Na přelomu 19. a 20. století docházelo v Evropě k něčemu, co Max Weber označil za „odkouzlení světa“. Lidé se pod vlivem osvícenské vědy odvraceli od tradiční víry a společnost se sekularizovala. Už méně se ale hovoří o tom, co Weber dodává následně. Svět se podle něj začal znovu okouzlovat něčím novým a začínají se objevovat moderní alternativy k tradičnímu náboženství a vědě. Ezoterické doktríny a hraniční vědní směry jako antroposofie, ariosofie, teorie světového ledu, astrologie, parapsychologie nebo alternativní náboženství jako New Age, homeopatie či znovuobjevený zájem o hinduismus a buddhismus se hlásí o slovo. Tyto směry se začaly rozmáhat zejména ve Francii, Rusku, Velké Británii, USA, Německu a Rakousku. Americký historik Eric Kurlander se ve své monografii Hitlerova monstra dívá na podíl těchto nových nauk na rozmachu nacistické ideologie. Podle Kurlandera dobové propojení eugeniky, rasistických teorií, folklóru, mytologie a vypjatého nacionalismu společně s rostoucí popularitou víry v nadpřirozeno, ezoterismus, spiritualismus a okultismus pomohlo nacistům přesvědčit Němce o správnosti svých zahraničněpolitických cílů a z nepřátel vytvořilo nelidská monstra, které bylo třeba v zájmu zachování „árijské civilizace“ zlikvidovat. Jak se s vírou v nadpřirozeno vypořádávaly ostatní politické strany? Věřil Hitler v teorii světového ledu, magii nebo okultismus? Jakým způsobem se podařilo nacistům dehumanizovat své nepřátelé? Odpovědi na tyto otázky a mnoho dalšího se dozvíte v následujícím rozhovoru.
V Německu a Rakousku se na konci 19. století rozvíjelo silné hnutí, které spojovala víra v nadpřirozeno, ezoterismus, spiritualismus a okultismus. V čem byly tyto směry jiné v Německu a Rakousku oproti dalším zemím, kde se tyto proudy také rozvíjely?
To, čemu já říkám „sdílené představy o nadpřirozenu“, měly v Německu a Rakousku daleko větší společenský vliv než v ostatních zemích. Nejednalo se pouze o jakousi součást každodenního života v tom smyslu, že jdete každou neděli do kostela, ale byly bytostně provázány s politikou a společenskými teoriemi tehdejší doby. Spousta ezoterických osobností začala vyvozovat ze své víry politické závěry. Obdobně se to dělo i ve Francii a Británii, ale ne v takové míře. Obsah „sdílené představy o nadpřirozenu“ byl v Německu a Rakousku daleko víc orientovaný na folklór a rasové teorie. Samozřejmě, že v 19. století hovořila spousta osobností na celém světě o rasách a jejich odlišnostech, ale v Německu a Rakousku tvořily rasové teorie a antisemitismus daleko významnější složku v rámci ezoterických a hraničních vědních doktrín ve veřejném prostoru. Rasové teorie se staly součástí oficiálního jazyka vědy a sociálních reforem v Británii, Francii i USA, ale nebyly přímo v centru hraničních vědních a okultistických směrů. Zároveň v ostatních zemích tyto směry nehrály významnější roli v rámci politické ideologie pravicových stran, zatímco v Německu a Rakousku ano.
V knize zmiňujete, že folklór, mytologie, indoárijské náboženství a rasistické teorie byly často součástí výuky v německých a rakouských školách. Například Adolf Hitler byl ve svých ultranacionalistických a rasistických názorech silně ovlivněn svým učitelem Leopoldem Pötschem. Je to něco, s čím se setkáváme i v ostatních zemích v této době?
Souvisí to s konceptem hraničních věd. Všichni v té době hovořili o Charlesovi Darwinovi, úpadku západní civilizace a vzestupu nebílých ras. Bylo to součástí mainstreamu přírodních a společenskovědních diskusí druhé poloviny 19. století. Dokonce i levicově liberální progresivisté a socialisté používali koncept rasy, což by pro ně dnes bylo zcela nepřijatelné. Pokud byste chodil do školy ve Francii nebo v USA na konci 19. století, určitě byste slyšel od vyučujících hodně o teoriích rasové nadřazenosti některých skupin nad jinými, učil byste se o historii, která idealizuje bílou rasu, nebo o národních dějinách ve velmi idealizovaném, nacionalistickém pojetí. V Rakousku a Německu byl ale rozdíl v tom, že „vědecké“ myšlení o rasách se smísilo s pojetím nordické mytologie a folklóru a silně se politizovalo. Následně se toto pojetí také integrovalo do pedagogického systému. Stalo se to součástí nejen školního systému, ale také populární a vědecké literatury.
Mnoho významných osobností spiritualistických, ezoterických a okultních hnutí se během Výmarské republiky stalo prominentními členy NSDAP. Snažily se i ostatní politické strany meziválečného Německa nějakým způsobem tematizovat tehdy rozšířenou víru v nadpřirozeno?
Samozřejmě, že i na středolevém politickém spektru existovala řada osobností, které se zajímaly o astrologii a německou mytologii, ale na rozdíl od nacistů se nesnažily tuto víru integrovat do politických idejí a propagandy svých politických stran. Pokud jste byl členem jedné ze dvou liberálních politických stran meziválečného Německa nebo socialista či komunista, nebylo příliš pravděpodobné, že byste k popisu svého politického oponenta, používal výrazy jako upír, ďábel nebo čarodějnice. Rozhodně byste nehovořil o svastikách, nebo starověkých slunečních vozech či sig runách árijské a nordické rasy. Takto však nehovořili pouze nacisté. Existovalo spoustu dalších „völkisch“ a paramilitárních skupin, které používaly podobné symboly, organizovaly svátky slunovratu a hovořily o obnovení německé říše a znovuosídlení východní Evropy.
Představa o nadpřirozenu dodávala multiplikační efekt násilným představám, jež už předtím existovaly v rámci eugeniky.
V Británii se konzervativci a labouristé dohadovali o socioekonomických záležitostech a rozhodně se nepřeli o tom, jestli je árijská rasa nadřazená ostatním, nebo o nároku Německa na východní Evropu ani o existenci ztracené civilizace Atlantidy. Středolevé strany v Německu se chtěly utkat na poli politické ekonomie a debatovat o daních, ekonomice a školství, ale nacisté a pravicové nacionalistické strany také často vsázely na emocionální propagandu spojenou s rasovými teoriemi o nadvládě Germánů a hrozbou monster v podobě Židů a bolševiků, s čímž se středolevé strany dost těžko utkávaly na racionální a empirické úrovni. Jak byste debatoval s někým, kdo se snaží zaujmout své přívržence poukazováním na kvazimytický obraz blonďatého a modrookého Němce a varuje před židobolševiky, svobodnými zednáři a podřadnými rasami, které se snaží kolonizovat naši zemi? Ne všichni Němci tomu věřili. Možná, že i většina německé populace tomu nevěřila. Pamatujme na to, že NSDAP nedostala ve volbách nikdy víc než 37 procent hlasů. Každopádně ti, kteří pro nacisty hlasovali, často sdíleli určitou představu o nadpřirozenu.
Je možné říct, jací lidé věřili v myšlenky spojené s vírou v nadpřirozeno?
Historie, sociologie a politické vědy nám již ukázaly, že nacisté dokázali najít své voliče prakticky napříč demografickými skupinami, s výjimkou katolíků a dělníků, kteří nacisty většinou nevolili. Největší podporovatelé nacistů byli z řad nižší střední třídy a protestantů. Když se na to podíváme blíže, vidíme, že ona „sdílená představa o nadpřirozenu“ se tolik neobjevuje u dělníků a městských socialistů. Největší oblibě se jí naopak dostává u německé střední třídy, která už nepatřila mezi oddané katolíky ani protestanty, ale hledala jiná alternativní náboženství.
Ezoterické tendence byly v Německu podmíněny genderově, což je další odlišnost oproti tomu, jak se tyto proudy šířily v ostatních zemích. Ve Francii, Velké Británii a USA se ženy podílely na chodu těchto směrů ve stejném měřítku jako muži. Nejenom jako následovnice, ale i ve vedoucích rolích. Naopak v Německu a Rakousku se jednalo takřka výhradně o mužskou záležitost. Podobné to bylo koneckonců i v nacistickém hnutí. Šlo především o bílé muže, kteří nebyli zvláště vzdělaní ve smyslu vědeckého poznání, ale měli nějaké univerzitní vzdělání – úředníci, malí podnikatelé, inženýři. Je to podobná demografická skupina jako ta, která dnes sleduje pořady o „starověkých mimozemšťanech“, nebo „ztracených relikviích“ či o „Himmlerových nemrtvých vojácích“ na populárně-naučných, až bulvárních televizních kanálech o historii. Jednalo se o lidi, kteří měli určité vzdělání, pojetí o historii, ale zároveň byli otevření pseudovědám a argumentům založeným na víře.
Tato demografická skupina v mnoha ohledech připomíná dnešní stoupence konspiračních teorií nebo patří mezi radikální odpůrce očkování. Jak na tento pseudovědecký trend vůbec tehdy reagovali intelektuálové, vědci a dobové autority?
Řada významných osobností levicového a liberálního spektra si uvědomovala, že jde o fenomén, který je namířen proti vědě či racionalitě, zabývá se přemýšlením o magii, alternativní historii a náboženství a pomáhá antidemokratickým silám ve společnosti a že je třeba se před ním mít na pozoru. Bertolt Brecht, známý levicový dramatik, a někteří socialisté si dělali v tehdejším tisku z nacistů legraci na základě toho, že koketují se zmíněnými myšlenkovými proudy. Byli šokováni tím, že řada Němců podlehla Hitlerovým a Goebbelsovým emocionálním výzvám, které někdy psal Hanns Heinz Ewers, což byl autor hororů, jenž se proslavil romány o upírech, bláznivých vědcích a uctívačích ďábla a na krátkou dobu se stal nacistickým propagandistou. Nedokázali pochopit, jak politická strana, která do svých řad angažuje někoho, kdo je ekvivalentem Stephena Kinga nebo Clivea Barkera, může přijít k moci.
Někteří podporovatelé liberálních stran, které ztratily daleko více příznivců ve prospěch konzervativních a krajně pravicových stran než například socialisté či komunisté, házeli vinu ze své politické porážky na iracionální chování Němců. Alfred Rosenberg, jeden z hlavních ideologů nacistické strany, přiznal, že nacisté získali spoustu hlasů také proto, že se zajímali o okultní vědy. Vlivný politický filosof Carl Schmitt tehdy zaznamenal větší zájem o něco, čemu on říkal „politický romantismus“. Pád liberálních stran znamenal, že jediný, kdo se mohl nacistům ještě postavit, byly strany levicové. Ty ale hovořily úplně jiným jazykem a nebyly schopné soupeřit s nacisty na poli emocionálních výzev k nacionalismu a lidovému znovuzrození.
Jak na tom byl v tomto směru Adolf Hitler? Jaký byl jeho vztah k nadpřirozenu, okultismu a hraničním vědám?
Hitler byl ukázkovým příkladem typického člena nacistické strany. Nevěnoval těmto proudům tolik pozornosti jako například Heinrich Himmler, Rudolf Hess nebo Alfred Rosenberg. Byl spíše skeptický k tomu, aby hraniční vědy a jejich teorie hrály větší roli v nacistické propagandě. Pořád se k nim ale vztahoval a jeho rétorika byla proložena argumenty hraničních věd, odkazy na mytologii a emocionálními výzvami. I když tolik nepodléhal všem těm ezoterickým rasovým doktrínám jako jeho kolegové, stále chápal, že jsou důležitou součástí nacistické strany a využíval je ve svém jazyku. V knize Mein Kampf je pasáž, kdy varuje před tím, aby se nacistická strana stala domovem „potulných učenců oblečených v medvědích kůžích“. Hitler se obával, že by NSDAP mohla větším příklonem k těmto hraničním vědním směrům ztratit podporu střední třídy. Přesto chápal, že jeho příznivci k těmto proudům tíhnou a snaží se díky nim zorientovat v tehdejším komplexním a nebezpečném světě.
Ve vaší knize zmiňujete, že po nástupu Hitlera k moci se nacisté snažili dostat hraniční vědy i ezoterické a okultistické proudy pod kontrolu. Jak se s nimi vypořádali?
Zaprvé je nutné říct, že se nacisté rozhodně nesnažili jakkoli zpochybnit víru v nadpřirozeno. Obávali se zejména okultních skupin, které představovaly pro stranu sektářskou hrozbu, jež by mohla narušit jednotnou rasovou komunitu, vedenou nacistickou stranou. Tyto okultní „völkisch“ doktríny jako teosofie, ariosofie, antroposofické hnutí Rudolfa Steinera a další mesianistické skupiny, které měly své vlastní rituály, tajné tradice a svého vůdce, byly nacisty považovány za sektářské ve smyslu, že měly svou vlastní sociokulturní identitu a ideologii, jež mohla být konkurencí nacismu.
Řada odborníků poukazuje na vlnu potírání okultismu za třetí říše a říkají, že náckové nesnášeli okultismus, ale tak to není. Snažili se dostat okultismus pod svoji kontrolu z celé řady důvodů, podobně jako se snažili dostat pod kontrolu náboženství, sociální programy, ženy, dělníky, zemědělce nebo průmyslníky. Nacisté opakovaně přijali do svých řad okultisty, pokud se nesnažili udržet separátní völkisch-ezoterické organizace, jako byla například Společnost Thule nebo Tannenberg Bund. Sami nacisté nebyli jednotní v tom, co by se mělo považovat za „vědecký okultismus“ a co za „laciný okultismus“, který má za cíl z lidí vytáhnout peníze. Nacisté tedy sledovali a čas od času zatýkali a vyslýchali okultisty, kteří údajně vydělávali peníze na tom, že lidem lhali.
Na druhou stranu ale tady byli „skuteční“ okultisté, kterým nacisté neváhali poskytnout peníze, aby zkoumali například to, zda Thorův blesk byl magický nebo jestli určitá pozice hvězd a měsíce na nebi může podpořit produkci organického zemědělství. Štědrá finanční podpora nacistů záležela i na tom, zda byla daná okultní praktika v souladu s nacistickou ideologií. Naprosto pochybné teorii, jako byla například teorie světové ledu, stačila k získání Himmlerovy a Hitlerovy podpory skutečnost, že tato teorie podporovala představu o starobylé árijské rase a zpochybňovala „židovskou vědu“, například kvantovou mechaniku,
V souvislosti se „sdílenými představami o nadpřirozenu“ zmiňujete, že „vytvořily ideologický a diskursivní prostor, kde bylo možné dehumanizovat nebo marginalizovat nacistické nepřátele a udělat z nich monstra.“ Jak to podle vás fungovalo?
Když opustíte prostředí moderní vědy, jako je biologie a fyzika, a začnete se pohybovat v prostředí „sdílených představ o nadpřirozenu“, kde je cokoli možné nebo ospravedlnitelné, když začnete míchat dohromady biologii s ezoterismem, historii a archeologii s folklórem a mytologií, je možné přetvořit Židy, kteří jsou částečně evropští obyvatelé a mají sdílené východoevropské a středoevropské předky s Němci, v mimozemská biologická monstra, která stojí za vším špatným, co se v historii přihodilo. Tato sdílená představa v nadpřirozeno“, jež míchá dohromady vědu a okultismus, historii a mytologii, zároveň umožnila nacistům, aby mohli své nepřátele označit za upíry, zombíky či démony.
Zároveň to fungovalo i k „ozvláštnění“ údajných německých vlastností a charakteristik. Například během poslední zoufalé německé snahy o odvrácení porážky ve válce na konci roku 1944 začali nacisté vzývat vlkodlaky, kteří v německé mytologii a folklóru byli vyobrazováni jako romantičtí hrdinové patřící do nejbližšího okruhu Ódina a vikingských berserků. V německém folklóru byli vlkodlaci spojováni s „krví a zemí“ – jako postavy, které bránily lesy a zem před slovanskými vetřelci. Naopak upíři, kteří byli zase tragicko-romantickými figurami ve Francii a Británii, byli v Německu považováni za zdegenerované parazity a často spojováni s Židy nebo slovanským obyvatelstvem, jež se snažili znečistit germánskou krev. Folklór, mytologie, teorie o mimozemšťanech, teorie světového ledu, ledoví obři, bohové a monstra byli úmyslně využíváni k utváření příběhu, který směřoval k tomu, že Němci mají právo ovládnout východoevropský prostor a podmanit si či zničit nižší rasy. Je to nebezpečný koktejl myšlenek. Představa o nadpřirozenu dodávala multiplikační efekt těmto násilným představám, jež už předtím existovaly v rámci eugeniky.
Jaký vliv měla tato „sdílená představa o nadpřirozenu“ na nacistickou válečnou kampaň?
Předně ovlivnila nacistické geopolitické představy, které vycházely ze selektivních a překroucených poznatků archeologie, folklóru a mytologie. Himmler a Rosenberg na základě folklóru, mytologie a hraničních věd tvrdili, že nordická rasa byla po tisíce let dominantní evropskou civilizací, a tudíž měli Němci právo na její podmanění. Víra v nadpřirozeno nebyla jediným faktorem, který ovlivňoval nacistickou politiku, ale zcela jistě podpořila rasistický a imperiální vztah nacistů k východní Evropě. Ano, v průběhu války sice nacisté z pragmatických důvodů vyjednávali a spolupracovali s Ukrajinci a baltickými státy, ale v konečném důsledku jejich představy o rase a „životním prostoru“ byly utvářeny myšlenkami spojenými s vírou v nadpřirozeno. Ospravedlnili si tím vyhnání Poláků z jejich domovů, na jejichž místo přišli Němci, nebo posílání Židů do táborů smrti.
„Sdílená představa o nadpřirozenu“ se podílela do velké míry i na eugenických experimentech během holokaustu. Například jeden z nejhorších nacistických doktorů, Sigmund Rascher byl synem předního antroposofisty Hannse Raschera. Tento doktor byl velmi otevřený úvahám o rase a životním prostoru a mimo jiné doprovázel Himmlera na jeho tiberské výpravě, která se snažila odhalit starověké počátky árijské rasy, později byl ochoten experimentovat na lidských bytostech, aby otestoval svoje a Himmlerovy teorie. Když dáte dohromady vědeckou důmyslnost a sebevědomí, kterým Němci během třicátých let minulého století disponovali, a spojíte to s režimem zcela ponořeným do teorií o nadpřirozenu, jenž byl veden Hitlerem a Himmlerem, kteří neměli žádné přírodovědné vzdělání, četli knihy o folklóru a mytologii a snili o raketových lodích, a celé to dáte do kontextu strašlivé války, je to něco velmi nebezpečného. Společně s eugenikou to hnalo kupředu otřesné experimenty s lidskými bytostmi a celý systém holokaustu.
Z toho všeho, co bylo řečeno, se mi zdá, jako by Němci, kteří byli ovlivněni myšlenkovými proudy spojenými s vírou v nadpřirozeno, skutečně věřili, že Slované jsou upíři, Židé otravný hmyz a Sověti nebezpečná monstra a že je třeba je vyhubit…
Nelze říct, že miliony vojáků na frontě skutečně věřily, že Židé jsou nelidská monstra. Spousta z nich měla koneckonců před válkou a po válce židovské přátele a ženili se s Židovkami. Je však zcela evidentní, že nacisté využívali „sdílenou představu o nadpřirozenu“ k dehumanizaci Židů, Slovanů a bolševiků a vytvářeli z nich nelidské nepřátele. Otázka je, jak se to mohlo stát? Podle mě v tom nehrály roli pouze tehdejší přírodní vědy, imperialismus, industriální kapitalismus nebo všudypřítomné násilí a trauma z totální války, ale také nacistická představa o nadpřirozenu, kterou sdílely miliony Němců. Do jaké míry těmto nadpřirozeným obrazům, kterými nacisté vykreslovali své nepřátele, jednotliví Němci věřili, to zřejmě bylo dost individuální. V řadě momentů se ale zdá, že mnoho Němců skutečně věřilo v existenci různých ras a druhů, které byly v jejich očích jednoduše nelidskými zrůdami, jež je třeba zlikvidovat v zájmu zachování „árijské civilizace“.