„Povídka, kterou vypráví ryba, je o tom, co se během klimatické katastrofy děje s řekou,“ říká Michal Hvorecký, který dal během pandemie dohromady sbírku jedenácti sci-fi povídek s názvem Čierný lev. „Další povídka se odehrává během lockdownu, který už trvá sedm let, jiná tematizuje příchod klerofašistické diktatury. Všechno to jsou motivy vycházející z toho, jak se za uplynulých deset let změnil svět,“ pokračuje Hvorecký a vysvětluje, odkud pochází název titulní povídky.
„Black Lion byla málo známá, ale skutečná historická událost, která se odehrála v roce 1968. V předvečer sovětské okupace se při naší západní hranici u Šumavy uskutečnily manévry NATO, byla to demonstrace síly. Když už se vědělo, že Sovětský svaz u nás něco chystá, NATO se zmobilizovalo, aby ukázalo, že zas tak daleko Rusy nepustí.“ Hvorecký si v povídce, která knize dala název, představuje, že vojska Severoatlantické aliance obsadila Československo místo vojsk smluv Varšavské smlouvy. „Říkal jsem si, co by se stalo, kdyby šli o těch pár kilometrů dál. Mně rok 1968 pořád připadá strašně brutální. To, že jsme něco takového dopustili. A pak následovalo dvacetileté mlčení.“
V rozhovoru Hvorecký komentuje kromě svých knih, politické a společenské situace na Slovensku také svoje cesty po světě a různá zaměstnání, kterými prošel po střední škole. Pracoval například na palubě výletní lodi. „Byl to pro mě dobrý způsob, jak se uživit, měl jsem na starost 150 Američanů, tři týdny se s nimi plavil a tři měl volno. Tak jsem poznal Dunaj z lodě. Popravdě jsem se v devatenácti po revoluci necítil zralý na vysokou,“ vzpomíná Hvorecký, který se začátkem devadesátých let v Bratislavě seznámil s Egonem Bondym. „Vyrostl jsem v socialismu, pak se vše otevřelo, přišlo techno, internet. Otevřely se hranice a já nedokázal sedět ve škole a poslouchat o estetice. Byl jsem pořád v pohybu a doháněl jsem, co jsem nemohl předtím. Školu mi nahrazovaly bytové semináře u Bondyho, to mi stačilo, přednášky ve škole mi proti tomu přišly nudné.“
V druhé polovině podcastu se dostáváme k románu Trol, který byl úspěšnější v Německu než na Slovensku, kde se Hvorecký s mnoha troly setkal jako dobrovolník kampaně někdejší kandidátky na prezidentku Ivety Radičové. „Ukázalo se, že v našem regionu lidé raději zvolí nudného, zaměnitelného nacionalistu bez názoru, jakým byl Ivan Gašparovič, než aby volili ženu-intelektuálku,“ komentuje Hvorecký. „Mě osobně literární mainstream na Slovensku nikdy nepřijal. Zůstal jsem exotem zdejší kultury, ale už jsem si zvykl,“ komentuje svůj přesun od fantastických žánrů ke společenskokritickým románům a zase zpátky.