Foto Alarm
Při plánování nových čtvrtí, kterým se věnujeme v sérii Města budoucnosti, se čím dál častěji skloňuje pojem kontribuce. Jde o příspěvky obvykle velkých investorů nebo developerů městu. „Když chce investor něco postavit, jeho projekt potřebuje kolem sebe nějakou infrastrukturu, ať už technickou nebo veřejnou vybavenost jako školy či parky,“ vysvětluje inženýrka a ekonomka Eliška Vejchodská. „Smyslem kontribucí je, aby tyto náklady nesli investoři sami, aby je nemusela platit obec a my jako daňoví poplatníci.“
U nás zatím města tento nástroj územního plánování téměř nevyužívala, v zahraničí jde přitom o běžnou praxi. V Česku ale někteří kontribuce kritizují jako zasahování do soukromého podnikání. „Do podnikání by se sice nemělo zasahovat, ale podnikání by nemělo parazitovat na zbytku společnosti, čili soukromý sektor nemá parazitovat na veřejných výdajích,“ domnívá se Vejchodská. V podcastu rozebírá několik zahraničních příkladů, které ukazují, že pokud jsou kontribuce nastaveny funkčně, mají z nich prospěch nejen města a jejich obyvatelé, ale i samotní developeři. „I pro ně je totiž výhodnější, když se pohybují v prostředí s jasně danými pravidly,“ říká.
Dojde i na otázky, jestli Praha nastavila systém kontribucí dostatečně a zda by neměla chtít od developerů ještě více. „Praha by mohla být silnější v kramflecích zvláště tam, kde je ještě nutná změna územního plánu. Tam může mít obrovské slovo,“ říká Vejchodská. Do současné podoby kontribucí v Praze i dalších městech ale ještě může zasáhnout nový stavební zákon. Ten podle Vejchodské může postavení obcí znovu zhoršit a mohl by teoreticky vést i k dalším nežádoucím urbanistickým jevům, které Eliška Vejchodská podrobně popisuje v podcastu.
Tento díl podcastu Bulvár vznikl díky podpoře Nadace Rosy Luxemburgové v rámci projektu Města budoucnosti.
