V pošmourné nedělní ráno vyrážíme s aktivisty Milionu chvilek pro demokracii do Brna. Čeká nás nabitý program: kontaktní kampaň s občany, návštěva jarmarku SPD i happening před Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (ÚDHPSH).
Milion chvilek pro demokracii v posledních týdnech sklidil kritiku za to, že přesvědčuje chudší obyvatele Česka k volbě koalic, které vystupují proti jejich zájmům, a doplňuje to otravně paternalistickou messengerovou aplikací Volím změnu. Ta má voliče návodnými otázkami a „vtipnými“ obrázky a gify dovést k pochopení, že jiná volba než SPOLU nebo PirSTAN letos není možná. Aktivity spolku rovněž aktuálně prověřuje právě ÚDHPSH, protože se spolek nezaregistroval jako subjekt vstupující do volební kampaně.
Do Brna cestujeme čtyři. Náš řidič Stanislav, postarší zaměstnanec potravinářského závodu, objíždí s Milionem chvilek republiku už několik měsíců. Považuje to za svoji občanskou povinnost. „Moje vize je svoboda, spravedlnost a odpovědnost,“ odpovídá poněkud nekonkrétně na otázku, jak by měla Česká republika v budoucnosti vypadat.
Druhou členkou výpravy je realitní makléřka Marie. Miluje kontaktní kampaně natolik, že by se jim nejraději věnovala třikrát týdně. „To by ale už byla diagnóza,“ směje se. Již zaniklému hnutí Lidé PRO bývalého předsedy Chvilek Mikuláše Mináře sesbírala v zimě, v době nejhlubší pandemie, víc podpisů než sám Minář. Tomu věří v politice vedle předsedy hnutí Praha Sobě Jana Čižinského ze všech nejvíc.
Třetím cestujícím je místopředseda spolku a jeho spoluzakladatel, doktorand sociální geografie Jiří-Jakub Zévl. Sečtěle mluví o všem od Babišových kauz přes odliv zisků z Česka až k logistickým halám. Zévl souhlasí, že kampaň Chvilkařů je velmi pragmatická, a připouští, že i on si myslí své o některých bodech programu či politických krocích Chvilkami podporovaných koalic. Na ty se však prý máme zaměřovat až poté, co se podaří porazit Andreje Babiše.
Mrkněte na appku, je to legrace!
Pražská výprava se v Brně setkává s místními dobrovolníky a společně zahajují kontaktní kampaň na Malinovského náměstí. V jejím rámci se Chvilkaři lidí nejprve ptají, zda se zajímají o politiku a zda jsou spokojení se „současným stavem“. Následně lidem vysvětlují, proč mají jít k volbám a z taktických důvodů zvážit volbu některé ze dvou zmíněných koalic.
Jiří-Jakub Zévl ihned zapřádá dlouhý rozhovor s panem Radkem. Radek je někdejší volič ČSSD, nyní ho přemluvil kamarád a on se nechal napsat na kandidátní listinu neparlamentní strany s mizivými šancemi, a bude ji tedy asi i volit. PirSTAN ani SPOLU volit moc nechce – bojí se, že Piráty pravicová ODS převálcuje. „Když ale ve volbách podpoříte Piráty, pomůžete jejich vyjednávací pozici,“ argumentuje Jiří-Jakub Zévl. Pan Radek si stěžuje, že mu v kampani chybí pestrost názorů. Volbu Pirátů zváží, přesvědčeně však nevypadá. Nakonec nám doporučí, abychom pro dosažení příznivého výsledku ve volbách vyzkoušeli také modlitbu.
O poznání rychlejší rozhovor vede Marie se skupinkou mladých lidí pokuřujících na lavičce. „Děcka, klidně hulte, jsem zvyklá, mám dospívající děti,“ začne energicky rozhovor a ověří si, že skupina již má volební právo. Mladí nejistě odpovídají, že se současnou politickou situací nejsou spokojeni a budou volit asi Piráty. Spokojená Marie jim rozdává letáčky s QR kódem, který je navede do messengerové aplikace Volím změnu. „Ta by vás mohla bavit, je to taková legrace, můžete si tam povídat se známými osobnostmi,“ uzavírá diskusi Marie.
„A jaký máte důkaz, že Babiš ty dotace od státu dostal? Vy jste viděla, jak mu ty peníze přišly na účet?“
Letáček i aplikaci aktivisté obhajují tím, že se jedná spíše o legraci, která má lidi motivovat k volební účasti. Zároveň jsou prý zaměřeny primárně na nevoliče, kteří se o politiku nezajímají a nic o ní nevědí, čímž chvilkaři obhajují i didaktický tón aplikace. Tu si prý před spuštěním testovali a zvolený styl i argumenty jim vyšly jako nejúčinnější. Herečku Terezu Těžkou či moderátorku Adélu Elbel pak do aplikace přidali, aby lidi zaujala. V reakci na můj dotaz, jestli zapojení vybraných slavných osobností právě touto formou třeba u některých lidí neposiluje dojem, že kampaň dělá povýšená „pražská kavárna“, která apeluje na lidská práva a slušnost, ale o problémech lidí nic neví, chvilkaři odpovídají, že to je vůbec nenapadlo.
„Neděláme pro ně kampaň“
Míříme dále k Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Úřad prověřuje Milion chvilek kvůli tomu, že se neregistroval jako subjekt zapojený do volební kampaně. Podle chvilkařů se Úřad nespravedlivě zaměřuje na ně, ale opomíjí daleko větší hříšníky – třeba to, že premiér Babiš vydal knihu Sdílejte, než to zakážou, i když tvrdil, že nedělá žádnou předvolební kampaň, nebo že hnutí ANO dlouhodobě podporují média patřící do holdingu Agrofert, což Úřad nijak nereflektuje. Chvilkaři na protest zdarma vzali z místních Levných knih na sto výtisků Babišovy knihy a vyskládali ji před brněnské sídlo Úřadu.
„Nemyslím si, že pravidla porušujeme tím, že si povídáme s lidmi,“ odmítá tisková mluvčí spolku Hana Strašáková nařčení, že spolek zaměřený zejména na dodržování pravidel demokracie tato pravidla sám porušil. „Prezentujeme naše myšlenky, ty dvě koalice jsou nástrojem pro šíření těchto myšlenek. Neděláme pro ně kampaň,“ tvrdí Strašáková. Ohrazuje se také proti tvrzení, že pro volbu „demokratických koalic“ lidi přesvědčují.
ÚDHPSH Alarmu potvrdil, že se kampaní Milionu chvilek zabývá, do finálního rozhodnutí však nebude podávat konkrétní vyjádření. „Obecně platí, že kdokoli se v době od vyhlášení voleb do zveřejnění výsledků vyjadřuje ve prospěch jakéhokoli kandidujícího subjektu v podobě, za kterou se platí, musí se u Úřadu registrovat,“ poukazuje mluvčí Úřadu Luisa Divišová. Dodává, že kniha Andreje Babiše byla řádně označena jako materiál hnutí ANO, a bude se tedy započítávat do devadesátimilionového stropu na předvolební kampaň.
Na jarmarku SPD: Nebudeme vystrašení!
Přesouváme se na Zelný trh, kde právě začíná Český jarmark SPD za přítomnosti Tomia Okamury. Chvilkaři obecně nevidí smysl v oslovování již přesvědčených Babišových či Okamurových voličů. Na jarmarku však chtějí oslovit lidi, co se sem přišli jenom podívat či nakoupit levné jídlo. Marie zkusí agitaci na unaveně vyhlížející pár sedící na lavičce. Poté, co jí dvojice řekne, že bude nejspíš volit SPD, se je Marie pokusí přesvědčit, že tím nepřímo podpoří Babiše, který je ve střetu zájmů a nezákonně čerpá unijní dotace. „A jaký máte důkaz, že Babiš ty dotace od státu dostal? Vy jste viděla, jak mu ty peníze přišly na účet?“ vyptává se paní a Marie to raději vzdává. Argument nezafungoval.
S úlevou, že sama nikoho přesvědčovat nemusím, se odebírám prozkoumat jarmark. Vystojím frontu na dvě petice u uskupení Mladí espéďáci – jednu proti povinnému očkování a jednu proti euru. K podpisu se mne snaží přesvědčit mladý sympatický Slovák, který se bojí, že to jinak v Česku dopadne jako u sousedů, kteří prý po zavedení eura přišli o úspory a kvůli kontrolám očkování mají fronty na hranicích. Do diskuse se dále zapojí pán pracující v tiskařském provozu, který za SPD v Jihomoravském kraji kandiduje ze zadních pozic. Na otázku, co jej na současné politické situaci štve, hbitě odpovídá, že jiná úroveň platů u nás a v Německu. „Proto má SPD v programu zvýšení minimální mzdy a také referendum o vystoupení z EU, abychom si o podmínkách v našich podnicích mohli rozhodovat sami,“ vysvětluje přesvědčeně.
„Chtějí, abychom byli vystrašení, ale my nebudeme vystrašení,“ hřímá Tomio Okamura na pódiu, kam jsem se přesunula i se svým (nepříliš chutným) pivem za patnáct korun. Zrovna mluví o tom, že nám EU chce zakázat zbraně, v podtónu však slyším odmítnutí strachu ze ztráty kontroly nad vlastním životem. Okamura v projevu zmiňuje elementy sociální politiky, jako jsou důstojné důchody a bydlení pro „slušné“ občany, kteří se vinou pandemie často dostali do finančních potíží. Z Okamurova projevu je však jasné, že sociální cítění strany, která nedávno podpořila zákon „třikrát a dost“ a předložila další, ještě problematičtější zákon k výplatě sociálních dávek, končí u „nepřizpůsobivých“, které Okamura definuje jednoduše jako ty, kteří nechtějí pracovat.
Romští herci divadla Husa na provázku, kteří na náměstí uspořádali malou alternativní akci, pokyvují hlavou: je jim jasné, koho přesně má Okamura na mysli. Chvilkaři postávají u divadla a na Okamuru koukají pohoršeně.
Volit pravici v gumových rukavicích
S nejzarputilejším voličem SPD za celý den jsme se však setkali při happeningu u ÚDHPSH. „Víte, co je to islám?“ ptá se podmračeně pán. Nebude volit Piráty, protože jsou „svinstvo“ a chtějí v Česku islám; kde však informaci vzal, už nevysvětlí. „Víte, kdo udělal nejvíc proti islamistům v Česku? Petr Nečas svými církevními restitucemi,“ reaguje pohotově dobrovolník Evžen. Argumentuje, že odlukou státu od církve se stát zbavil povinnosti platit vzdělávání duchovních a zabránil tak hrozivé představě, že by český stát musel platit vzdělávání imámů.
Evžen mi následně vysvětluje, že proti Babišovi použije rád jakýkoli argument. „Je to, jako když Francouzi v osmdesátkách volili ve druhém kole Mitterranda proti Jean-Marie le Penovi. Ti, co ho nechtěli volit, si vzali gumové rukavice, ale šli volit proti fašistovi,“ tvrdí Evžen. Ochotu chvilkařů používat proti Babišovi velmi široké spektrum argumentů mi ostatně potvrdí i Jiří-Jakub Zévl. Na kritiku, že mě aplikace Volím změnu oslovuje pro mne nerelevantními argumenty, říká, že by uvítal, kdyby se aplikace dala naprogramovat pomocí behaviorální analýzy dat z Facebooku, aby lidé dostávali přesně ty protibabišovské argumenty, které je zaujmou.
„Teď je nejdůležitější porazit Babiše a strany, které jej aktuálně podporují u vlády. Na nějaký souboj levice s pravicí bude prostor až potom,“ argumentuje Marie Jahodová, výkonná ředitelka hnutí. Vypadá, že je jí upřímně líto, že jsou volební možnosti tak omezené. Spolu s kolegy však dodává, že volba Zelených bude znamenat vyhození hlasu a ve výsledku posílení Babiše, jemu spřízněných stran a po volbách taktizujícího prezidenta Zemana. ČSSD zase pro chvilkaře ztratila důvěryhodnost tím, že s Babišem šla do vlády, a Chvilky jí nevěří, že to neudělá znovu.
A neměla by se „demokratická koalice“ spíše snažit si hlasy nevoličů zasloužit, třeba tím, že nebude hlasovat pro zákony typu „třikrát a dost“ či zpoplatňovat zdravotnictví? „Takové snahy by byly mimo naší kompetenci. Pokud bychom po nich chtěli sociální program, tak to už je konkrétní politická agenda, nikoliv nadstranické hájení demokracie,“ tvrdí Jiří-Jakub Zévl. Tuto agendu tedy ponechávají konkrétním politickým stranám. Chvilky se zatím zaměřují na „nadstranická témata“, jako je nezávislost institucí a médií, korupce a prozápadní směřování země. To ostatně naznačuje i jejich Výzva, kterou podepsali s Piráty a Starosty a SPOLU.
„ODS by pro nás byla nepřijatelná ve chvíli, kdyby některý z těchto principů zpochybnila,“ vysvětluje Jiří-Jakub Zévl. Pokud někomu ODS a koalice SPOLU vadí, má prý volit Piráty a Starosty, a naopak. Chvilkaři zároveň věří, že se ODS – navzdory hlasování s ANO v některých důležitých návrzích v poslední době – s Babišem po volbách nespojí. „Vyžadovali jsme od nich ve Výzvě jasný závazek. Od té doby to vyloučili tolikrát, že by se úplně zdiskreditovali před vlastními voliči. V případě, že by takové riziko nastalo, vynaložíme veškeré úsilí, aby svůj slib dodrželi,“ dušuje se Jiří-Jakub Zévl.
Aktivisté vyjadřují naději, že volby v roce 2025 budou konečně o programech a ideologiích. Přiznávám se ke své chabé útěše, že pravicová politika budoucí vlády by aspoň mohla vést k mobilizaci levice, jako tomu bylo v případě Nečasovy vlády na začátku minulé dekády. „Kam to ale vedlo? Po Nečasovi vládu sestavila ČSSD s ANO,“ zchladí mé představy Jiří-Jakub Zévl. Mimoděk tak připouští, že se naděje o příštích volbách jako „souboji idejí“ vůbec nemusí vyplnit.
Rozdělená společnost
Nedávno vydaný výzkum Jedna společnost – různé světy, který zrealizovaly Masarykova demokratická Akademie, nadace Friedricha Eberta a sociologický tým STEM kolem Martina Buchtíka, tvrdí, že různé skupiny českých občanů vyznávají velmi rozdílné hodnoty. Ti, kteří vnímají vývoj po roce 1989 pozitivně, vzývají podobně jako řidič Stanislav hodnoty typu „slušnost, svoboda, odpovědnost“. Pro lidi kritické, včetně vyzpovídaných voličů SPD, je naopak typický strach ze ztráty kontroly nad vlastním životem v globalizovaném světě.
Podobně jako aktivisté Milionu chvilek se pozitivně naladění občané často snaží své kritické spoluobčany poučovat v domnění, že druhá strana jenom nemá ty správné informace. Lidé v průzkumu definovaní jako ‚kritičtí‘ ale naopak často mají pocit, že jejich každodenně prožívaným socioekonomickým problémům nikdo nevěnuje pozornost. Mainstreamovým narativům i demokratickým institucím přestávají věřit a odchylují se k alternativním zdrojům informací, kde podle citovaného výzkumu jejich „legitimní východiska pervertují do mnohdy nepřijatelných podob“.
Tento výzkum naznačuje, že paní Marie měla mizivou šanci přesvědčit pár volící SPD k volbě někoho jiného, a už vůbec ne poukazem na premiérovy problematické unijní dotace. Pro tento pár jsou totiž pravděpodobně důležité jiné věci, než je premiérova korupce, a institucím a médiím, které ji dokumentují, stejně nevěří. Výzkum zároveň naznačuje, že tón, se kterým se chvilkaři ke spoluobčanům obrací, může naopak jejich účelu uškodit. „Kritičtí“ občané totiž poučování slýchali až příliš často.
Jiří-Jakub Zévl, kterému jsem výzkum doporučila k přečtení, se obhajuje tím, že se Milion chvilek zdaleka nezaměřuje jenom na „kritické“ voliče z chudších vrstev. Míří primárně na nevoliče, v nichž se snaží podnítit pocit, že se o ně a jejich politický názor a zkušenosti někdo zajímá, a chce je vtáhnout do diskuse.
Současná předvolební situace potvrzuje rovněž to, jak zoufale v Česku chybí důvěryhodná a akceschopná levicová strana. Právě ta by podle závěrů studie Jedna společnost – různé světy mohla reprezentovat lidi vystrašené globalizací a jejich životní zkušenosti, aniž by se uchylovala ke xenofobii. Taková strana by zároveň mohla přispět k pochopení, že politika je zejména o střetu rozdílných názorů a hledání kompromisů a že navzdory podobě kampaně Milionu chvilek neexistuje jediné správné, „slušné“ stanovisko.
Autorka je spolupracovnice redakce.