Spravedlivější systém? Musí se zvedat daně a regulovat kapitál, říkají Maláčová a Stropnický

S Janou Maláčovou a Matějem Stropnickým o šancích ČSSD na úspěch ve volbách, o akci Férová práce, pracovních podmínkách, krizi bydlení i o tom, jakým způsobem by levice měla hájit zájmy středních vrstev. 

Podcastovým rozhovorem s jedničkou a dvojkou kandidátky ČSSD v Praze Janou Maláčovou a Matějem Stropnickým startujeme krátkou předvolební sérii rozhovorů s političkami a politiky, kteří mají šanci promluvit do výsledků parlamentních voleb a zároveň mohou být atraktivní pro modelové čtenáře Alarmu. V rozhovorech se budeme soustředit na to, co nám jednotlivé strany a politici nabízejí jako alternativy. Těšit se můžete například na rozhovory se spolupředsedy Zelených Michalem Bergem a Magdalenou Davis nebo se zástupci Pirátů. Níže uveřejněné otázky jsou přepisem pouhého zlomku rozhovoru.

Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:

Apolena Rychlíková: Na začátek jsem se chtěla zeptat, co říkáte na současné předvolební průzkumy. Jak na vás působí, že v případě STEMu ani Kantaru se momentálně ČSSD nepohybuje na hranici zvolení do Poslanecké sněmovny?

Jana Maláčová: Pravidlo, které podle mě platí posledních třicet let, je, že volby vždycky dopadnou jinak, než říkají volební průzkumy. My jsme si to koneckonců zažili jako sociální demokracie v roce 2017. Takže důležitá bude poslední fáze kampaně a pro mě je klíčové, že pětatřicet procent lidí stále není rozhodnuto, koho budou volit.

Matěj Stropnický: Doufám, že když sociální demokraté vidí ta čísla, nějak je to mobilizuje, a přiznám se, že pořád na tu mobilizaci trochu čekám.

Saša Uhlová: Další otázka se týká kampaně Férová práce, která vzbudila velký mediální ohlas a na kterou my se jako Alarm asi díváme trochu jinak než jiná média…

Jana Maláčová: Než všichni ostatní.

Saša Uhlová: Možná i než všichni ostatní, ale samozřejmě i na nás to působilo jako předvolební kampaň. Zároveň nás ale hodně zajímá, co jste zjistili a jaké by byly důsledky, kdyby sociální demokracie byla teoreticky u vlády. Tlačili byste třeba na změny zákonů? Co z toho vzešlo?

Matěj Stropnický: Blíží se vypršení lhůty na podávání námitek ze strany firem k protokolům z obou vln kontrol během akce Férová práce, kdy bylo nasazeno asi dvě stě padesát inspektorů, kteří kontrolovali během léta zhruba sto padesát firem. Ukázala se podezření na porušení u zhruba tří čtvrtin kontrolovaných firem. To jen abychom si udělali obrázek. Trvá několik týdnů, než se takový protokol dodělá. To, že my jsme se účastnili jednou, dvakrát, třikrát a u toho padla nějaká fotka, to je jen výsek z té kontroly, která spočívá zejména v papírování uvnitř těch firem. A když to celé proběhne, napíše se protokol a firma má čtrnáct dní na to, aby se k tomu vyjádřila. Protokoly se dokončí 31. srpna. Pak budeme moct zveřejnit i jména těch firem, včetně návrhů sankcí a pokut. V případě, že firmy budou něco rozporovat, tak se bude ještě něco dít. U těch ostatních ale už bude zahájeno správní řízení s pokutami.

Saša Uhlová: Zajímají mě také nějaké obecné výstupy, jestli dobře funguje mechanismus té kontroly…

Matěj Stropnický: Můžeme se k tomu určitě vrátit.

Saša Uhlová: Tak já se k tomu vrátím v další otázce. 

Jana Maláčová: Největší radost mám z toho, že se nám zhruba před měsícem – a udělali jsme to šikovně – podařila legislativní změna, která je naprosto průlomová a které si naštěstí nikdo nevšiml, protože jsme tu změnu narvali do zákona ministerstva vnitra o pobytu cizinců. V tuto chvíli máme od 2. srpna velmi silný legislativní nástroj na potírání zastřeného zprostředkování. Nyní bude podle platné legislativy postihován konečný odběratel, tedy uživatel, to znamená skutečně ta firma, kde ten člověk pracuje. Víte, že doposud to byly agentury, a ty velmi rychle vznikají a zanikají. Máme velkou radost, že máme nový legislativní nástroj. Je to zásadní a my z toho budeme při kontrolách čerpat. Je to jedna z mála věcí, která v tuto chvíli prošla, a jak já čtu legislativní proces, tak tato sněmovna už nebude schopna to změnit. Za poslední dva roky se mi totiž opakovaně stalo, že se mi podařilo prosadit něco, co zásadním způsobem mění zákoník práce a pracovní podmínky, a jakmile si toho legislativci všimli, tak mi to změnili.

Můžu dát tři konkrétní příklady. Pro lepší pracovní podmínky je klíčová evidence dohod vůbec, to znamená kolik máme pojištěných a nepojištěných dohodářů. U těch pojištěných to tušíme, těch je relativně minimum, ale celkově si myslíme, že na dohody v ekonomice pracuje milion lidí. Jsou to jen odhady, pokud to neevidujeme, nemůžeme to přesně vědět. Když jsme evidenci dohod prosadili jako přílepek k izolačce (mimořádnému karanténnímu příspěvku), tak nám to Senát vrátil. Překvapivě pro mě třeba Piráti, kteří hlasovali pro izolačku i pro ten pozměňovací návrh, se pod vlivem tlaku velkého byznysu rozhodli to potopit.

Druhá velká věc, která je klíčová pro férové pracovní podmínky: od Drábkových reforem jsou Úřady práce v podstatě odpadiště práce, kterou nikdo nechce. V podstatě slouží jen jako vstupenka pro levnou pracovní sílu z třetích zemí na český trh práce. Firmy tam musí na nějakou dobu to místo nahlásit a když neseženou českého člověka, mohou vzít „třetizemce“. To nám také právě vypadlo, ale bez toho, aby Úřad práce nabízel kvalitní pracovní místa, se v celé té situaci nepohneme. A takových věcí byla spousta, vždycky něco prošlo a pak to pod tlakem velkého byznysu zase vypadlo.

Další příklad: my jsme chtěli, aby se v roce 2021 musela nová místa hlásit digitálně a okamžitě tak, jak to funguje už několik let na Slovensku. Zase to prošlo legislativním procesem, všimli si toho daňoví poradci, byl velký tlak a sněmovna mi to při další legislativní nouzi vyhodila. Je to velké poučení. Máme teď ale dobré nástroje a jak říká Matěj, závěry kontrol budou v řádu několika týdnů.

Apolena Rychlíková: Chtěla jsem se zeptat, k jakému konkrétnímu typu porušování Zákoníku práce nejčastěji dochází. Saša s tím měla přímou zkušenost. Které věci se tedy nedodržují z hlediska Zákoníku práce ve firmách?

Matěj Stropnický: Vlastně nejdůležitější, co se nám ukazuje, přestože to paradoxně není to, co je sankcionováno nejvyššími částkami, je dodržování pracovní doby a její evidence. Teprve z evidence se dá odvodit, jaká dlouhá pracovní doba vlastně byla, kdy začala, kdy skončila, kdy byly přestávky, kdy byly obědy, kdy byly přesčasy, kdy byly víkendy, kdy byly noční směny, a tak dále. Od toho se odvíjí výše mezd, to je prostě zásadní věc. Pokud se celá tahle věc deleguje na agentury, tak se to celé dostává do takového šediva, kde se to eviduje mnohem obtížněji. Teď jsem si četl ještě v programu SPOLU, ti naopak chtějí ještě navyšovat hodiny pro dohodáře, aby ten limit byl ještě vyšší. My ale máme jít opačnou cestou.

My jsme se s inspektory setkávali opakovaně, vždy když jsme jeli na výjezd. Poslali jsme ředitele za dveře a mluvili jsme třeba se čtyřiceti inspektory, a to hodinu, hodinu a půl o tom, jaké jsou jejich zkušenosti. Z toho mimo jiné vyplynuly nějaké jejich podněty, co by se mělo změnit, protože oni jsou v terénu průběžně. Kladli důraz na definici nelegální práce. Oni chtějí, aby legální práce bylo jen to, z čeho je odváděno sociální pojištění. Udělat to takhle jednoduše. Dohodáři neodvádějí sociální pojištění a najednou se na ně všechny ty věci, které se týkají pracovního práva, nevztahují. Protože je to vlastně jiný druh práce, než Zákoník práce popisuje.

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace