Německá předvolební kampaň vrcholí. Sociální demokraté míří k vítězství, o vládě ale rozhodnuto není

Favoritem německých voleb je SPD, na kterou se nepříliš úspěšní lidovci snaží útočit z antilevicových pozic. Jinak je však kampaň u našich sousedů kultivovaná a věcná.

Ve veřejnoprávní německé televizi absolvovali v neděli večer svůj druhý triel dva uchazeči a uchazečka o kancléřské křeslo, které po dlouhých šestnácti letech opustí křesťanská demokratka Angela Merkel. Jak klání dopadlo a jak zasáhlo do předvolebního dění dva týdny před tím, než se Němci a Němky vydají k volebním urnám?

Lidovci bez Merkel ztratili zázemí

Z nejlepší pozice do debaty šel lídr sociální demokracie Olaf Scholz, který spolu s SPD od začátku léta zaznamenal strmý nárůst voličské podpory. Sociální demokraté, kteří se od posledních voleb pohybovali kolem patnácti procent, se za posledních pár týdnů vyhoupli o deset procentních bodů až na špici a i sám Olaf Scholz vede v podstatě ve všech průzkumech, ať už se ptají na obsahovou kompetenci kandidátů v jednotlivých aktuálních tématech, jejich charakter nebo rovnou na to, kdo by byl v čele vlády obecně nejlepší. Za jeho popularitu mohou dílem i chyby jeho konkurentů a dílem to, že se (když začíná jít do tuhého) Němcům a Němkám zdá, že zemi by měl vést někdo zkušený. A Scholz nejenže má zkušenost z nejvyšší politiky, ale navíc se mu ji daří i vyzařovat. Pouhé dva týdny před volbami je tak u něj důležité vlastně jediné: udržet si svou pozici a přesvědčit všechny ty, kteří nyní v průzkumech deklarují podporu SPD, aby se nenechali dobrými preferencemi ukonejšit a k volbám se skutečně dostavili.

Dva týdny před volbami se pozice v Německu zdají upevněné a trendy jsou poměrně jednoznačné.

Zelená lídryně Annalena Baerbock šla do střetu ze třetího místa – preference Zelených se pohybují někde mezi patnácti a dvaceti procenty voličské podpory. Již nyní je zřejmé, že pokud se nestane zázrak, zelenou kancléřku prozatím Německo mít nebude. Baerbock si to pokazila řadou vlastních pochybení, od pozdě přiznaných vedlejších příjmů přes přikrášlení životopisu až po plagiáty ve své knize; doplatila ale zřejmě i na to, že se Zeleným nakonec nepodařilo pandemií vyčerpané a katastrofálními záplavami na západě země zkoušené Německo přesvědčit, že je skutečně připravené na velké změny v duchu volebního sloganu „My jsme připraveni, pokud jste i vy“. Jde jí teď už hlavně o stabilizování pozic, protože Zelení jsou stále na mírně sestupné tendenci a začínají na ně dotahovat liberálové z FDP. Oběma stranám zcela určitě připadne role těch, kteří budou rozhodovat o složení budoucí vlády, a pro Zelené je rozhodující, aby měli oproti FPD co nejsilnější pozici.

Nejsmutnější figurou volebního boje je zatím Armin Laschet, kandidát na kancléře za CDU/CSU, tedy stranu současné kancléřky Angely Merkel. Dlouhodobý spojenec kancléřky měl zřejmě za to, že i v těchto volbách shrábne bonus domovské strany stále nejoblíbenější političky Německa, jako tomu bylo v uplynulých letech. CDU/CSU se v nedávné minulosti nikdy nemusela obtěžovat s propracovaným programem ani dobře vedenou kampaní – obvykle stačilo, že to je kancléřčina strana a její volbou se zajistí pokračování Merkel v čele státu. Teď se ukazuje, že bez Angely Merkel mnoha dřívějším příznivcům chybí důvod lidovce volit. Armin Laschet totiž sám o sobě takovým důvodem může být jen sotva. Není příliš charismatický, nemá zkušenost ze spolkové úrovně německé politiky a v kampani si počíná bezradně a nešikovně. Hodně mu například uškodila fotka, na které se při procítěném projevu spolkového prezidenta věnovaném obětem záplav něčemu směje. Je tak špatnou volbou, že se za ním nesešikovali ani jeho vlastní spolustraníci. Jejich významná část považuje více či méně otevřeně za lepšího kandidáta bavorského zemského předsedu Markuse Södera, který vnitrostranické klání o lídrovskou pozici s Laschetem prohrál po autoritativním rozhodnutí vedoucích struktur. Hegemonem německé poválečné politiky, stranou, která ve svých nejlepších časech atakovala padesátiprocentní voličskou podporu a vedla většinu německých poválečných vlád, teď zmítá panika. V některých průzkumech totiž padá až k nevídané dvacetiprocentní hranici voličské podpory. Laschet byl proto tím, kdo měl v trielu pozici nejtěžší – musí se pokusit v krátkém čase do voleb stávající tendenci zvrátit, jenže nikdo už mu moc nevěří.

Tématem je klima i daně

Triel nakonec nepřinesl žádné velké překvapení ani jednoznačný zvrat. Podle průzkumů ho dle názorů diváků a divaček opět vyhrál Olaf Scholz, a to s podobně velkým odstupem před ostatními jako první debatu před dvěma týdny. Jediným náznakem posunu v preferencích je, že Laschetovi ne nevýznamně stouplo jeho osobní hodnocení. Může se tedy utěšovat, že sestupná tendence, která se zdála být v posledních týdnech jednoznačným trendem, tak zřetelná být nemusí. Týž večer, kdy se konal triel, totiž byly vyhlášeny výsledky komunálních voleb v Dolním Sasku, které CDU/CSU s výsledkem přes třicet procent a malým odstupem před SPD vyhrála. Jde sice o volby jiného charakteru, kterých se celostátní politika týká jen do určité míry, ale tento solidní výsledek by přece jen ještě lidovcům mohl vlít novou energii do žil.

Olaf Scholz dle očekávání nijak nezměnil strategii a v trielu vystupoval tak státnicky, jako by už kancléřem byl. Laschet nebyl příliš úspěšný se svým pokusem ho vyprovokovat, a to ani antilevicovou rétorikou, kterou se v poslední době snaží mobilizovat své vlažné příznivce.  Nepomohla mu ani snaha o konflikt ohledně zásahu státního zastupitelství na Scholzově ministerstvu financí minulý týden. Na některé komentátory dokonce ve své snaze útočit na favorita působil až příliš agresivně, zároveň se ale kvituje, že se volební boj stává konečně skutečným zápasem.

Annalena Baerbock podala solidní výkon, bylo znát, že se už nesnaží pokrýt stejně dobře všechna témata, jako kdyby se ještě ucházela o kancléřství, ale že se už soustředí zejména na otázku ochrany klimatu, na které se může nejlépe vyprofilovat. Snažila se prezentovat zbylé kandidáty jako ty, jejichž aktivita v této oblasti nebude dostačující. U dalších témat se neodehrálo žádné překvapení, většina obsahových rozdílů už je dobře známa, respektive se ukázala už minule. Důležitým třecím momentem je zejména otázka zvyšování daní, se kterými počítají SPD i Zelení, zatímco CDU/CSU ho jednoznačně odmítá. Vášnivá debata se ale u sousedů před volbami vede také o genderovaném jazyku, stálici kulturních válek, kterou cíleně nastolili v kampani jako téma konzervativci s přáním získat na tomto tématu body.

Dva týdny před volbami se pozice v Německu zdají upevněné a trendy jsou poměrně jednoznačné. Se stále nestabilnějším voličským chováním se ale potýká i jinak politicky zkonsolidované Německo, a tak se přes stávající trendy větší či menší překvapení u voleb nedají vyloučit. Určitě se ale nedá počítat s nějakým nekalým „trumfem“ typu našeho lithia. Kampaň je u sousedů pořád věcná a férová. Poslední týdny do voleb budou spíše ve znamení klasické mobilizace voličstva. Tato mobilizace může mít například podobu strašení před posunem Německa doleva, pokud by vyhrála SPD a rozhodla se pro (ve skutečnosti velmi nepravděpodobnou) koalici se Zelenými a Die Linke. Napínavější než dění zbývajících dvou týdnů do voleb a volby samotné pravděpodobně bude, jaká koalice a s jakým programem z nich nakonec vzejde. Tak jako tak se i v Německu počítá s dlouhými a komplikovanými vyjednáváními.

Autorka je spolupracovnice redakce a politoložka.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace