Foto Pxfuel (CC0)
Salvador se stal první zemí na světě, která přijala kryptoměnu jako legální platidlo. Sedmého září totiž vešel v platnost zákon ustavující jako oficiální platidlo vedle amerického dolaru také bitcoin. Vlastní měnu totiž Salvador nemá. Návrh zákona předložil v červnu tohoto roku prezident Salvadoru a velký bitcoinový nadšenec Nayib Bukele, načež jej parlament pouhých pět dní po oficiálním ohlášení schválil.
Jedním z nejskloňovanějších důvodů pro tento radikální krok je, že až pětinu salvadorského HDP tvoří remitendy – tedy peníze posílané salvadorskými migranty svým rodinám ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že většina salvadorské populace nemá bankovní účet, musí být remitendy posílány velmi drahými nebankovními transfery (např. přes Western Union). Bitcoin má posílání remitend zjednodušit a zlevnit a zároveň poskytnout Salvadorcům přístup k základním bankovním službám.
Bitcoin se může pro Salvador proměnit v neokoloniální peníze, které do země proudí pouze v podobě zahraničního kapitálu, ale mají velmi malý potenciál pobízet místní investice.
Jak ale ukazují některé průzkumy, až dvě třetiny obyvatel Salvadoru s tímto zákonem nesouhlasí. Obavy jsou různé. Většina dotazovaných bitcoinu nerozumí a nedůvěřuje mu. Ekonomičtí analytici se obávají, že se Salvador – i díky Bukeleho problematickému vztahu k organizovanému zločinu – stane jednou velkou pračkou na špinavé peníze. Jiní mají strach, že Salvador nemá na takový krok dostatečnou digitální infrastrukturu (obzvlášť vzhledem k rychlosti, s jakou byl zákon přijat a vešel v platnost), což ostatně potvrzují i první zprávy o probíhající adopci.
I mezinárodní bitcoinová komunita je podle všeho kvůli novému zákonu rozpolcena. Zatímco někteří ho vítají jako důležitý krok k celosvětové adopci kryptoměn, jiní to chápou jako nepřípustné vměšování státu do soukromého života lidí. „Nejradši bych byl, kdyby si státy bitcoinu vůbec nevšímaly,“ vyjádřil se v jednom facebookovém komentáři na toto téma Marek „Slush“ Platanius, zakladatel prvního těžebního poolu na světě.
Salvador jako postkoloniální laboratoř?
Salvadorské adopci bitcoinu se věnoval i pořad Vinohradská 12 Českého rozhlasu, v němž Petr Lukáč přehledně shrnul hlavní důvody tohoto kroku a v závěru zhodnotil celou situaci jako velmi zajímavý experiment, „který možná přitáhne spoustu investorů a třeba udělá ze Salvadoru takové krypto Silicon Valley“.
Chápu, že do třicetiminutového rozhovoru není možné vměstnat všechny nuance takto komplexní problematiky, nicméně bych si dovolil upozornit na věci, které v rozhovoru nezazněly, byť jsou v argumentech implicitně obsaženy. Už v úvodu Lukáč hovoří o Salvadoru jako o inovačním skokanovi (leapfrog), který má možnost přeskočit stádium vývoje. Jako příklad uvádí země, kde „nikdy nebyly pozemní telefonní linky a rovnou naskakují na 4G“. Podobně podle něj mohou země, které nemají bankovní služby, „přeskočit“ od hotovosti rovnou ke kryptoměnám.
Tato úvaha má nicméně několik zádrhelů. Krom toho, že bere civilizační či technologický vývoj jako univerzální proces, což je samo o sobě dost problematické, zároveň předpokládá, že kryptoměny jsou dalším stupněm tohoto univerzálního pokroku, a že tedy v budoucnu nahradí bankovní služby. A to není vůbec jisté. Zatímco u 4G sítě můžeme s jistotou říct, že se jedná o globálně rozšířený fenomén, který podporují (resp. podpořily) vlády po celém světě, u kryptoměn to říct nelze. Mnoho vlád je naopak ke kryptoměnám minimálně skeptických (USA, Německo) nebo přímo nepřátelských (Čína, Rusko). Salvador tak nedohání ustavený technologický vývoj, který zameškal, ale stává se spíše laboratoří, ve které se bude na životech reálných lidí sledovat, co funguje a co ne. Celé to připomíná známou situaci, kdy země globálního Jihu slouží zemím globálního Severu jako pokusní králíci. Nejzajímavěji tento proces ilustrovaly například americká historička Helen Tilley ve své knize Africa As a Living Laboratory (Afrika jako živoucí laboratoř, 2011) nebo původem kamerunský filosof Achille Mbembe ve svých textech o postkolonialismu. Dalším příkladem může být latinskoamerické Chile za vlády generála Pinocheta, které se stalo laboratoří pro vývoj neoliberalismu. Ten pak na Západě implementovali Pinochetovi přátelé (a strategičtí spojenci) Margaret Thatcher a Ronald Reagan. Pouze čas ukáže, jaké inovace a politiky (jestli vůbec nějaké) se ze salvadorského experimentu dostanou i do zemí tzv. globálního centra.
Bitcoin není banka
V souvislosti s přístupem k bankovním službám je navíc nutné podotknout, že bitcoin rozhodně neplní všechny funkce banky. Sice umožňuje relativně snadný transfer peněz, nicméně neumožňuje přístup k novým penězům v podobě dluhu. V současné ekonomice, kde dluh nahrazuje sociální stát, je emise nových peněz prostřednictvím půjček – ať už se nám to líbí nebo ne – jedna z nejdůležitějších funkcí komerčních bank. Salvadorci tak budou nadále odsouzeni k užívání hotovosti (ať už papírové či digitální), která jim neumožní konkurovat zahraničním investorům, kteří mají přístup k novým penězům ve formě bankovních investic a půjček. Bitcoin se tak může pro Salvador v důsledku proměnit v neokoloniální peníze, které do země proudí pouze v podobě zahraničního kapitálu, ale mají velmi malý potenciál pobízet místní investice. Podobně fungovaly koloniální peníze v Africe, které na sem proudily z koloniálních center, ale samotné kolonie je (ani po svém osamostatnění) nemohly emitovat, takže byly ekonomicky závislé na investicích zvenčí.
Prezident Bukele sice chtěl využit salvadorské sopky k těžbě kryptoměn, což by Salvadoru umožnilo emitovat nové bitcoiny, nicméně tyto plány se ukázaly jako přehnaně optimistické. Výpadek se tak snaží dohnat pobídkou zahraničních investorů, bitcoinové transakce budou osvobozeny od daně ze zisku a cizinci investující v zemi alespoň tři bitcoiny (asi tři miliony korun) automaticky získají povolení k pobytu. Je sice pravda, že i dnes je Salvador závislý na dolarové ekonomice, ale zároveň bitcoin tuto situaci nijak zásadně neřeší. Bitcoin bude jen další měna, ve které je možné v Salvadoru investovat, závislost ekonomiky na práci emigrantů ale bude pravděpodobně trvat i nadále.
Bitcoin navíc díky své volatilitě neslouží jako stabilní nástroj pro uchování peněz, obzvlášť pro chudé obyvatelstvo závislé na remitendách ze zahraničí. Předpokládá se proto, že většina obyvatel se bude snažit volatilní kryptoměny co nejrychleji zbavovat a směňovat ji za dolary, které jsou pro jejich potřeby vhodnější a stabilnější. To může vést ke zdražování směnárenských služeb a následnému přílivu nových zahraničních subjektů a aplikací, které tyto služby budou poskytovat. V důsledku se tak bude jednat pouze o to, co někteří odborníci označují za „financializaci chudoby“.
Financializace chudoby je proces, který chudým sice dává nástroje k tomu se jako klienti zapojit do ekonomického života, nicméně je staví do velmi nevýhodné pozice. Služby, které jsou z důvodů nedostatku jiných nástrojů tito klienti nuceni užívat, totiž bývají zpravidla značné předražené. Typickým příkladem mohou být nebankovní půjčky, které čerpají lidé, kteří nedosáhnou na běžné úvěry u bank. Cílem takového procesu nakonec není pomoci chudým, ale zapojit je do globálního oběhu peněz a profitovat z nich.
Nemusíte tomu rozumět, hlavně že to funguje
Tuto celkovou mocenskou asymetrii mezi Salvadorem a zahraničním kapitálem Petr Lukáč ve Vinohradské 12 ještě podtrhuje tvrzením, že Salvadorci nemusí vědět, jak bitcoin funguje, stačí, když ho budou umět používat (tedy přijímat a odesílat platby). Takový výrok spíše než ekonomickou analýzu evokuje nějaké podvodné pyramidové schéma. Tvrzení vyznívá ještě absurdněji, když o pár minut později Lukáč zdůrazňuje, že kryptoměny vyžadují vysokou míru odpovědnosti svých uživatelů. Pokud totiž lidé nerozumějí penězům, které využívají, stávají se velmi zranitelnými a nemohou se chovat odpovědně. To se ostatně ukázalo i při globální finanční krizi z roku 2008. Zatímco lidé, kteří systému finančních derivátů, rizikových půjček a mezinárodních financí rozuměli, odešli se ziskem nebo se zlatými padáky, ostatní účastníci skončili téměř ze dne na den na ulici. A přitom jim odborníci do poslední chvíle tvrdili, že investovat do derivátů složených z hypoték je zodpovědné, protože trh s realitami se nikdy nezhroutí.
Nicméně věřím, že pokud se Lukáčova filosofie „hlavně, aby to fungovalo“ ujme, ze Salvadoru se opravdu stane „krypto Silicon Valley“. Především proto, že slavné Křemíkové údolí je pověstné propastnými socioekonomickými rozdíly a téměř absentující střední třídou. Zatímco v Silicon Valley žije přes sedmdesát tisíc dolarových miliardářů a milionářů (v drtivé většině bělochů), téměř dvacet procent domácností (většinou latinoamerických či afroamerických) žije v nevyhovujících podmínkách a nemá žádné úspory, protože díky neúměrně nízkým platům nemá z čeho spořit. To nejsou pro Salvador úplně nadějné vyhlídky.
Existují lepší scénáře?
Nikdo však není rád poslem špatných zpráv, a tak bych i já rád skončil na veselejší notu. Salvador je domovem poměrně úspěšného a zaběhlého projektu Bitcoin Beach v malé přímořské vesnici El Zonte, která začala přijímat kryptoměny už v roce 2019. Tento projekt se sice neobejde bez problémů a také je závislý na zahraničních investicích, nicméně turistický ruch spojený s adopcí bitcoinu pomohl v třítisícové komunitě založit patnáct nových podniků a finančně podpořil několik stovek domácností.
Vedle Salvadoru začala kryptoměny tolerovat i (post)socialistická Kuba. Je tedy naděje, že ve Střední Americe vznikne nová neoficiální měnová unie. Ta potenciálně může umožnit vznik cirkulární ekonomiky bitcoinu, která by mohla zajistit oběma státům alespoň částečnou nezávislost na oblastní hegemonii Spojených států. Pokud by skutečně taková unie vznikla, je možné očekávat, že se Salvadorcům i Kubáncům podaří přijít s inovativním využitím kryptoměn, které bude jejich potřebám vyhovovat více než potřebám nadnárodního kapitálu. Jak uvádí americký antropolog Bill Maurer v souvislosti s africkou adopcí mobilních peněz (např. M-pesa), „chudí lidé byli vždycky inovátory“. Bohužel je třeba dodat, že draví kapitalisté taky.
Autor je ekonomický antropolog, působí jako doktorand na FSV UK.