Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Husité, mnichovskou dohodou zrazení prvorepublikoví vojáci, králové (jižních) elfů, blaničtí rytíři a řada dalších skutečných i fiktivních hrdinů Danielu Landovi v jeho životě posloužila k rozehrání jeho romantických představ a je součástí jeho umělecké inspirace. Až pandemie koronaviru a opatření proti jejímu šíření přivedla Landu po desítkách let od muzikálové tvorby zpět k politické akci. Na náměstích i jinde začal bojovat proti „zdravotní diktatuře“ a postavil se do čela tuzemské dezinformační scény. Teatrální landovské hrdinství nakonec našlo výraz v odmítání stříkaček s vakcínou a nepříjemného šťourání v nose při testech. Napřed Landa coby blanický rytíř na motorce působil jen jako – dle svých slov – zesilovač hlasu „odborníků“ zpochybňujících vládní protipandemickou politiku, nyní vystupuje jako jeden z lídrů aktivnějšího Zlatého špendlíku. V dosud největší akci se Špendlíkům podařilo omezit provozuschopnost hygienických stanic a oslavit tento nesmysl na Facebooku.
Vypjatý individualismus
Iniciativa, která se svým názvem nepřímo hlásí k foglarovským Vontům, vyzvala k zahlcení hygienických stanic proudem e-mailů dožadujících se podle zákona o svobodném přístupu k informacím číslo 106 různých údajů. Cílem přitom je vyřadit hygienické stanice z provozu v odvetě za kontroly restaurací a dalších zařízení, která jsou nyní nucena povinně zjišťovat, jestli jsou jejich návštěvníci očkovaní. Asi nemá cenu vysvětlovat, co všechno tím mohou tito „Vontové“ způsobit. Důsledky totiž mohou negativně dopadnout i na taková opatření, jako je trasování, které provádějí právě hygienické stanice a které umožňuje zjišťovat ohniska nákazy a do karantény zavírat jen ty, co měli rizikový kontakt.
Cílem je individualismus zcela rezignující na jakoukoliv socialitu. Právo ohrožovat ostatní je v tomto pojetí nezpochybnitelným lidským právem.
Jenže přívrženci Zlatého špendlíku, pokud jde o covid, už dávno opustili racionální rovinu. Naopak, Landa nyní svým divadelně militantním způsobem požaduje odboj proti všem povinnostem umožňujícím efektivně bojovat s pandemií, a to i proti těm velmi mírným, jako je testování v práci nebo ve školách. Už tedy žádná nediskriminace neočkovaných, ale rovnou „odboj proti diktatuře“, protože „mlčící lidé byli vždy tichým podporovatelem totality“, jak řekl Landa ve svém projevu z 15. září. I když se na jednu stranu Landa zaštiťuje tolerancí k neočkovaným, „mlčící“ veřejnost zároveň označuje za podporovatele totality.
V čase, kdy množství nakažených roste každým dnem a dá se očekávat i prohlubování konfliktu mezi očkovanými a neočkovanými, tak příznivci Zlatého špendlíku veřejně šikanují lidi, kteří už skoro dva roky stojí v první linii boje s nákazou a tvoří základní infrastrukturu zvládání pandemie. Z pohledu antivaxerů a dalších popíračů jsou nicméně hygienické stanice poměrně logický cíl – hygienické stanice se totiž starají o „veřejné zdraví“ a nevnímají kategorii zdraví čistě individuálně. A právě o ryze individuální chápání zdraví každého jednotlivce, o kterém nemá právo nikdo jiný nic vědět a za které si každý zodpovídá sám, usilují Landovi příznivci.
Vypjatý individualismus, který neuznává veřejná opatření nutná ke zvládnutí pandemie, se setkává s paranoidní nedůvěrou k médiím, vědcům a politikům. Když se k tomu přidá ještě romantika Landova boje za svobodu, máme tu první českou diverzní akci popíračů covidu. Ti celkem nepřekvapivě zvolili metodu posílání mailů a zneužití zákona o informacích, protože koneckonců přeposílání mailů je něco, co konspirátoři hravě zvládají a rádi dělají. Přesto jde v Česku o první podobně motivovanou akci, která má za cíl ochromit veřejnou instituci. A nejde primárně o politickou instituci, ale skutečně o útok na infrastrukturu, který může mít stejně neblahé následky jako podobný útok na nemocnici. Blaničtí rytíři vyjeli, když bylo Česku nejhůř a došlápli si rovnou na vyčerpané zaměstnance krajských hygienických stanic, kteří český lid krutě tyranizují kontrolou papírů o očkování.
Potřeba patosu
Romantika Landova boje „za svobodu“ přitom potřebuje silné výrazy jako „totalita“ a „diktatura“. Bez opravdu paranoidní teorie o spiknutí elit toužících všechny „načipovat“, a dosáhnout tak totální kontroly nad obyvatelstvem, by výzva k zahlcení mailových adres krajských hygienických stanic nepůsobila autenticky, ale jen směšně. Směšné ale nejsou dopady. A nakonec není směšný ani zvolený způsob „boje“, jehož cílem není ani tak politická elita jako veřejné instituce.
Směs popíračů a dezinformátorů (přičemž těchto nálepek se Landa nebojí, protože nálepkování je – jak jinak – známkou totality) odmítajících očkování a v různých podobách se stavících proti tomu, čemu Landa říká „zdravotní diktatura“, je sociálně pestrá, i když všichni ti, kteří z různých důvodů a různým způsobem zpochybňují závažnost covidu, Landu nutně nenásledují, ani netvoří homogenní politickou skupinu. Odklon od důvěry ke schopnostem expertů pojmenovat problémy a pomoci s jejich řešením je ale každopádně obrovský.
Ať už je příčinou ezoterické odmítání moderní medicíny, nedůvěra k zaprodané vládě či EU nebo konspirační paranoia, celá řada různě se vymezujících proudů našla společnou cestu v pomýleném odboji proti „covidovému fašismu“. Tento odpor přitom už není primárně živen lidmi, kteří měli na boji proti vládním opatřením logický ekonomický zájem, ale stává se z něj spíše principiální záležitost – „boj proti totalitě“. Cílem je individualismus zcela rezignující na jakoukoliv socialitu. Právo ohrožovat ostatní je v tomto pojetí nezpochybnitelným lidským právem.
Autor je redaktor Alarmu.