Člověk ekonomický neexistuje, ale i tak zvládne diskriminovat ženy. Kniha Kdo vaří ekonomům? se trefuje do černého

Nová kniha Kdo vaří ekonomům? obsahuje důležitou myšlenku. Neříká ji jako první a neříká ji ani nijak zvlášť hluboce. Je však skvělé, že tematizuje nerovnost žen a mužů.

V loňském roce vyšla v družstevním nakladatelství IDEA Ekonomie koblihy od Kate Raworth. Kniha, přeložená Janem Baláčem a Vendulou Bittner, vysvětlila, proč je absolutní přednost ekonomiky před vším ostatním tak problematická. Zároveň nabídla možné alternativy. Stejné nakladatelství nyní vydalo další kus zaměřený na kritiku ekonomického systému. Kniha Kdo vaří ekonomům? aneb Jak se ekonomie vykašlala na ženy od Katrine Marçal v překladu Venduly Bittner více řeší diskriminační dopad tohoto nastavení na polovinu lidstva – ženy.

Svět jako směna

Adam Smith, zakladatel ekonomické teorie a autor slavné knihy Bohatství národů, vytvořil představu světa založenou na směně. Opomněl však zmínit nezbytnou podmínku fungování této peněžní směny. Tou je práce poloviny obyvatel této planety, žen. Neplacená práce spočívající v péči o děti, starší osoby, vaření, uklízení. Reprodukční činnosti bez směny peněžních prostředků. Sám Smith byl opečovávaný svou matkou celý život. Nicméně do svých teorií tuto práci nezahrnul. Tím, že se ekonomie stala středobodem naší společnosti, došlo k naprostému znehodnocení činnosti většiny žen. Neuznání jejich práce má pak dopady na jejich postavení, bohatství a moc.

Ekonomie byla vytvořena bez žen a jejich životních zkušeností. Vyzdvihovala mužské vlastnosti, jako jsou sobectví a bezohlednost, a ty teď ovládají naši společnost.

Katrine Marçal spojuje pojetí člověka ekonomického s nízkým ohodnocením péče. Člověk ekonomický neboli homo economicus, který je ústřední postavou knihy Kdo vaří ekonomům?, je také základem ekonomických teorií. Jedná se o zjednodušení lidí na nejmenší samostatnou jednotku. Obdobně jako ve fyzice počítáme s nehmotným bodem s nulovou velikostí. Homo economicus je racionální tvor, který si vždy volí nejméně nákladnou cestu ke kýženému cíli, má jen vlastní zájem a umí v každé situaci bleskově vyhodnotit všechny možné alternativy a učinit nejlepší rozhodnutí. Má všechny informace a umí si spočítat nejlepší volbu. Je racionální, sobecký a odcizený svému okolí. Tak shrnuje jeho vlastnosti Marçal.

Tato představa je však naprosto v rozporu se skutečným životem naprosté většiny lidí. Jak se ekonomicky racionálně rozhoduje samoživitelka, která nemá dostupnou péči pro své děti? Jak může jít pracovat, když ze svého platu nezaplatí ani školku? Kritika spočívá i v tom, že vlastnosti člověka ekonomického (racionalita, nezávislost, vlastní zájem, sobeckost) jsou typicky připisované mužům. V naší společnosti, která neustále dělí lidi na muže a ženy, je mužům přisuzován rozum a ženám cit. Mužům je připisována nezávislost, zatímco ženám závislost. Muž je sobecký, žena obětavá. Muž je vypočítavý, žena nevypočitatelná. Muž je izolovaný a racionální. Žena propojená se vším a iracionální.

Potřebujeme radikální proměnu ekonomie

Člověk ekonomický nemá nic společného se skutečnými lidskými bytostmi. Nemá jiné vztahy než ty, jež jsou založeny na ekonomické směně. Nikdy nebyl dítětem, nemusí se o žádné děti ani starat; nemusí uspokojovat žádné potřeby. Tento koncept vytváří předpoklad, že člověk se rodí svobodný a nezávislý. Marçal ale ukazuje, že opak je pravda. Lidské bytosti se rodí absolutně závislé na svých rodičích či jiných pečujících osobách a dlouhá léta se této závislosti nezbaví. Pokud někdy vůbec. A hlavně tento koncept nepočítá se ženskými zkušenostmi, jako je například porod. Stojí totiž na tezi, že jen žena má rod, muž je člověk neutrální.

Autorka pojala kritiku neoliberalismu často ironickým tónem. Upozorňuje na zásadní selhání globální ekonomiky a finančního sektoru v roce 2008. Hlavní argumenty se však točí kolem nesprávných ekonomických teorií, zejména konceptu homo economicus. Některé myšlenky se opakují, některé argumenty nejdou příliš do hloubky. Pokud jste četli zmíněnou Ekonomii koblihy, Druhé pohlaví od Simone de Beauvoir a Vlastní pokoj Virginie Woolf, nedozvíte se příliš převratných myšlenek. Ekonomie koblihy skvěle vysvětluje, proč je koncept homo economicus problematický. Zohledňuje ale i další problematické aspekty, například opomíjení životního prostředí, společnosti a lidských práv, absurdní potřebu neustálého ekonomického růstu a nedostatečné přerozdělování zdrojů. Dílo Simone de Beauvoir zas do hloubky rozebírá postavení žen jako „druhého“ pohlaví. Základem je totiž člověk-muž a žena je to divné druhé. To, co se odlišuje od normy. Vlastní pokoj, který je ostatně i v publikaci Kdo vaří ekonomům? zmíněn, se věnuje skutečným možnostem žen ve světě, který tvoří a řídí pouze muži.

Ekonomie, jak je dnes pojímána, byla vytvořena bez žen a jejich životních zkušeností. Vyzdvihovala mužské vlastnosti, jako jsou sobectví a bezohlednost, a ty teď ovládají naši společnost. Pokud chceme společenství, které pečuje o své členky a členy, které nemá na prvním místě soutěžení, ale podporu, pak budeme muset radikálně změnit ekonomii a její místo v naší společnosti. A nebude stačit jen umožnit ženám pracovat. Budeme potřebovat změnit všechno, co jsme měli v ekonomii za dané. Od pojetí člověka ekonomického přes samospásnou neviditelnou ruku trhu až po nekonečný ekonomický růst. Budeme potřebovat feministickou ekonomii.

Autorka je právnička. Přednáší lidská práva a rovnost žen a mužů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace