Foto Pxfuel (CC0)
Už je to víc než měsíc od voleb. Před nimi se probíhající epidemie skoro neřešila – nebyla tématem předvolebních kampaní ani debat. Od koalic jsme se nedočkali prakticky jiných vyjádření, než že lockdown nebude nebo že vše vyřeší očkování. V případě Pirátů jsme pak tedy ještě řešili, zda jejich nominant na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál není náhodou úplně na hlavu, a to když tento právník zpochybňoval očkování (s čímž dodnes nepřestal). Kdo si myslel, že mají opoziční bloky, poučené desítkami tisíc mrtvých, v šuplíku kompletní plán na zvládnutí epidemie, ten musí být v současnosti minimálně zklamán. Pokud totiž předpokládaný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek třeba v České televizi řekne, že „není šťastné se během minuty rozhodnout o tom, co ovlivní deset milionů obyvatel České republiky“ a že opatření navržená ministrem Vojtěchem probere se svými experty a promyslí je, musí být každému jasné, že dosavadní opozice nemá připraveno nic. To je po roce a tři čtvrtě s epidemií jednoduše neuvěřitelné.
Od začátku epidemie doplňovala chaotickou vládní komunikaci stejně chaotická opozice.
Od voleb uběhl víc než měsíc a ani během té doby akcelerující epidemii nikdo neřešil. Děti chodí do školy v podstatě bez testů a všichni se tváří, že je to tak v pořádku. Stát nejen že netestuje, ale přístup k testům dokonce omezuje, a tak mají i děti nárok maximálně na dva státem hrazené PCR testy za měsíc. Pokud chtějí rodiče vědět více, musí si to platit ze svého. Oproti tomu třeba v Dánsku, které epidemii drželo na uzdě pomocí masivního testování a nyní samozřejmě i očkování, si můžete na PCR test zajít zdarma, kdykoli chcete nebo potřebujete. V Dánsku totiž vláda umí napočítat do pěti. U nás se ale zaměstnanci firem a úřadů nemusí testovat vůbec a zatím se tím nikdo ani nezabývá. Dopravní prostředky jsou zaplněny lidmi, kteří si stále nasadit respirátor buď neumí, nebo se o to ani nepokouší. Nikdo nic a nikde nevymáhá.
Jako Dánové, jen naruby
Lockdown sice oficiálně nemáme, ale ve skutečnosti visí lockdown nad každým, kdo má dítě ve škole či ve školce. Jen se neví, kdy přesně nastane. Je to skvělý zážitek, který v tichosti a bez pomoci státu odnášejí rodiče a učitelé. To vše se odehrává v kontextu, kdy celý východní blok zaostává za Západem. Jenže proč? Obvyklou tezi o důsledcích komunismu, s kterým jsme se dodnes nevyrovnali, zpochybnili svým článkem Proč se Východoevropané nechtějí nechat očkovat? Kristen Ghodsee a Mitchell A. Orenstein. V textu se věnují východnímu bloku a jeho nízké proočkovanosti ve srovnání se Západem a klíčová otázka zní: „Může za to komunismus?“
Autoři článku se kloní spíše k tomu, že za odmítáním očkování stojí především nedůvěra ke státu a k lidem, s nimiž tento stát obýváme. Nejen že se důvěru ve společnosti od kolapsu východního bloku nepodařilo obnovit, ale ona dokonce klesá. Nedůvěra ve stát pak vedle mnoha jiných věcí vede také k nedůvěře k opatřením proti covidu a k očkování jako takovému.
Ve svém nedávném textu o očkování jsem citoval dánskou studii, podle níž je důvěra ve stát klíčová pro zvládnutí epidemie, čehož je očkování nezbytnou součástí. Tenhle text mimochodem Facebook smazal ze stránky Alarmu, protože prý porušuje zásady komunity, a to obtěžováním a šikanou… Nejspíš obtěžoval tu miliardu dezinformačních stránek o covidu, které tady máme. Ghodsee a Orenstein vlastně dokládají to, co píšou Dánové, ale z druhé strany – tedy z perspektivy zemí, kde důvěra ve stát zkolabovala. A to jsme také my.
Takto funkční stát nevypadá
Průměr Evropské unie je šedesátiprocentní proočkovanost populace. V mnoha evropských zemích dokonce atakuje nebo překračuje 80 procent. Jak víme, v Česku je to aktuálně zhruba 58 procent, což je pořád ještě hodně, ve srovnání třeba se Slovenskem, kde je to 45 procent, nebo s 23 procenty v Bulharsku. Podle Kristen Ghodsee a Mitchella Orensteina vede nedůvěra ve stát a jeho instituce k tomu, že se státy východního bloku topí v dezinformacích a lidé raději platí za falešné očkovací certifikáty, než by se nechali zdarma naočkovat a chránili se doopravdy. V proočkovanosti porážejí východ Evropy dokonce i Spojené státy se svým bizarním zdravotnictvím bez pojištění pro všechny, s texaskými protipotratovými zákony, které připomínají více Tálibán než vyspělou civilizaci, a s nejsledovanějším dezinformačním televizním kanálem na světě v podobě konzervativní stanice Fox News.
Stále se nabízí hodit vše na komunismus a jeho dědictví. Podle zmíněné autorské dvojice je však za aktuální nedůvěrou spíše neschopnost porevolučních elit východoevropských států vybudovat prostředí vzájemné důvěry, přičemž tuto smutnou skutečnost dokládají na srovnání dat v čase. V Česku okolo roku 1990 odpovídalo kladně na otázku, jestli je možné většině lidí důvěřovat, zhruba 30 procent lidí. O třicet let později spadla tato důvěra ve druhé na 21 procent. A podobně se to má s důvěrou ve stát a v jeho veřejné instituce – tato důvěra v našem bloku spadla v uplynulých třiceti letech na polovinu. Tento trend se však netýká všech. Zatímco u nás důvěra v čase klesá, jinde naopak stoupá – a velmi často v zemích na západ od nás.
Ta tohle všechno ovšem už nenese odpovědnost předchozí režim. Tak dlouho jsme skuhrali a sváděli vše na minulý režim, až jsme nějak zapomněli se starat o ten svůj současný. Politici nabádali občany, aby se starali každý sám o sebe – se všemi těmi nesmysly o osobní odpovědnosti. Jenomže bez péče o druhé neexistuje funkční společnost ani funkční stát. A funkční stát nevypadá tak, že je bezmála desetina obyvatel v exekucích ponechána svému osudu. Další zdrcující vlna covidu spojená s nedůvěrou části společnosti v očkování je jedním z mnoha důsledků této skutečnosti.
HDP musí růst, i kdyby planeta hořela
Od začátku epidemie doplňovala chaotickou vládní komunikaci stejně chaotická opozice, která si nedokázala vybrat, kdy je pro a kdy proti. Opozice epidemii v předvolebním čase ignorovala stejně jako vláda. V týdnech po volbách vítězové pouze opakují, že už bude dobře, ale za těch pět týdnů nepředstavili žádný jasný plán řešení naší současné mizérie. A podobnou anabázi předvádí stát dlouhodobě i v oblasti klimatu, kdy soustavně vysílá občanům signál, že je mu všechno jedno a že nic jako planeta, za kterou jsme všichni zodpovědní, neexistuje.
V Glasgow končí klimatická konference, která nepřinesla žádný skutečně relevantní výsledek, jenž by nám dal naději, že život na téhle bohem prokleté Zemi bude pokračovat třeba i v dalším století. Nedá se nic dělat, HDP musí růst, i kdyby planeta hořela.
My jsme v Glasgow přispěli blábolením Andreje Babiše a paralelně doma rozhodnutím českého Senátu odmítnout balíček Fit for 55, což je soubor opatření na snížení emisí CO2 o 55 procent do roku 2030. Je to další vzkaz státu občanům ve znění: „Všechno je jedno, o nic se nestarejte.“ Nebo: „Možná vás nutíme měnit si kotle, ale jako stát na všechno kašleme. Uhelní baroni si budou ládovat elektrárny hnědým uhlím, zatímco vám zvedneme zálohy na plyn třeba pětinásobně.“
Můžeme si tipnout, copak to udělá s důvěrou občanů ve stát. Pomůže jí to? Nebo porazíme Rumunsko? Z teze, že patříme na Západ, se stává čím dál větší vtip, protože tahle země nepatří vůbec nikam. Můžeme se utěšovat leda tím, že aspoň nejsme Polsko, kde ženy umírají kvůli středověkým protipotratovým zákonům a kde uprchlíci umrzají za žiletkovým drátem Evropy. Na nic z toho ale nemá současná ani budoucí vláda žádný názor.
Autor je spolupracovník redakce. Pro Alarm vytváří pořad Všichni tady umřeme.