České voličstvo kroužkovalo ženy. Příště jim férové prostředí musí zajistit samotné strany

V parlamentu zasedne díky kroužkování historicky nejvyšší počet žen. Férovější rozložení moci přesto není v dohledu.

Volby do Poslanecké sněmovny přinesly řadu dobrých zpráv. Jiné už jednoznačně kladně hodnotit nemůžeme, případně je na jejich hodnocení ještě brzo. Zvýšení zastoupení žen v dolní komoře Parlamentu České republiky za využití preferenčních hlasů je jednou ze zpráv, které překvapivě spadají do všech těchto kategorií.

Hodně a málo

Do Sněmovny kandidovalo v historii České republiky nejvyšší množství žen. Jejich zastoupení na kandidátních listinách i tak dosahovalo pouze 31,7 procenta, navíc se nacházely spíše ve spodní části kandidátních listin. Do poslaneckých lavic jich zasedne padesát, což představuje čtvrtinový podíl. I ten je v historii České republiky nejvyšší, ovšem zdaleka se nepřibližuje představám o rovnoměrném zastoupení poloviny společnosti. Nedosahuje ani odhadovaného podílu žen v politických stranách, koneckonců ani podílu žen na kandidátních listinách. Opět se potvrdilo zjištění, že političky mají statisticky nižší šanci na zvolení než politici.

Celkově nemůžeme nové složení Poslanecké sněmovny považovat za příliš diverzifikované, stejně jako nelze tvrdit, že by odráželo podobu české společnosti.

Nepříznivými vyhlídkami, které predikovaly naopak propad na historicky nejnižší počet poslankyň, značně zahýbaly preferenční hlasy. Podle propočtů iniciativy Zakroužkuj ženu bylo díky kroužkování zvoleno o dvanáct poslankyň více, než kolik by se jich do Sněmovny probojovalo bez využití preferenčních hlasů. Nelze v tuto chvílí samozřejmě zjistit, kolik z těchto preferenčních hlasů bylo motivováno právě snahou o zvýšení zastoupení žen ve vysoké politice, a je otázka, jestli o takové zjištění budou usilovat některé povolební analýzy. Nicméně i s ohledem na pozornost, kterou kroužkovací kampaň vzbudila, lze odhadnout, že velká část preferenčního hlasování pro političky tento účel skutečně měla.

Vzkaz politickým stranám

Jako jednoznačně dobrou zprávu lze vnímat to, že voličstvo ženy v nejvyšší politice chce. Jsme navíc ochotni pro jejich zvolení udělat víc než jen to, že akceptujeme kandidátní listinu v pořadí sestaveném politickou stranou. Kroužkování se projevilo (nejen v tomto ohledu) jako až nečekaně účinný nástroj.

Zejména pro ty politické subjekty, které ve volbách neuspěly tak, jak očekávaly, by to měl být důležitý signál. Při reflexi volebních výsledků a diskusi o dalším směřování bude docházet i k personálním obměnám a změnám vnitřních procesů, nebo by alespoň mělo. O vnitřních rezervách a překážkách, které strany svým členkám v postupu kladou, bylo již před volbami řečeno a napsáno dost, a bylo by nanejvýš žádoucí, aby se v rámci změn politická uskupení zaměřila i na jejich genderovou dimenzi. Není důvod se domnívat, že to voličská základna při další příležitosti neocení.

Očekávání reálná a nereálná

Pro právě zvolené poslankyně znamená jejich počet, aktuální společenská situace i probíhající debata vyšší závazek a větší očekávání, která na ně budou kladena. I vzhledem k evidentní jednobarevnosti nové Sněmovny se bude od zvolených poslankyň primárně očekávat, že budou reprezentovat sociální perspektivu. Zejména by neměly zapomenout na reflexi potřeby péče a pečujících v naší společnosti i na zájmy matek ze všech sociálních skupin, ale rozhodně ne jen jich. Do jisté míry jsou taková očekávání legitimní, jednalo se a jedná o silný argument debaty o potřebě vyššího zastoupení žen v politice. S ohledem na skutečnost, jak výrazně je naše společnost genderovým dělením ovlivňována a jak odlišně vypadají životní dráhy žen a mužů, by to zvolené poslankyně opravdu neměly ignorovat.

Na druhou stranu tato očekávání do značné míry stírají stranickou příslušnost a politickou afinitu daných žen. Očekávat například od konzervativní lidovecké poslankyně velké pochopení pro reprodukční svobodu či témata LGBT+ komunity jen proto, že je žena, je politicky přinejmenším naivní. Vyčítat jí, že tato očekávání nenaplnila, je pak i poměrně nefér. Nicméně s ohledem na stále nedostatečné zastoupení žen v top politice lze se na takové projevy tokenismu připravit.

Na druhou stranu je za současné situace možné soudit, že očekávání, která nejsou tak zcela v souladu se stranickými programy, budou kladena na všechny zvolené poslance a poslankyně. Pokud hlavním a téměř výhradním tématem předvolební kampaně bylo odstavení oligarchy, nemůže být pochyb o tom, že spousta voličů a voliček hlasovala jinak, než jak by učinili v méně vypjatých časech.

U značné části voličstva tak lze očekávat v budoucnu menší či větší zklamání. To se nepřenese jen na konkrétní poslance nebo jejich strany. V případě poslankyň se pak nepochybně objeví klasický argument připisující jejich selhání (ať už půjde o selhání skutečná nebo o nenaplnění slibů, které nikdy nedaly) neschopnosti žen obstát v politice jako celku. A to rozhodně není a nebude ani spravedlivé, ani konstruktivní.

Turistická značka na cestě k rovnosti

Celkově nemůžeme nové složení Poslanecké sněmovny považovat za příliš diverzifikované, stejně jako nelze tvrdit, že by odráželo podobu české společnosti. Vrátíme-li se k tezím o participativní nebo deliberativní demokracii, nemůžeme být spokojeni. Značná část obyvatel České republiky nebude reprezentovaná, a to nejen demograficky. S ohledem na historicky nejvyšší množství „propadlých“ hlasů a silně středopravicové složení Sněmovny nebudou reprezentováni ani co do politického názoru.

V tomto kontextu lze i zvýšení povědomí o nutnosti zastoupení žen v politice, včetně realizace jeho mírného zvýšení, brát sice jako dobrou zprávu, ale spíše jde jen o jakýsi signál. Signál o tom, že na dlouhé cestě k férovějšímu rozložení moci jsme ušli maximálně pár kroků, žádný velký kus, a cíl skutečně není na dohled.

Autorka je spolupracovnice redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace