Adéla Gjuričová: Dnešní podoba oslav 17. listopadu nemá daleko k Vánocům a retro vzpomínání

Sedmnáctý listopad je největším politickým svátkem naší současnosti. Jeho oslavy jsou ale zcela apolitické. Co pro českou společnost tento den znamená, jsme probírali s historičkou Adélou Gjuričovou.

Máme tu opět oslavy 17. listopadu, výročí začátku sametové revoluce a také počátku české a československé transformace. Nejnovější Kolaps se věnuje tomu, jak na dvaatřicet let staré události vzpomínáme, jestli se toto vzpomínání nějak mění a co nám způsob, jakým si rok 1989 připomínáme, říká o naší éře a jejích hodnotách. O 17. listopadu, začátku sametové revoluce a naší dějinné paměti jsme si povídali s historičkou Adélou Gjuričovou z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, která se dlouhodobě věnuje otázkám české a československé transformace a vzniku postsocialistické politiky a společnosti.

Jaké místo v české společnosti dnes zaujímá 17. listopad a co všechno si s ním dnes spojujeme?

Postavení 17. listopadu v české kolektivní paměti je relativně pevné a stabilní. Mělo to samozřejmě nějaký vývoj, ale v současnosti je to víceméně posvátné datum. Datum, které se nezanáší politickou instrumentalizací. Existují k němu rodinné i mediální rituály. V mojí generaci lidí, kteří listopadovou revoluci skutečně zažili, se opravdu nosí, že rodina jde třeba společně na Národní třídu. To je samozřejmě případ Prahy, ale i jinde v republice existují místa s podobným významem. Starší lidé zapalují svíčky s těmi mladšími a vyprávějí jim legendu o zbitých studentech a hodném prezidentovi. Popisuju to teď tak nějak neutrálně, antropologicky. A na mediální úrovni ten rituál funguje skrze připomínání starých záběrů. Stále stejní lidé vyprávějí stále stejné vzpomínky.

Vy to popisujete skoro jako nějakou politickou obdobu Vánoc…

V podstatě ano. Tak jako mají některé rodiny své rituály na Štědrý den, tak podobným způsobem fungují i během 17. listopadu. Také moje děti o tomto datu vědí a vědí i o tom, že by se mohlo třeba jít na Národní třídu…

Existuje v současnosti nějaký další podobný svátek? Když tedy pomineme Vánoce, Nový rok nebo Velikonoce…

Ne, v tomto ohledu je to podle mě specifický den. Kdysi podobným způsobem asi fungoval první máj – to mám na mysli ten předsocialistický. Mohl to být 28. říjen – ale to myslím naopak pozdní socialismus, kdy to byl velmi nekomunistický svátek. Naše rodina ho třeba slavila. Teď je ale autenticky sdílen a tímto způsobem držen právě 17. listopad.

Říkala jste, že není politicky využíván. Jak to myslíte? Napadá mě poměrně hodně případů, kdy k jeho instrumentalizaci docházelo…

Přemýšlela jsem o tom, jestli byl 17. listopad někdy sporný. A byl. První výročí v roce 1990 bylo doprovázeno obrovským konfliktem o tom, kdo si to výročí vůbec smí připomínat. Tehdejší studentské organizace prostě nechtěly, aby se na to nabalovali papaláši – staří i noví. Bylo tam obrovské vzbouření proti tomu, aby tělovýchovná organizace pořádala běh 17. listopadu. Prostě nechtěly, aby staré kádry zneužívaly toto výročí. Zároveň tady pak vystupoval George Bush starší s plamenným projevem, ale to už politické zneužívání pro ty samé lidi nebylo. A pak přišla éra naprosté politické instrumentalizace. Mám na mysli desáté výročí 17. listopadu a tehdejší iniciativu Děkujeme, odejděte. Tehdy celé politické třídě řekli, že už to stačilo, že jsou nespokojení a ať to skončí. Ono to tedy neskončilo, ale byla to otevřená politická vystoupení. Poslední dekády jsou podle mě ale spojeny spíš s mladším studentským hnutím a je tam pokus dívat se na ty věci s odstupem. Je sice pochod občanských iniciativ, ale úplně otevřeně se během tohoto dne politicky nehovoří. Pokud se nemýlím, vloni Milion chvilek pro demokracii tu velkou demonstraci pořádal den před 17. listopadem. Ani oni neznesvětili 17. listopad…

Takže největší politický svátek v zemi je vlastně apolitický…

Přesně tak. Je potřeba si jít tak trochu retro pohrát na Národní třídu za přítomnosti převlečených policistů s pendreky a něco zajímavého se dozvědět o minulosti. Má to opravdu tuto soft politickou podobu.

Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.

Čtěte dále