Foto OSN Ženeva, Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)
V rámci boje proti tzv. historickému nihilismu vydala na konci července Čínská státní internetová a informační správa (hlavní regulátor internetu v Čínské lidové republice) oficiální seznam deseti „fám“ o dějinách strany a Čínské lidové osvobozenecké armády, jejichž vyvrácení má přispět k „vytvoření lepší atmosféry na internetu během letošního stého výročí založení strany“. Kompilace jde ruku v ruce s trendem posledních let v podobě boje proti historickému nihilismu a napravování vnímání historie, zároveň ale seznam „fám“ působí vcelku banálně a neobsahuje žádné z historických témat, která jsou na čínském internetu skutečně tabu.
Správný výklad dějin
Širokým pojmem „historický nihilismus“ se v současném čínském komunistickém diskursu označují jakékoliv názory odchylující se od oficiálního výkladu dějin Komunistické strany Číny. V tomto výkladu, vycházejícím z marxistické teorie historického materialismu, je vedoucí úloha strany historicky nevyhnutelná a vědecky podložená, a jakékoliv přehodnocování jejích dějin tak nutně vede i ke zpochybnění její vedoucí úlohy.
Odklon od kritiky Mao Ce-tunga probíhá simultánně s budováním kultu osobnosti Si Ťin-pchinga, který se stejně jako Mao pravděpodobně stane doživotním vůdcem.
Termín historický nihilismus se začal v čínském veřejném prostoru používat především po nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k moci a jeho význam vzrostl v posledních letech, kdy se stranické dějiny staly jedním z hlavních témat propagandy v ČLR. Současný oficiální výklad stranických dějin vychází z rezoluce z roku 1981, jejímž účelem bylo vyrovnat se s odkazem Mao Ce-tunga a kulturní revoluce v nastupujícím období Teng Siao-pchingových reforem. Od výkladu rezoluce se však strana postupně vzdaluje, především pokud jde o interpretaci kulturní revoluce a podílu Mao Ce-tunga na jejím rozpoutání. Odklon od kritiky Mao Ce-tunga probíhá simultánně s budováním kultu osobnosti Si Ťin-pchinga, který se stejně jako Mao pravděpodobně stane doživotním vůdcem ČLR.
Kult osobnosti a mýtus hrdinství
S Maovým kultem osobnosti souvisí i první z „nihilistických fám“ ze seznamu Čínské státní internetové a informační správy. Ta se týká sporného autorství Maovy nejslavnější básně Sníh, kterou údajně z velké části napsal Maův tajemník Chu Čchiao-mu a sám Mao Ce-tung pozměnil jen několik znaků. Mao Ce-tung byl během své vlády kromě politické autority i velkou autoritou intelektuální, což se zakládalo mimo jiné i na jím psané poezii, a jakékoliv zpochybňování jeho autorství tak značně narušuje jeho dokonalý obraz. Je však nutno připomenout, že většina čínských i západních badatelů Maovi autorství básně skutečně přiznává.
Další „fámy“ se týkají především zpochybňování hrdinských mýtů z období občanské a čínsko-japonské války. Jedním takovým mýtem je Dlouhý pochod, při němž se v roce 1934 jednotky Rudé armády stáhly před Kuomintangem z jihu Číny do komunistické základny v severozápadní provincii Šen-si, kde se poté komunistům podařilo obnovit síly po vysilující občanské válce. Podle oficiálního výkladu ušli účastníci pochodu celkem 25 tisíc li (tedy asi 12 500 kilometrů), podle jiných, „nihilistických“ odhadů byl ale pochod zhruba o polovinu kratší. Jinou „fámou“ je zpochybňování průběhu jedné z nejslavnějších událostí Dlouhého pochodu, bitvy o most Lu-ting. Tato bitva je čínskými komunisty oslavována jako významný hrdinský čin, kdy hrstka vojáků v boji proti přesile zajistila klíčový přechod přes řeku Ta-tu v západní části S’-čchuanu. Hrdinský průběh této události je pravděpodobně značně nafouknutý, což údajně potvrdil i Teng Siao-pching během rozhovoru se Zbigniewem Brzezinským.
Seznam „fám“ vyvrací i historiky obecně přijímaný výklad, podle něhož se Komunistická strana Číny během druhé světové války příliš neúčastnila přímých bojů s japonskou armádou, ale spíše se připravovala ve své základně na nadcházející konfrontaci s Kuomintangem. To je přirozeně v rozporu s výkladem komunistické strany, která sama sebe líčí jako hlavní sílu v protijaponské válce. Další mytizovanou událostí, jejíž zpochybňování je považováno za příklad „historického nihilismu“, je příběh „pěti hrdinů z hory Lang-ja“, komunistických vojáků, kteří měli v roce 1941 v hrdinné bitvě proti japonské přesile zachránit skupinu civilistů a následně se s výkřikem „Ať žije Komunistická strana!“ vrhnout ze skály. Tento propagandou opěvovaný příběh v roce 2013 zpochybnil historik Chung Čen-kchuaj, podle jehož výzkumu byl počet zabitých japonských vojáků značně nižší a „hrdinové z Lang-ja“ se ze skály spíše jen zřítili na útěku. Tento případ „hanobení“ padlých vojáků způsobil v Číně značný rozruch a nakonec se stal jedním z podnětů k přijetí Zákona na ochranu hrdinů a mučedníků, který je dnes hlavním nástrojem kriminalizace historického nihilismu a dalších prohřešků.
Na seznamu se dále nachází například známé téma pravosti deníku vojáka Lej Fenga, jehož (dost možná smyšlený) obraz se během Kulturní revoluce stal symbolem oddanosti Mao Ce-tungovi a Komunistické straně a je dodnes příležitostně využíván propagandou. Posledním zmiňovaným bodem je otázka účasti ČLR v korejské válce, do níž se Čína podle dodnes platného narativu zapojila v sebeobraně před možnou invazí Spojených států do Číny.
Seznam „fám“ konkrétně ukazuje, co si čínské úřady představují pod pojmem „historický nihilismus“. Jak je ale vidět, seznam se věnuje především dílčím a poměrně „neškodným“ detailům vybraných historických událostí a zcela opomíjí témata a události, jejichž přehodnocení by skutečně mohlo ohrozit „historický mandát“ Komunistické strany Číny, jako je například kulturní revoluce, kampaň proti pravici, hladomor způsobený politikou Velkého skoku nebo události na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Autor je sinolog, působí v neziskové organizaci Sinopsis.