Foto Peter Menzel, CC BY-SA 2.0
Poloprázdné tribuny, přenosy na veřejnoprávní televizi a dotace ve výši šedesát pět milionů korun z rozpočtových rezerv na tenisový turnaj v pražské O2 areně. Obchodní majstrštyk, chtělo by se zvolat při pohledu na právě probíhající turnaj ženských reprezentačních týmů, nazvaný po Billy Jean Kingové. Jméno nejvýznamnější bojovnice za emancipaci ženského tenisu tak v Praze zastřešuje snahu soukromého sektoru „emancipovat“ peníze ze státní pokladny.
S utrácením desítek milionů veřejných financí na sportovní události bez jakéhokoli racionálního plánu návratnosti má český stát bohaté zkušenosti.
Asi aby se neřeklo, roli transakčního poslíčka sehrála Národní sportovní agentura, což ale na podstatě celé věci nic nemění. Šéf českého tenisu Ivo Kaderka k tomu prohlásil památnou větu: „Bude to něco mimořádného, co samostatná Česká republika a Praha nezažila.“ V kontextu volání po transparentních veřejných zakázkách nebo byrokratického martyria při žádání o řádově mnohem nižší dotace se skutečně jedná o zcela ojedinělou záležitost. Vždyť kolik let se řeší dotace na Babišův projekt Čapí hnízdo ve výši padesáti milionů jako nehorázné okrádání státu soukromou firmou…
Na druhou stranu s utrácením desítek milionů veřejných financí na sportovní události bez jakéhokoli racionálního plánu návratnosti má český stát bohaté zkušenosti. Stačí připomenout několikaleté dotování extrémně ztrátové Velké ceny Brna nebo čtyřsetmilionovou sekeru, která zůstala po pořádání světového šampionátu v klasickém lyžování před dvanácti lety v Liberci. Jako pomyslná třešnička na dortu se potom jeví sto milionů za projekt Praha olympijská, který skončil fiaskem a vyústěním metra do letňanských polí.
Zájem neviditelného diváka
Pokud by někdo přece jen toužil pochopit, co tenisový turnaj s celkovými odměnami ve výši 6,8 milionu dolarů, tedy zhruba sto padesát milionů korun, přinese České republice, vyjádření ministryně financí Alena Schillerová mu v tom zřejmě moc nepomůže. Schillerová na twitteru lakonicky poznamenala, že uvolnění peněz je pouze jednorázovou záležitostí, která má podpořit zdravý životní styl. Čí životní styl, to už bohužel ve svém příspěvku neuvedla. Zda měla na mysli profesionální tenistky, nebo třeba podavače míčků, není vůbec jasné. Zrovna ve světě tenisu by přitom dávalo mnohem větší smysl dát peníze dětem, které by si rády zahrály, ale jejichž rodiny na jeden z nejnákladnějších sportů prostě nemají.
Možná Schillerová mohla spíše zahrát na vlasteneckou notu. Přece jen pořádat turnaj v domácím prostředí zvyšuje šance na to, porazit zbytek světa. Český ženský tenis navíc dokázal ovládnout Fed Cup, jak se dřív turnaj jmenoval, za posledních deset let hned šestkrát. Jenže poloprázdné tribuny ukazují, že ani fandění národnímu týmu do hlediště netáhne. Na rozdíl od zlaté éry ženského tenisu, kdy na stadionech burácely vyprodané ochozy, mají čeští občané v současnosti očividně jiné starosti.
Vzdal to i Orbán
Varováním před organizací turnaje mohla být i skutečnost, že pořadatelství spadlo českému tenisu do klína poté, co se ho vzdalo Maďarsko. A tam se do sportu investuje ze státního rozpočtu jedna báseň. Stačí připomenout vybudování luxusního fotbalového svatostánku, budapešťské Puskás Areny, kde se odehrály i zápasy loňského Eura, či masivní částky do sportovních akademií, o nichž se českým sportovním sférám může jen zdát. Navíc Orbánova vláda už dlouhé roky usiluje o pořádání olympiády v Budapešti – nejnověji cílí na získání pořadatelství pro rok 2036. Jenže po ročním odkladu kvůli covidu se Maďarsko tenisového turnaje raději vzdalo. Asi vědělo proč.
Pražský turnaj se nekoná pouze v luxusní O2 areně, jejíž výstavba přinesla krach českého zlatého oslíka Sazky a extrémně poškodila financování českého sportu, ale také v přilehlé hale O2 Universum. Zdejší kapacita dvou tisíc diváků ani narůstající čísla nakažených v celé Evropě žádný ekonomický zázrak nepřinesou. Malá „olympiáda“, kterou během týdne navštíví desítky tisíc turistů, se vážně nekoná. Naštěstí státní finanční plastelína pomohla dopředu zaplácnout hrozící finanční díry.
Politicko-sportovní kamarádšoft
Pokud by pořád někomu vrtalo hlavou, kde se vzala taková láska české politiky k tenisu, není třeba chodit až do hluboké minulosti, kdy spolu na tribunách sedávali premiér Václav Klaus s podnikatelem Viktorem Koženým. Stačí se vrátit o pár dní zpět a podívat se, kdože to byl 28. října prezidentem vyznamenán za sportovní zásluhy. Společnost dvojnásobnému olympijskému vítězi Lukáši Krpálkovi nedělá nikdo jiný než tenisový bafuňář Miroslav Černošek. Sportovní manažer je zásadní postavou českého tenisu – téměř všichni reprezentanti a reprezentantky mu odvádějí deset procent svých výdělků za finanční výpomoc na začátku kariéry. Také se ukázalo, že do jeho kapsy šly provize v řádech milionů ze sponzorských peněz určených pro české olympioniky. Ostatně sám se vždy rád chlubil, jak je jeho sportovní byznys, založený na kontaktech napříč celým politickým spektrem, úspěšný.
V poslední době se psalo i o jeho propojení s Agrofertem. Zatímco Černoškův tenisový klub pořád nese název TK Agrofert Prostějov a zápasy hraje v Agrofert Aréně, sponzorská firma už podle informací médií klub finančně nepodporuje. Zato je ale spolek Tenisový klub Prostějov, kde byl až do loňského listopadu Černošek předsedou správní rady, pravidelným příjemcem státních dotací. A jak ukázala aféra se sportovními dotacemi, Babišova pravá ruka Jaroslav Faltýnek obstaral na výstavbu nové sportovní haly v Prostějově, takzvaného olympijského centra, třicet milionů z rozpočtu ministerstva školství.
Pokud je nejen český tenis navázán na takový druh „podnikání“, není pořádání tenisového turnaje za desítky státních milionů žádným překvapením. Ostatně za problematický ho před volbami neoznačila žádná politická síla v zemi. Nikdy zkrátka nevíte, kdy se vám bude posezení ve VIP boxu s českou sportovní, podnikatelskou či politickou elitou hodit.
Autor je spolupracovník redakce, pro Alarm připravuje podcast Outsider.