Foto Marco Verch, Flickr (CC BY-SA 2.0)
Rychlý nárůst cen plynu a elektřiny získal v posledních týdnech oprávněně velkou mediální pozornost. V předvolebním boji se proti nepopulárnímu zdražování jedné z nezbytných komodit českých domácností vyslovili i mnozí politici. Ti z tábora euroskeptiků a odpůrců jakýchkoliv aktivit proti klimatickým změnám si přisadili na Brusel a svedli současnou extrémní situaci na emisní povolenky (které sice k nárůstu skutečně přispívají, ale jen z velmi malé části). V poslední dny tuto situaci ještě zdramatizovalo ukončení aktivit skupiny Bohemia Energy, která dodávala elektřinu a plyn více než milionu odběratelů. Oprávněně se také připomínají nekalé obchodní praktiky „energetických šmejdů“ z počátků liberalizovaného trhu s energiemi, kdy se ze zdánlivě výhodných nabídek kvůli skrytým poplatkům nebo složitě formulovaným podmínkám v poznámkách pod čarou stala jedna z mnoha cest do dluhové pasti. Důslednost, s jakou exekuční legislativa doposud vymáhá pohledávky dodavatele energií od (mnohdy podvedených) zákazníků, přitom okatě kontrastuje s lehkostí, s jakou se může Bohemia Energy (a její majitelé) zbavit závazků na dodávku levné energie, které se svými zákazníky zcela vědomě a dobrovolně uzavírala.
Energetická chudoba v Česku je problém
Zákazníci ostatních dodavatelů mohou mít výhodu dlouhodobě garantovaných smluvních cen, takže současný nárůst se jich možná vůbec nedotkne (některé zprávy předpovídají opětovný pokles cen za několik měsíců) nebo bude přinejmenším rozložený do delšího období. Dnes již většinou bývalí zákazníci Bohemia Energy sice nebudou odpojeni od dodávek, ale budou platit násobně vyšší ceny. Pro jejich nové dodavatele – tedy „dodavatele poslední instance“, kteří mají povinnost s nimi uzavřít smlouvu – budou totiž novými zákazníky s nejméně výhodnými podmínkami.
Zatímco v otevírání trhu s energiemi patřilo Česko mezi premianty, v řešení energetické chudoby je stále na začátku.
Diskuze o naplněných rizicích liberalizace trhu energií, které nyní ti šťastnější jen pozorují a ti méně šťastní pociťují na stavech svých účtů, bude jistě ještě dlouho pokračovat. Současná situace je však příležitostí dostat do veřejné debaty také témata, která Evropská komise prosazuje v posledních letech ruku v ruce s liberalizací, a sice otázky ochrany zranitelného zákazníka na energetickém trhu a řešení energetické chudoby. V době vrcholícího předvolebního boje vyjádřili někteří politici obavy o chudé a zranitelné domácnosti a jejich schopnost zaplatit energie. Z úst českého vládního představitele poprvé zaznělo, že energetická chudoba je problém, a prezentován byl i návrh na energetické šeky pro 800 tisíc domácností.
Topit málo a někdy ani to ne
Energeticky chudá domácnost si nemůže zajistit materiálně a sociálně nezbytný objem (tepelné) energie. Tyto domácnosti mají problémy zaplatit účty za energie, ve svých bytech nebo domech vytápějí jen některé místnosti nebo netopí vůbec, případně používají nejlevnější, ale nekvalitní zdroje tepla. Spalování levnějšího uhlí ve starých kotlech místo dražšího plynu tak stojí za vysokým zimním znečištěním ovzduší v řadě venkovských obcí. A protože odpojení od dodávek tepla může nastat rychleji, než vystěhování z bytu, některé domácnosti raději riskují dluh na nájmu než pozdní platbu za elektřinu či plyn. Pokud se po několika mírných zimách objeví zase jedna klimaticky normální, je další rok spojen s obavami z vysokých nedoplatků (žijeme v zemi, kde čtvrtina domácností má problém uhradit neočekávaný výdaj vyšší než 12 tisíc korun). Ve státech s teplejším podnebím si chudí zase nemohou dovolit klimatizaci, což je při extrémních teplotních vlnách vystavuje rizikům zdravotních problémů i úmrtí.
Zatímco v otevírání trhu s energiemi patřilo Česko mezi premianty, v řešení energetické chudoby je stále na začátku. Ve světle standardizovaných indikátorů Eurostatu, na kterých jsou založené politiky EU, se totiž u nás energetická chudoba (stejně jako chudoba příjmová) nejevila jako rozsáhlý problém.
Zranitelní zákazníci existují
Zjednodušeně lze popsat tři základní řešení, která se v zemích EU využívají, a ze kterých si tedy dříve či později bude muset vybrat i česká vláda.
První možností jsou speciální energetické tarify pro zranitelné zákazníky. Chudí, senioři nebo zdravotně postižení mají nárok na dodávky energií za nižší cenu, která je stanovena zákonem. Za stejnou spotřebu energie tedy zaplatí méně než bohatší domácnosti. Speciální tarify jsou v Česku dlouhodobě odmítány dodavateli energií mj. s argumentem, že nejvýhodnější nabídku zajistí konkurence, kterou by takový tarif omezoval. Dalším problémem těchto tarifů je, že se ne vždy dobře překrývají se skutečnými problémy domácností – zatímco část seniorů počítá každou korunu, pro jiné by byl nižší tarif za energie jen dalším bonusem k zajištěnému životu.
Jediná dosavadní reakce na energetickou chudobu v Česku tedy patří do druhé skupiny politik, kterou jsou sociální dávky. Domácnosti s nízkými příjmy, které by náklady na energie příliš zatížily, dostávají na pokrytí těchto nákladů podporu od státu. Někde se jedná o samostatnou dávku, část zemí včetně Česka zahrnuje náklady na energie do dávek na bydlení. Podstatné však je, že dávky příspěvku na bydlení (a doplatku na bydlení) hradí jen provozní náklady. Výrobci úsporných žárovek se chlubí návratností této investice do jednoho roku a energetické společnosti vyčíslily úspory na provozních nákladech nových lednic na stovky korun ročně, na jejich nákup a dosahování úspor však systém dávek nemyslí. Praktici ze sociálních služeb poukazují na směšně nízké dávky mimořádné okamžité pomoci vyplácené na tyto výdaje, které stačí maximálně na starší spotřebiče z druhé ruky. Realita dávek by se tedy dala shrnout do věty: „Raději platit drahý provoz, než chudým pomoci ušetřit.“
Třetí cesta spočívá v cílené podpoře energeticky chudých domácností, aby snížily svou spotřebu energií. Nedávný výzkum Daniela Prokopa a PAQ research ukázal, že chudé domácnosti vytvářejí v bydlení a při vytápění větší uhlíkovou stopu. Žijí totiž ve starších domech a využívají starší spotřebiče s většími tepelnými a energetickými ztrátami, protože nové si nemohou dovolit. V Anglii nebo Skotsku či dalších zemích, které se vydaly touto cestou, naopak nejchudší domácnosti dostávají jako pomoc nové úsporné žárovky a spotřebiče. V Německu tisíce domácností využívají finanční schémata charitativních organizací, díky kterým bez vlastní hotovosti získají solární panely, které pak splácejí z dosahovaných úspor. Nedávno tímto směrem vykročilo i české ministerstvo životního prostředí, které nové kotlíkové dotace pro domácnosti s nízkými příjmy již nepodmiňuje finanční spoluúčastí. Dočkáme se tedy i v této oblasti „návratu na Západ“?
Všechno dávky nevyřeší
První prohlášení z řad nastupující vládní koalice mohou být důvodem k opatrnému optimismu. Neobjevují se v nich nápady na plošné snížení daní na energie (které ale v tomto týdnu schválila končící vláda) ani zastropování cen emisních povolenek, tedy opatření, jež by pod záminkou ochrany části chudých pomohla hlavně bohatým, protože nižší příjmy státu by nakonec zase dopadly spíše na ty chudé. Překvapivě se v nich ale objevuje silné spoléhání na systém sociálních dávek a příspěvek na bydlení. Přestože se jedná o velmi efektivní, dobře zacílenou dávku, v případě náhlého zvýšení části nákladů na bydlení má své limity. Vypočítává se totiž zpětně z nákladů bydlení za poslední tři měsíce, takže vyšší listopadové zálohy za energie se v plné výši projeví až v únorových dávkách. Vzhledem k tomu, že rostoucí energie tvoří jen část nákladů bydlení, a ještě nerostou všem tak dramaticky, zvýšení dávek a jejich horních limitů (normativních nákladů na bydlení) rozhodně nebude tak velké, jak by bývalí zákazníci Bohemia Energy potřebovali.
V Česku jsou příjemci sociálních dávek stigmatizováni a jejich získání a pobírání je spojeno s náročnou administrativou, která požaduje řadu dokumentů a potvrzení od pronajímatelů, společenství vlastníků nebo dodavatelů služeb. V posledních letech získání příspěvku učinilo ještě složitější několik poslaneckých novel, mezi jejichž podporovateli byli i poslanci budoucí vládní koalice. Není proto divu, že reálně o příspěvek na bydlení žádá jen asi třetina domácností, které na ně mají nárok.
Nadějné je nicméně vyjádření, že vedle krátkodobého řešení (které tak jako tak bude muset mít podobu dávky nebo jinak nazvané výplaty peněz těm nejvíce zasaženým) se bude hledat i řešení dlouhodobé. Snad tedy potřeba ochrany klimatu, snížení spotřeby energií, rozšíření alternativních zdrojů a společenské soudržnosti zvítězí nad tradiční závistí a pohrdáním těmi, kdo zrovna nemají na pokrytí základních potřeb. Ostatně, máte už našetřeno na klimatizaci, bez které může být peklem už příští léto?
Autor je geograf.