je Havlíček a Schillerová, Okamura je ve straně vlastně sám – pokud někdo protestuje, prostě ho vyhodí, případně odejde jako Volný, který si vytvořil vlastní dada stranu s Bobošíkovou a Lipovskou.
Stylista Okamura
Okamurův program vypadá, že si ho napsal sám, nebo spíše poskládal za sebe bez ladu a skladu věty, které říká všude a pořád dokola. Takže se mnoho tezí opakuje v různých kapitolách, a proti multikulturalismu se bojuje ve školství, obraně i v kultuře. „Jsme jediná parlamentní strana, která prosazuje obnovení svrchovanosti a suverenity naší republiky vystoupením z Evropské unie,“ píše se mimo jiné v programu. Tuhle suverenitu nedávno prosadili v Británii a od té doby mají takové suverénní novinky, jako jsou prázdné regály v supermarketech nebo chybějící obsluha v kavárnách a restauracích. „Nedovolíme další vysávání naší země nadnárodními korporacemi bez toho, že by tyto korporace nepřispívaly svými reinvesticemi a daněmi výrazně k budování naší země,“ píše se dále v programu. Já jsem velký fanoušek stylistiky SPD – klidně by z těch vět mohli udělat chytáky k maturitám, ale dobře. Takže nadnárodní korporace nás tedy vysávat můžou, ale s tím, že něco přispějí.
Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych uprostřed textu našel seznam nákupu nebo recept na buchtu.
Jednotlivé části programu jdou často proti sobě, nebo jsou jen tak ledabyle položeny vedle sebe, protože na ně jinde nebylo místo. Třeba: „V oblasti investic se zaměříme zejména na rozvoj cestovního ruchu a zlepšení kvality života občanů venkova. Je nutné hledání úspor uvnitř veřejných financí a nezatěžování občanů.“ Připomíná to tvorbu Williama S. Burroughse, autora Hebké mašinky, který rozstřihával texty a lepil je pak náhodně k sobě. Tady se nám takto hezky sešla kvalita života na venkově a hledání úspor „uvnitř veřejných financí“. Venku by se to pravda hledalo hůře, ale možná by Okamura mohl pokročit dál a témata prostě fúzovat. Třeba: „budeme hledat úspory v kvalitním životě venkovanů“.
Jinde zase Okamura náhodně vložil celý odstavec o nerostných zdrojích do části, která je víceméně o digitalizaci státní správy: „Prosadíme razantní snížení výdajů na státní a veřejnou správu a byrokracii – stop stav na zvyšování úředníků, chceme odstranit nadbytečné agendy a duplicity. Prioritou je též zachovat v naší zemi významné surovinové a nerostné zdroje a na základě právních norem mít ošetřeno, že nebudou prodány soukromým subjektům nebo do ciziny. Sjednotíme do jedné platby odvody živnostníků a firem. Navrhujeme výpočet plateb DPH ze skutečně zaplacených faktur. Zvýšíme digitalizaci státní správy a tím snížíme náklady občanům i na chod státu.“
Jelikož sám bojuju s ADHD, mám pro tuhle absolutní roztržitost pochopení a vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych uprostřed textu našel seznam nákupu nebo recept na buchtu. Ale pořád mi chybí ten další krok, v němž by Okamura prosazoval digitalizaci nerostných zdrojů a štíhlejší horníky. Nicméně pojďme dál… Podobně jako ODS a lidovci také Okamura nenávidí stejnopohlavní páry, akorát víc: „Požadujeme zakotvit do Ústavy ČR definici institutu manželství a rodičovství jako vztahu muže a ženy a institutu rodiny jako společenství, které tvoří rodiče (muž a žena) a děti a které si zaslouží speciální ochranu a podporu ze strany státu.“ To vymezení rodiny je zajímavé, protože to znamená, že pokud jste manželé a nemáte děti, budete mít ústavně zakázáno o sobě mluvit jako o rodině.
Okamura má samozřejmě strach o bezpečnost a největší nebezpečí jsou uprchlíci. Navrhuje proto následující: „Česká republika má tři zpravodajské služby: Bezpečnostní informační služba (kontrarozvědka), Úřad pro zahraniční styky a informace (rozvědka) a Vojenské zpravodajství (zpravodajská služba zahrnující jak rozvědku, tak kontrarozvědku). Po důsledné analýze navrhneme jejich sloučení, což povede ke značným úsporám a zefektivnění jejich činnosti. Systémově stačí dvě zpravodajské služby, jedná rozvědná a jedna kontrarozvědná.“ Bohužel to ale vypadá, že část s analýzou Tomio přeskočil a navrhl sloučení bez ní. Škoda. Obecně pak s výjimkou nejasného osekání dávek pro parazitující občany závislé na dávkách, což je ze všech nejvíc on sám, navrhuje Okamura pouze růst výdajů, a to v každé oblasti, od zdravotnictví po obranu, přičemž zároveň chce vyrovnané rozpočty a nízké daně.
Czexit a vlastenecké školství
Okamura se v programu vyjadřuje také k vystoupení z EU: „V případě czexitu chceme prosadit smluvní partnerství s evropskými zeměmi, které umožní volný pohyb občanů, zboží, peněz a služeb na základě vzájemných smluv a podle zákonů a zájmů ČR, které budou pro nás prospěšné.“ Prosazení podobného partnerství se Velké Británii nepovedlo realizovat dodnes. Ale Tomio Okamura je jistě mnohem lepší politik než Boris Johnson, a zatímco s Británií Unie zametá, před gigantem, jako je Česká republika, se bruselským vyjednavačům podlomí kolena.
Pro velký úspěch se v rámci kapitoly o czexitu Okamura zcela nesouvisle věnuje podruhé Benešovým dekretům: „Benešovy dekrety jsou pro nás neprolomitelné a nároky sudetských Němců považujeme za bezpředmětné. Odmítáme snahy o posílení vlivu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na českou politiku.“ Nároky sudetských Němců sice považují za bezpředmětné také sudetští Němci, ale nevadí.
Ve školství pak Tomio bojuje proti inkluzi a za zvláštní školy. Mimo to „školství obecně musí vychovávat k vlastenectví a tradičním rodinným hodnotám. Odmítáme genderismus a novodobý neomarxismus.“ SPD dokonce uvádí v bodech seznam vzájemně nesouvisejících opatření, jako by to někdo lepil v singularitě černé díry. Posuďte sami. Bod jedna tvoří tyto věty: „Potřebujeme získat do školství kvalitní pedagogické pracovníky. Motivovat je musí odpovídající plat a smysl jejich práce. Dobrý kantor je základ úspěchu. Školy musí mít podporu a ochranu v případě násilí a agrese proti pracovníkům školy. Stát musí vyžadovat dodržení pravidel a zákonů ze strany rodičů a žáků.“ Při čtení těchto pasáží už vzniká obava, zda nebyl Libor Volný na Okamuru až moc velký intelektuál.
Kultura pokud možno bez umění
O kultuře píše Okamura mimo jiné toto: „Má svůj komerční a ekonomický potenciál a musí přestat vystupovat výhradně jako instituce pro umění a neziskový sektor.“ Ano, slyšíte dobře, kultura by se měla přestat věnovat umění. Zároveň Okamura opět odmítá multikulturalismus. Kromě umění se vyjadřuje také k veřejnoprávním médiím: „Česká televize a Český rozhlas musí vykonávat veřejnoprávní službu a poskytovat skutečně objektivní a vyvážené zpravodajství, prezentovat všechny názorové proudy ve společnosti, propagovat žádané morální hodnoty, jako je pracovitost, čestnost, poctivost, úctu ke stáří, propagovat vzdělání a zdravý životní styl.“ Propagovat „žádané morální hodnoty“ – takové byly požadavky na televizi na začátku sedmdesátých let a vznikly díky nim tak úspěšné a ke stáří uctivé pořady, jako byly seriály 30 případů majora Zemana, Žena za pultem nebo Okres na severu.