Třicítka ve městech – šikmá plocha k totalitě

Tento díl Všichni tady umřeme bude jen pro otrlé! Podíváme se v něm totiž do ulic Brna, kde jsme zkusili v autě experimentálně ověřit, proč je třicetikilometrová rychlost úplný nesmysl.

Evropou obchází strašidlo. Evropou obchází strašidlo třicítky ve městech. Naposledy padla Paříž, kde platí tato lidské přirozenosti se vzpírající rychlost od začátku září a následuje tak Bilbao, Brusel a další města takzvaného Západu. Jak vám přitom vysvětlí každý český automobilista, komentátor či prostě jenom muž, třicítka je nesmysl. Takovou rychlostí se nikam nedostaneme. Auta na ni nejsou stavěná, neumí takto pomalu jezdit, je to nebezpečné. Je to plíživá cesta k totalitě.

V Česku zabije nebo zmrzačí auto chodce každou chvíli. Nikoho to nezajímá. Žádný politik se k tomu snad nikdy nevyjádřil. Veřejnou pozornost ale vzbudilo rozhodnutí pařížské radnice, která omezila maximální rychlost ve městě na třicet kilometrů v hodině. Hlavními důvody pro její zavedení je zvýšení bezpečí lidí a snížení hluku tedy věci, které v naší zemi nemají žádný význam. Martin Schmarz z Křetínského webu Info.cz tak třeba hovoří o nebezpečném šilhání po „ultralevičáckém pařížském vzoru, kde auta smějí už jen ,popobíhat‘ trapnou rychlostí třicet kilometrů za hodinu“.

Co bych za to dal, kdybych mohl v Brně popojíždět trapnou rychlostí třicet kilometrů za hodinu! Reálně jsem většinu času stál na místě a nehýbal se, přičemž má průměrná rychlost byla nakonec srovnatelná s chůzí.

Píši si tedy, že udělat něco pro to, aby lidé zbytečně neumírali, je nebezpečným znakem ultralevice. Tvrdí to alespoň ultrapravicový Martin Schmarz. Dále se ohání tím, že snížení rychlosti sníží počet aut, která projedou městem, a uměle tak vytvoří zácpy. Jiné Schmarzovy argumenty hovoří jinak o tomtéž. Ideální je, když auto jede ustálenou rychlostí padesát kilometrů za hodinu, kdy projede daným místem nejrychleji a je to tak pro všechny nejlepší. Proto máme v Česku ve městech všude tak skvělou dopravní situaci a auta se nikde zbytečně neštosují. A jelikož Brno rozhodně není ultralevicová Paříž, pojďme se na tu krásu, kdy můžeme svobodně jezdit padesátkou, podívat.

Co bych za to dal, kdybych mohl v Brně popobíhat trapnou rychlostí třicet kilometrů za hodinu, před kterou straší Schmarz v Infu. Reálně jsem většinu času stál na místě a nehýbal se, přičemž má průměrná rychlost byla nakonec srovnatelná s chůzí. Výzkumy z reality jiných měst, kde se třicítky zavedly, jsou přitom jednoznačné. Co se týče času, pak omezení z padesátky na třicítku se v reálném provozu třeba v Berlíně projevuje ztrátou zhruba dvou vteřin na ujetých sto metrech. Ty tři kilometry bych v Berlíně jel při omezení rychlosti na 30 km/h o minutu déle než při padesátce. Což je úplně jedno.

Dopady na zdraví a životy lidí nejsou irelevantní

Maximální povolená rychlost je totiž jen jeden faktor, který se počítá. Auta při nižší rychlosti můžou jet blíže za sebou, protože řidiči dokáží rychleji a plynuleji reagovat na dopravní situaci a nemusí udržovat tak velké rozestupy. S tím souvisí také změna řízení celého provozu. Rychlost omezená na třicet je tak z hlediska celkového času a plynulosti provozu irelevantní. Irelevantní ale vůbec nejsou dopady povinné rychlosti na zdraví a životy obyvatel měst.

Rozdíl v tom, zda do vás vrazí auto v třicítce, nebo v padesátce, je totiž dramatický. Zatímco v případě padesátky vám hrozí smrt ve více než polovině případů, u třicítky přežije dle různých zdrojů 90 až 95 procent chodců.

Pokud vejde chodec do vozovky ve chvíli, kdy je od něj auto patnáct metrů, hraje rychlost také velkou roli. Pokud jede padesátkou, trefí chodce rychlostí 45 kilometrů za hodinu ještě předtím, než stihne nějak zareagovat, a chodci způsobí vážná zranění nebo smrt. V případě třicítky řidič stihne zastavit a nikomu se nic nestane. V Torontu snížili rychlost ze čtyřiceti na třicet kilometrů v hodině a reálně zaznamenali snížení počtu nehod více než o čtvrtinu.

Snížení rychlosti by nebylo ani u nás ničím novým. V roce 1997 se v Česku v obcích a městech snížila rychlost z šedesáti na padesát. Také tehdy mnozí naříkali, že na to auta nejsou stavěná. Důvodem snížení rychlosti byly přitom zkušenosti ze zahraničí, kde došlo díky snížení na padesát k výraznému poklesu nehod se smrtelnými následky pro chodce. Tehdy to šlo. Tak proč ne dnes?

Chcete ve městě jezdit rychleji? Bojujte za cyklostezky

A to není všechno. Zatímco v otázce znečištění ovzduší je vliv rychlosti spíše diskutabilní, v případě hlukové zátěže a hlukového smogu už není o čem mluvit. Obojí totiž se snížením rychlosti velmi výrazně a rapidně klesá. Nižší hluk pak vytváří příjemnější a také zdravější prostředí. Snížení rychlosti na třicítku vede k poklesu produkovaného hluku zhruba o tři decibely. Pět aut, která jedou padesátkou, dělá dohromady stejný hluk jako deset aut, která jedou třicítkou. Vystavení nadměrnému hluku z dopravy je zdraví škodlivé a má prokázaně vliv na vznik psychických onemocnění, souvisí s obezitou nebo kardiovaskulárními nemocemi či infarkty.

Pokud chtějí řidiči jezdit přes město rychleji než šest kilometrů za hodinu jako já dneska, pak musí bojovat za více cyklostezek, aby tolik lidí nejezdilo auty. Problémem totiž není povolená rychlost, ale přehlcení měst auty. Třicítku musíme zavést všude a hned, kvůli zdraví a životům všech, které auta ohrožují.

Vždyť třeba Brno bylo vyhodnoceno jako jedno z nejnebezpečnějších měst k životu v Česku. Auto vás tady zabije na chodníku, na přechodu a dokonce i na lavičce. V roce 2019 zemřelo v Brně pod koly aut pět lidí a třicet osm bylo těžce zraněno. V roce 2020 dopadlo Brno ještě hůř. Řidiči aut zabili dvanáct lidí a šedesát jich těžce zranili. Reakce vedení města je nulová. Kdyby byla ve městě třicítka, tak jako v Paříží, většině lidí by se nic nestalo.

Autor je sociolog. Pro server Alarm pravidelně připravuje vidcast Všichni tady umřeme.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace