Národní pochod pro život 2019. Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Když v sousedním Slovensku v loňských jarních parlamentních volbách triumfálně zvítězila opozice, propukla u části tamní společnosti euforie. V mnoha ohledech se podobala euforii, kterou teď pozorujeme v Česku po nedávné prohře dlouhodobého politického hegemona, hnutí ANO. Ve slovenském podání získaly opoziční strany vedené hnutím Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) Igora Matoviče přesvědčivou většinu, do opozice odešla do té doby nejsilnější strana SMER-SD Roberta Fica a její dosavadní koaliční partneři z parlamentu dokonce zcela vypadli.
To, že bude v nové sněmovně zřejmě značně ohroženo diskutované přijetí manželství pro všechny, bylo zřejmé už před volbami.
Slováci, šokovaní rozsahem prorůstání mafie státním aparátem a mírou korupce za Ficovy vlády, které začalo postupně vyplouvat na povrch při vyšetřování vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové, se rozhodli zprofanovaný SMER a jeho koaliční partnery vyměnit. Vládu záhy po volbách sestavily opoziční, prozápadně orientované strany a provedly některé protikorupční reformy. Protikorupční revolta, která slovenské volby ovládla, však souběžně odvedla pozornost od jiného tématu, které ve slovenské společnosti již nějaký čas rezonovalo: boje za tradiční hodnoty a vzpouru vůči společenskému pokroku, který postupně pronikal za hojné podpory katolické církve do slovenské politiky.
Obyčejní lidé a protipotratoví bojovníci
Více než třetinu parlamentních mandátů obsadila strana OĽaNO Igora Matoviče, která dokonale naplňuje definici byznysového politického projektu. Strana podnikatele Matoviče nemá prakticky žádnou stálou ideologii (kromě boje proti korupci), postrádá regionální struktury i členy – většina poslanců, které přivedla do Národní rady, kandidovala jako nezávislá. Na kandidátkách OĽaNO tak do parlamentu pronikla řada pochybných postav a lidé napojení na nejrůznější okrajové proudy v katolické církvi, jejichž postoje hraničí s náboženským fundamentalismem. Matovičovi „obyčejní lidé“ se vedle malých liberálních stran spojili ve vládě i s hnutím Sme rodina. Předseda tohoto pravicově populistického politického projektu, pochybný podnikatel Boris Kollár, proslul tím, že má celkem jedenáct dětí s deseti ženami, což s názvem jeho hnutí ironicky kontrastuje. „Já se vysvleču, ona vypere, já vstanu z postele, ona ustele, ona uvaří, já to sním. Co by beze mě dělala?“ ptal se na sociálních sítích loni další politik hnutí, ministr rodiny Milan Krajniak, kterému se kvůli jeho boji proti čemukoli novému začalo přezdívat „poslední křižák“.
Za OĽaNO byla do Národní rady zvolena například předsedkyně strany Křesťanská unie Anna Záborská, která se v následujících letech stala hlavní tváří boje za zpřísnění slovenské potratové legislativy. Opakované snahy byly až do letoška neúspěšné, docházelo pouze k dílčímu utahování šroubů: začátkem tohoto roku ministr zdravotnictví Marek Krajčí (OĽaNO) rozhodl, že ženám starším čtyřiceti let stát přestane potraty proplácet. V době koronavirového lockdownu zase interrupce zařadil mezi odložitelné a neprioritní lékařské zákroky.
Před pár dny slovenský parlament schválil v prvním čtení návrh zákona poslankyně Záborské, který přístup k potratům omezuje a zároveň zavádí zákaz reklam na interrupce. Konzervativní koalice OĽaNO a Sme rodina, kterým v kulturních otázkách v parlamentu asistují fašisté Mariana Kotleby, však nebrojí pouze proti reprodukčním právům žen. Letos na jaře například neprošel návrh kotlebovců, který by ústavy zanesl, že „rodiče jsou matka-žena a otec-muž“ a mimo jiné zakázal chirurgickou změnu pohlaví. Hlasovalo pro něj nakonec „pouze“ 44 poslanců z 93 přítomných.
Konzervativní resentimenty a jejich pronikání do politiky nejsou na Slovensku ničím novým, po loňských volbách však nabraly na síle. „Dá se říci, že už jsme na to trochu zvyklí, protože útok na lidská práva tu probíhá už od vlády Vladimíra Mečiara,“ popsala loni v rozhovoru pro Český rozhlas bývalá slovenská diplomatka a politička Magda Vášáryová. „Nyní je to o to nebezpečnější, že Igor Matovič do parlamentu dovedl velké množství nezávislých poslanců a extremistů, kteří jsou dokonce členy různých odnoží katolické církve. Někteří politici OĽaNO náleží k různým sektám,“ varovala.
Pronikání boje proti LGBT, reprodukčním právům i proti genderové korektnosti sledujeme v našem regionu už delší dobu. Boj maďarské vládnoucí státostrany Fidesz proti sexuálním menšinám letos v červnu vyvrcholil schválením zákona, který zakazuje zobrazování a informace o LGBT lidech v jakýchkoli materiálech, k nimž mají přístup děti a mladiství. O přijetí obdobného opatření „na boj proti LGBT propagandě“ diskutují také v Rumunsku, kde souběžně loni poslanci schválili zákaz výuky genderových studií na univerzitách. V Polsku pak loni vzbudil masivní protesty prakticky úplný zákaz potratů z pera tamního ústavního soudu ovládaného vládními konzervativci ze strany Právo a spravedlnost. Právě před jeho následováním varují i kritici v sousedním Slovensku.
Kulturní témata? Babiš má přednost
Z vývoje v okolních zemích bylo jasné, že podobné trendy časem dorazí (byť vzhledem ke specifickým společensko-politickým reáliím ve zmíněných zemích třeba v ne tak silné míře) i do Česka. Zda se tak stane právě nyní, kdy pravicové konzervativní síly zvítězily ve sněmovních volbách a chystají se zasednout ve vládě, na to si zřejmě budeme muset ještě nějaký čas počkat. Už teď se však objevují indicie, že by tomu tak mohlo být. Objevovaly se přitom už dávno před volbami. Strany koalice Spolu se například dohodly, že manželství pro všechny je téma, na kterém se neshodnou, tudíž ve společném předvolebním programu nebude. „Kulturní témata“ bylo třeba nyní upozadit v zájmu vyššího dobra – porážky nekompetentního oligarchy Andreje Babiše. Nepřekvapí, že i na Slovensku se opoziční subjekty v době voleb domluvily na tom, že sporná témata, jako jsou práva homosexuálů, řešit nebudou, protože je před nimi důležitější úkol – očistit zemi od všudypřítomné korupce.
Právě koalice Spolu ve volbách zvítězila: podle některých interpretací jí dali protibabišovsky naladění voliči přednost před Piráty se STAN kvůli větší šanci porazit hnutí ANO. Konzervativci tak dosáhli na 71 sněmovních křesel: značně tak posílila ODS i lidovci. Ostře konzervativní KDU-ČSL bude mít 23 poslanců, mezi nimi i hlavního bojovníka proti stejnopohlavním sňatkům Marka Výborného (o něm se dokonce uvažuje jako o ministru školství) nebo exposlankyni Ninu Novákovou, předsedkyni spolku Středoevropská inspirace, bojujícího proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. O mezinárodní smlouvě proti sexuálnímu násilí dříve prohlásila, že „je nespravedlivá k mužům, nebezpečná výchově dětí a patří k dokumentům, které zásadně otevírají dveře antilidské gender ideologii“. Řady KDU-ČSL rozšíří i známý bojovník proti potratům Jiří Carbol.
Do Poslanecké sněmovny opět pronikl i jeden z nejdéle sloužících poslanců Marek Benda, který se v rámci ODS hlásí ke konzervativnímu katolickému křídlu. Benda se dříve vyslovil pro zrušení registrovaných partnerství a prohlásil, že uzákonění rozvodů byla chyba. O tomto politikovi se přitom uvažuje jako o ministru spravedlnosti či v souvislosti s posty ve vedení dolní komory parlamentu. Nakonec i za umírněnou TOP 09 v dolní komoře opět zasedne například poslankyně Helena Langšádlová, která vystupovala v propagačních materiálech antiLGBT organizace Aliance pro rodinu.
Citelně oslabili liberální Piráti, za hnutí ANO do parlamentu znovu nepronikli někteří podporovatelé zákona o manželství pro všechny v čele Barborou Kořanovou, jeho hlavní tahounkou v loňském volebním období. Svůj mandát naopak obhájil jeden z předních obránců tradiční rodiny Aleš Juchelka. To, že bude v nové sněmovně zřejmě značně ohroženo diskutované přijetí manželství pro všechny, bylo přitom zřejmé už před volbami, když předseda lidovců Marian Jurečka v rozhovoru v Deník N varoval, že na tomto tématu by mohlo ztroskotat jednání o nové vládě. Lze se však domýšlet, zda se podaří vůbec uchovat status quo. Už v minulé, značně méně konzervativní Poslanecké sněmovně prošel do druhého čtení ústavní zákaz manželství pro všechny.
Alespoň status
Otázka také je, zda se v českém parlamentu dříve či později neobjeví iniciativa na zavedení obdobného zákona „proti LGBT propagandě“ jako v Rusku nebo v jiných zemích Visegrádu. Poslanci SPD jej už dříve podpořili, na evropské úrovni pak ve sporu Bruselu a Budapešti kvůli kontroverznímu zákonu maďarského předsedu vlády Orbána podrželi čeští europoslanci KDU-ČSL, SPD a části ODS. „Jediný faktický dopad zákona podle mě bude, že stát převezeme kontrolu nad tím, jak a jaké nevládní organizace se budou podílet na sexuálním vzdělávání dětí. Jednoduše řečeno – stát se chce bránit invazi nevládek do škol, kde různí genderoví aktivisté malým dětem vyprávějí, že ‚pohlaví‘ je čistě věcí jejich volby,“ hájil v červenci český europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra pro Konzervativní noviny maďarský zákon, který zamezuje mladým LGBT Maďarům přístup k informacím o jejich sexualitě a identitě.
Posun k západnímu lidskoprávnímu standardu se v Česku minimálně na čtyři roky odkládá. Vzhledem k tomu, že v úřadu ombudsmana pod vedením Stanislava Křečka zástupci menšin či ženy zřejmě zastání nenajdou, nadcházející období ukáže sílu občanské společnosti a neziskových organizací. Právě na nich bude záležet, zda nebude Česko za čtyři roky daleko blíže Slovensku, Polsku či Maďarsku.
Autor je publicista.