Foto Alarm/ Alexander Ač
Atmosféra v pořadí už 26. klimatické konference na nás dýchne hned po přistání. Letiště v Glasgow nás ujišťuje, že bude uhlíkové neutrální do roku 2025, reklamy na „klimatickou akci“ jsou na každém rohu, budovu v centru města lemují velké „warming stripes“, jejichž autorem je klimatolog Ed Hawkins, dopravu zabezpečují elektrické autobusy „s nulovými emisemi“. Atmosféra je plná naděje.
Akreditace a získání visačky, se kterou můžete na konferenci, zabere asi hodinu času. Počet účastníků je enormní. Velký banner s nápisem „COP26“ před hlavním vchodem poškodil silný vítr, symbolizuje to snad dosavadní selhání vyjednávání o omezování emisí?
První den konference se přední představitelé států bijí do prsou, jak se jim „konečně“ podaří vyřešit jeden z největších problémů, jakému lidstvo kdy čelilo. Zdá se, že nikdo již nepochybuje o tom, že času na otálení už nezbývá.
Nesčíslné množství pozorovatelů, novinářů a dokumentaristů nejspíš očekává skutečnou dohodu, která zaručí lepší budoucnost nám všem. Nápis na jednorázových plastových kelímcích ubezpečující, že pocházejí z recyklovaného materiálu a že budou dále recyklovány, trochu zmírňuje tísnivý pocit z jejich množství. Výběr všemožného jídla by vegany asi taky příliš nepotěšil.
Politici a osobnosti vesměs vyzdvihují potřebu radikální akce, jednou z výjimek je český premiér Andrej Babiš, který varuje před „nepromyšlenou“ zelenou politikou, jež může zničit nás průmysl. Dvacet pět předchozích konferencí přineslo jen nepatrný progres ve snahách o omezování globálních emisí, a tak moje očekávání ani letos nejsou vysoká. Ve skutečnosti mohu být pouze příjemně překvapen.
Autor je ekolog.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.
