Foto Becker1999, Wikimedia Commons, CC BY 2.0
Starý svět se chýlí ke svému konci a není toho moc, co s tím ještě můžeme dělat. Pro čím dál větší množství lidí po celém světě se představa tvrdých dopadů klimatické krize na jejich vlastní životy přetavuje v klimatický žal, který se následně stává nedílnou součástí jejich psychiky. Představuje ale taková existenční deprese adekvátní reakci na stav současného světa? Naštěstí stále existuje dost těch, kteří jsou přesvědčeni, že nikoli. Než abychom oplakávali uhasínající svět, měli bychom se co nejrychleji soustředit na to, aby vznikl nějaký jiný, milejší svět, o jehož podobě stále ještě můžeme rozhodnout.
Zelený nový úděl autorka nechápe jen jako sadu konkrétních politik, ale především jako styl vládnutí, který bude nakonec definovat celou dějinnou epochu.
Tak můžeme v kostce shrnout základní poselství knihy Overheated: How Capitalism Broke the Planet and How We Fight Back (Přehřátá planeta. Jak ji kapitalismus zničil a jak si ji vzít zpátky, 2021) newyorské autorky Kate Aronoff, novinářky a publicistky píšící pro nejrůznější anglofonní média především o změně klimatu a jejích souvislostech. Kniha v češtině doposud nevyšla a patrně se tak ani nestane, protože se do velké míry věnuje fosilním reáliím Spojených států amerických, které nemusí být pro českého čtenáře vždy zajímavé nebo relevantní. Přesto ale stojí za pozornost i ve středoevropském kontextu, a to hned z několika důvodů.
Zelený nový úděl
Můžeme ji považovat za pokračování a rozšíření knihy A Planet to Win: Why We Need a Green New Deal (Vyhrát planetu. Proč potřebujeme Zelený nový úděl, 2019), v níž Aronoff společně s několika dalšími autory prezentuje reformní plán řešení klimatické a ekologické krize, který v americkém prostředí mezitím zdomácněl pod názvem Green New Deal (Zelený nový úděl).
Overheated autorka rozděluje do dvou částí: první je analyticko-historická, druhá pak imaginativně-politická. Zatímco ve své historické analýze se pouští s investigativní precizností do rozboru dějin „klimatického popíračství“ a uhlíkového lobbingu, ve druhé části se pokouší o optimistickou skicu environmentálně přívětivé společnosti, transformované zmíněným Novým zeleným údělem.
Volba terminologie zde není náhodná – původní Nový úděl představoval komplexní soubor politických reforem, s nimiž přišel americký prezident F. D. Roosevelt ve třicátých letech minulého století ve snaze vyřešit tehdejší hospodářskou krizi. Roosevelt se díky tomu nakonec stal jedním z nejvýznamnějších amerických prezidentů a de facto založil moderní americký liberalismus, který se nadlouho stal hlavní ideologií tamější Demokratické strany. A právě z jejího současného progresivního křídla, které se někdy označuje jako demokraticko-socialistické, vzešel v posledních letech další, tentokrát zelený úděl. Jeho hlavním smyslem už není řešení ekonomické krize nebo válečná mobilizace proti fašismu, ale odvrácení katastrofálních důsledků klimatické krize a příprava na klimatickou mobilizaci.
Měl by dnes Roosevelt úspěch?
Může ale Green New Deal v jedenadvacátém století zopakovat úspěch svého předchůdce? Roosevelt čelil podstatně odlišným výzvám v jiném historickém kontextu. Jak lze něco takového vůbec vztáhnout k dnešní situaci, kdy jsme místo hospodářské krize sužováni pandemií a namísto světové války jsme se ocitli v planetární klimatické krizi? Je možné mobilizovat společnost k řešení klimatu podobně, jako se ji dařilo mobilizovat k válečnému střetu s fašismem? To, že se dnešní americká levice obrací právě k Rooseveltovi a osvojila si rétoriku nového údělu a klimatické mobilizace, je sice zcela pochopitelné, ale zároveň je jasné, že lze Rooseveltovu politiku jen obtížně přenést do jiného kontextu s odlišnou historickou zkušeností.
Aronoff si je vědoma, že „dekarbonizace světové ekonomiky a adaptace na 21. století, proměněné klimatickými procesy, bude nejobtížnější a nejdůležitější věc, kterou náš druh kdy vykonal. Něco takového je nemyslitelné bez demokratické vlády a masivních státních investic, které musí být doprovázeny demontáží nejmocnějšího průmyslového sektoru, který kdy existoval.“ Green New Deal je ale víc než jen volání po správném vládnutí. Je to pokus o novou společenskou smlouvu, na jejímž základě může pokračovat naše civilizace a vůbec existence lidského druhu. O nic menšího se dnes nehraje.
Zelený nový úděl autorka nechápe jen jako sadu konkrétních politik, ale především jako styl vládnutí, který bude nakonec definovat celou dějinnou epochu, a nový politický rámec, v němž se má politika bude odehrávat a který nahradí dosud převládající neoliberální model. Na staré otázky bude podávat nové odpovědi. Jaká je role státu a demokratické politiky? Jaký je vztah státních institucí a byznysu? Jak má vypadat měnová politika? A kudy se mají ubírat nové technologie? Jaké daně mají vytvářet nový ekosociální stát a kdo je bude platit? Green New Deal tudíž můžeme chápat jako „rámcovou politiku“– nejde tu jen o vytvoření nového obsahu pro dosavadní rozhodovací procesy, nýbrž o zásadní redefinici toho, co demokratická politika vůbec znamená a co je jejím smyslem.
Demokratické plánování
Na mezinárodní úrovni Aronoff uvažuje o vytvoření „nouzového internacionalismu“ jako rámce vhodného například k řešení migračních krizí nebo spolupráci na dekarbonizaci jednotlivých ekonomik. Vizí na národní úrovni pak je vytvoření plánovité postuhlíkové demokracie, opírající se o sdílené statky a sociální vlastnické formy jako nástroje spravedlivého přechodu z fosilní ekonomiky na postuhlíkovou. Autorka si všímá, že neoliberální vládnutí spočívá v pouhé ochraně trhu a soukromých hráčů, kteří de facto plánují, kudy se bude ekonomika ubírat, a jako alternativu předkládá demokratické plánování, opírající se o veřejný mandát a socializované vlastnictví klíčové infrastruktury, a to včetně té energetické.
Podle zastánců Nového zeleného údělu bude zjevně zapotřebí vypořádat se s kapitalismem, a to alespoň v té jeho neoliberální podobě, která straší planetu bezmála posledních padesát let. Jak ostatně autorka podotýká: „Věci, po kterých většina z nás touží, jsou nakonec velmi jednoduché a nízkouhlíkové: jídlo, voda, přístřeší, sex, zdraví, radost, milovat a být milováni. A kapitalismus není příliš dobrý v jejich zajišťování.“ To je mimochodem docela optimistická představa o lidské přirozenosti, ignorující potřebu boje o uznání, moc a společenskou prestiž, vytvářející nerovnosti a hierarchie. Jsou to právě tyto sklony, které kapitalismus rozvíjí a od nichž zároveň získává svoji legitimitu.
Podíváme-li se totiž do dějin, jaké síly skutečně zplošťují společenské hierarchie a narovnávají ekonomické nerovnosti, nacházíme tam hlavně války, pandemie, revoluce a kolapsy. Po ničem takovém ale Kate Aronoff pochopitelně nevolá, naopak se ve čtenáři snaží uprostřed stávající klimatického marasmu podnítit optimistickou naději, že obnovená tradice radikálního reformismu představuje světlo na konci tunelu. A to především pro nové generace, které po těch předchozích zdědí planetu s rozvráceným klimatem a zdevastovanou biosférou. Minulé generace totiž žily na ekologický dluh, který jejich děti budou muset splácet i s úroky.
Autor je publicista a aktivista.