Foto Alarm
„Objeli jsme s kolegy výzkumníky většinu vyloučených lokalit v Česku, a vždycky jsme měli problém mezi devátou a pátou najít v těch místech muže v produktivním věku, były tam spíš ženy s dětmi. Lidé ve vyloučených lokalitách totiž normálně pracují. Jen je jejich práce nejistá,” říká Petr Kupka ze Západočeské univerzity v Plzni a Ostravské univerzity. „Mají problematické smlouvy, můžou být kdykoliv vyhozeni, jsou závislí na tom, aby jim dávky přišly včas a tak dále. Jsou to lidé, kteří si nemůžou dovolit sehnat nic lepšího než byt ve vyloučené lokalitě. Nedává proto vůbec smysl omezovat jim dávky, abychom bránili obchodu s chudobou.“
Kriminolog v podcastu do hloubky rozebírá příklady vyloučených lokalit – městské části Ostravy Kunčičky a známého litvínovského sídliště Janov. Popisuje poměry v místě, kde drtivá většina bytů patří nadnárodní společnosti Heimstaden, která je koupila od předchozího vlastníka Blackstoneu a ten zase od Zdeňka Bakaly. Přestože tu lidé žijí v absolutně nevyhovujících podmínkách se štěnicemi, ve vlhku a za přemrštěné peníze, podle experta jsou na tom ostravské vyloučené lokality pořád lépe než severočeské, které se privatizovaly do rukou mnoha malých vlastníků.
Maláčová a starostové
Klíčovým problémem vyloučených lokalit je podle Kupky právě bydlení, respektive byznys s poskytováním podřadných bytů označovaný jako obchod s chudobou. „Představa, že se situace ve vyloučených lokalitách a problém obchodu s chudobou vyřeší bez zajištění stabilního bydlení pro jejich obyvatele, je postavená na hlavu. Je to základ každé další integrace. Ano, stát musí spolupracovat i se soukromým sektorem, který bydlení poskytuje, ale ne tím, že poskytne bianco šek každému, aby mohl ubytovávat v jakékoliv barabizně šestičlennou rodinu.“
Kriminolog upozorňuje na názory ministryně Jany Maláčové prezentované v předvolebním rozhovoru Alarmu, se kterými nesouhlasí. „Maláčová mluví o přísnosti na chudé, podle mého uvěřila lokálním politikům, kteří bohužel o vyloučených lokalitách často nic nevědí. Je to mýtus, že je znají. My jsme během práce na výzkumech mluvili s mnoha z nich – většinou vám o obyvatelích svých ,vyloučenek‘ řeknou: ,Jsou to chudí lidé, mají problém s bydlením, ale my jim ho neposkytneme. Musí se nejdřív naučit líp bydlet.‘ Často je to tím, že si pod chudými lidmi představují hlavně Romy, takže ty názory, které Maláčová přebírá, jsou vedeny nějakým rasovým předporozuměním. Jsou samozřejmě i mnohé výjimky, na některých místech se to mění, někteří starostové se pouštějí do programu Housing First. Je ale otázka, jak dlouho to bude fungovat.“
Cukr a bič
Podle Kupky by stát měl být přísný naopak na poskytovatele ubytování. „V konečném důsledku si od nich nakupuje bydlení pro nejzranitelnější část populace, takže by po nich měl i něco chtít a vymáhat to. Například v Nizozemí to tak funguje. Metoda cukru a biče, o které ministryně mluví v souvislosti s obyvateli vyloučených lokalit, tam byla použita proti obchodníkům s chudobou. Systém by měl být spravedlivý a ta rizika rozložit mezi státní správu, obyvatele a poskytovatele, nejde to celé házet jen na klienty. Když nejchudší vypadnou z bydlení, skončí pod mostem, v děcácích, anebo v base, což je nakonec mnohem destruktivnější a pro stát také nákladnější,“ vysvětluje výzkumník, který se podílel na ministerstvem vnitra certifikované metodice prevence kriminality v sociálně vyloučených lokalitách. Ta vychází ze zahraničních zkušeností a vytváří pro klienty obchodu s chudobou méně ohrožující rámec, než je ten, ve kterém jsou dnes nuceni fungovat.
Podcasty Alarmu si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v aktuální crowdfundingové kampani.