Show o ničem. Jak sobci a nihilisti ze Seinfelda navždy změnili televizi

Jeden z nejmilovanějších seriálů všech dob, komediální sitcom Seinfeld, se vrací na streamovací služby.

V jedné epizodě seriálu Seinfeld dostane populární stand-up komik Jerry od televizní stanice nabídku napsat vlastní sitcom. S nejlepším kamarádem Georgem vymýšlí, o čem by seriál měl být, a kápnou na to, když sedí v restauraci a jen tak tlachají o všem možném. „O tomhle by měl být ten pořad. O tom jak si lidi povídají,“ prohlásí George a udivenému Jerrymu vysvětluje: „Bude to pořad o ničem. Zapomeň na příběh. Pamatuješ si, jak jsme tehdy čekali na stůl v čínské restauraci? O tom by se mělo točit.“ Když pak jdou na schůzku s vedením televize a nabídnou mu svůj revoluční nápad na „televizní show o ničem“, producenti na ně jen překvapeně zírají a projekt shodí ze stolu.

Scénka z epizody Nový pořad ze čtvrté řady seriálu Seinfeld se skutečně udála. Výsledek byl ale opačný – stanice NBC v roce 1988 dvojici newyorských stand-up komiků uvěřila a Jerry Seinfeld a Larry David (předobraz seriálového George) svou „show about nothing“ dotáhli do konce. Nejprve vzbuzovala u diváků i kritiky spíše rozpaky – nikdo moc nechápal, co by mělo být vtipného na dvou mužích, kteří si v samoobslužné prádelně povídají o ženách. První série dostala od stanice velmi omezený prostor pěti dílů, ale už druhá sezóna byla hitem.

Show Jerryho Seinfelda se vysílala mezi červencem 1989 a květnem 1998, dostala deset cen Emmy a tři Zlaté glóby a dodnes patří mezi nejvýdělečnější a nejsledovanější seriály všech dob. Pravidelně se také objevuje v žebříčcích nejlepších televizních pořadů. Vliv Seinfelda je vidět v seriálech ještě po dvou dekádách. A od začátku letošního října je kultovní sitcom i na streamovací službě Netflix (s českými titulky).

Masturbace a čekání na polévku

Ke konci osmdesátých let byl Jerry Seinfeld úspěšným stand-up komikem, který se svým uhlazeným, observačním humorem vyloženě hodil do večerních televizních talk-shows na nejsledovanějších kanálech. Jeho o sedm let starší kamarád Larry David naopak obcházel malé newyorské kluby a součástí jeho rutiny bylo i otevřené pohrdání publikem. Věčně ale v komediálním undergroundu zůstat nechtěl a spojení se Seinfeldem dávalo smysl oběma. Špetka nihilismu a jízlivosti byla přesně to, co Seinfeldův humor potřeboval, aby seriál prorazil.

„Příliš newyorské a příliš židovské,“ prohlásilo vedení stanice po prvních několika epizodách, ale brzy se ukázalo, že to je přesně to, co devadesátkový televizní divák chtěl.

Původně měl tvořit hlavní kostru příběh Seinfeldova alter ega, stand-up komika, který hledá témata svých vtipů a baví se o životě s kamarádem Georgem (Jason Alexander). Záhy ale do scénáře přibyla ještě Jerryho expřítelkyně Elaine (Julia Louis-Dreyfus) a potrhlý, nezaměstnaný soused Kramer (Michael Richards), který rád vchází do Jerryho bytu bez zaklepání. Většina děje se odehrává právě v komikově velkém bytě na Manhattanu, případě v bezprostředním okolí. Čtveřice se dostává do nejrůznějších vtipných zápletek – George se marně snaží sblížit s ženami, Kramer zbohatnout a Elaine svou sociální neobratností způsobuje jeden trapas za druhým. Většina děje se ale točí kolem jejich konverzací, které vedou v restauracích nebo kavárnách a jsou – přesně jak „pitch“ sliboval – opravdu „o ničem“.

Jednu epizodu vyplňuje cesta newyorským metrem, v další čtveřice bloudí supermarketem a pak hledá zaparkované auto, nebo soutěží v tom, kdo vydrží déle nemasturbovat. Jedním z vrcholů devíti sezón je díl Čínská restaurace, v němž postavy marně čekají na stůl v restauraci. Nic se nevyřeší, nikdo se nepoučí, banální situace jen dvacet minut generuje jeden konverzační vtípek za druhým.

Sebestřední nihilisté k pomilování

Když se u nás Seinfeld poprvé vysílal v letech 1997 až 2003 na TV Nova, byl to pro českého diváka trochu šok (dodnes patrný třeba v recenzích na ČSFD). Je docela pochopitelné, že jsme měli v době první ekonomické krize po listopadu 1989 problémy ztotožnit se s banálními problémy čtveřice Newyorčanů, kterou nejvíc trápí to, že se prodavač ve skvělé polévkové restauraci ke svým zákazníkům chová poněkud „nacisticky“. Nova pak Seinfelda uklidila do méně exponovaného slotu a seriál u nás nikdy nezískal věhlas třeba takových Přátel, kteří by ale bez Seinfelda neexistovali. Stejně jako desítky dalších seriálů.

Dnes už je poměrně těžké pochopit, v čem na konci osmdesátých let spočívala revolučnost tohoto seriálu. Tehdejší americké sitcomy nabízely poklidnou didaktickou selanku rodinné zábavy, v níž se za dvacet minut z nepřátel stanou přátelé a všichni si na konci padnou do náruče. „Žádné ponaučení a žádné objímání,“ znělo údajně motto Seinfelda a Davida, když seriál psali. Netradiční je už to, že všechny čtyři hlavní postavy seriálu jsou sobecké, malicherné, sebestředné a povrchní lidské bytosti. Zároveň ale není těžké si je i přes jejich chyby zamilovat, protože k nám mají blíže než správňáčtí hrdinové rodinných sitcomů.

Animovaný seriál Simpsonovi, který se začal vysílat přibližně ve stejnou dobu, sklidil kritiku za to, že podrývá tradiční rodinné hodnoty – ozval se třeba i tehdejší prezident Bush. Seinfeld je ale ještě mnohem nihilističtější – nikdo z čtveřice netouží ani po rodině, ani po úspěchu v práci, ani nedejbože po nějaké společenské změně. Jerry, George a spol. se prostě jen protloukají životem, nakupují, chodí jíst do restaurací a tlachají spolu o zbytečnostech. „Příliš newyorské a příliš židovské,“ prohlásilo vedení stanice po prvních několika epizodách, ale brzy se ukázalo, že to je přesně to, co devadesátkový televizní divák chtěl.

Ironický tón

V druhé epizodě, která nově nese český název Namlouvání, se Jerry a Eleine potkají ve videopůjčovně a vtipkuje se tady o vypisování šeků nebo o mužských příčescích. Když ale odhlédneme od zastaralých dobových artefaktů, humor Seinfelda je nadčasový a i po třech dekádách můžeme obdivovat geniálně napsané repliky nebo sžíravý sarkasmus, který udal ironický tón celé deváté dekádě žijící v blaženém uspokojení, že dějiny jsou u konce. To, jak se jednotlivé linie a gagy postupně skládají do dějového puzzle je důkazem geniality Larryho Davida, hlavního scenáristy prvních sedmi sezón.

David svou výjimečnost dokazuje dodnes v komediálním seriálu Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm), v němž hraje sebe sama – bohatého scenáristu žijícího v Los Angeles a zároveň asociála testujícího hranice společenských pravidel. Curb je ještě o něco sžíravější (možná by se dalo říct „zlejší“) než Seinfeld, na kterého ale samozřejmě odkazuje. Mimochodem, jedenáctá sezóna seriálu Larry, kroť se bude mít premiéru na HBO 24. října.

Jestli něco ze Seinfelda zestárlo, jsou to Jerryho stand-up výstupy, které rámují děj a mají posilovat zdání, že je populárním komikem. Hlavní hrdina v nich uhlazeně komentuje různé společenské zvyklosti a lidské poklesky a ztělesňuje učebnicové klišé komika, který je ale z dnešního hlediska zoufale krotký a někdy vyloženě banální. (Moc nepomáhá ani to, že většina jeho observací vlastně ani není moc vtipná.) Nejlepší dnešní stand-up komici a komičky jsou pravým opakem Seinfelda – jejich humor má ostří, nebojí se být velmi osobní. Mnohem zásadnější je tak vliv Seinfelda na dnes populární formát podcastů, v nichž dva lidé prostě jen tak tlachají a sází na autenticitu nepřipravených rozhovorů – ostatně spousta dialogů v seriálu byla improvizovaná.

Jerry Seinfeld sám dodnes těží z úspěchu seriálu, občas udělá stand-up nebo hraje malé role ve filmech. Popularitu mu přinesla jeho neobvyklá talk show Comedians in Cars Getting Coffee, v níž řídí veterána a tlachá s jinými komiky o životě. Show nedávno přestoupila z webu na Netflix. Zdaleka nejlepší hereckou kariéru ze čtveřice má ale Julie Louis-Dreyfusová, která za role v seriálech jako Nové trable staré Christine nebo Viceprezident(ka) sbírá jednu cenu Emmy za druhou. Celkem jich už získala jedenáct (žádná jiná herečka jich nemá tolik). Co se týče ocenění za Seinfelda, je ale nejúspěšnější Michael Richards, představitel Kramera, který dostal tři Emmy za nejlepšího komediálního herce ve vedlejší roli. Po ukončení seriálu se vrátil na stand-up scénu.

Navěky v očistci

V poslední epizodě Finále, kterou v premiéře v květnu 1998 vidělo přes čtyřicet milionů diváků, se nový šéf televizní stanice NBC nakonec rozhodne sitcom „o ničem“ podle Jerryho a Georgea natočit. Žádný dobrý konec však nepřijde. Čtveřice letí letadlem na výlet do Paříže, ale shodou náhod skončí v jakémsi americkém zapadákově ve vězení za to, že nepomohla muži, který se stal obětí přepadení. Aby podtrhl zkaženost našich hrdinů, nechá žalobce sezvat do soudní síně různé postavy, ke kterým se v průběhu předchozích devíti sezón Jerry a spol. zachovali nespravedlivě nebo se jim vysmívali. „Vaše otrlá lhostejnost a kompletní nezájem o vše dobré a morální otřásly samotnými základy, na kterých stojí naše společnost,“ musí po defilé obětí konstatovat soudce a protagonisty pošle na rok do chládku, kde mají „přemýšlet o tom, jakými jsou lidmi“. Seriál pak končí záběrem, jak sedí za mřížemi a vedou absurdní rozhovor o knoflících na pánských košilích – týž kterým, celý seriál devět let předtím začal v jedné newyorské restauraci.

Vězení, v němž Jerry, George, Eleine a Kramer skončí, je dost možná metaforou očistce, v němž musí hříšníci prožívat své hříchy znovu a znovu. Postavy Seinfelda jsou v něm uvězněny na věky. Naštěstí diváci můžou být u toho.

Autor je hudební publicista.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace