Foto Pxhere (CC0)
Festival Astroworld v americkém Houstonu skončil minulý týden obrovskou tragédií – přímo na místě zemřelo osm osob ve věku od čtrnácti do dvaceti sedmi let a další skoro stovka lidí skončila v nemocnici. V následujících dnech ještě přibyly dvě další oběti a není vyloučeno, že počet mrtvých bude dál stoupat.
Něco se musí změnit
Do houstonského areálu NRG Park dorazilo předminulý pátek 5. listopadu padesát tisíc fanoušků. Poté, co pandemie zrušila loňský třetí ročník festivalu Astroworld, byl zájem o lístky mimořádný. Když se po deváté hodině objevila na pódiu hlavní hvězda a šéf festivalu Travis Scott, návštěvníci ze zadních částí areálu se nahrnuli dopředu a v nastalém chaosu ztratily stovky lidí půdu pod nohama. Ti nejméně šťastní skončili na zemi pod nohami davu. Na TikToku a Instagramu se dají najít záběry z mobilních telefonů, na nichž lidé zoufale křičí o pomoc. Na jednom videu se dívka snaží vysvětlit ochrance, že v davu jsou mrtví lidé a že by se měl koncert zastavit, na dalším si lidé v davu podávají bezvládné tělo jen několik metrů od pódia, zatímco Travis Scott pokračuje ve vystoupení.
Na potenciální tragédii bylo zaděláno mnohem dříve, a nešlo jen o koncerty Travise Scotta.
Právě na hlavu rappera a hlavního pořadatele festivalu se snesla největší kritika. Místo aby koncert zastavil a usnadnil pomoc zraněným, věnoval dění pod sebou jen minimální pozornost. O tom, že se něco děje, velmi pravděpodobně věděl – na jednom záběru mezi písněmi upozorňuje na projíždějící sanitku. Koncert ale proběhl podle plánu, až teprve po něm se pořadatelé dozvěděli o rozsahu tragédie a druhý, sobotní festivalový den zrušili.
Když se Travis Scott druhý den omluvil fanouškům prostřednictvím podivného videa s černobílým filtrem, kde si dramaticky mne čelo, nepůsobilo to zrovna věrohodně. Na sociálních sítích se pak objevil nespočet memů, které poukazují na rapperovu falešnou upřímnost. Paralelně na internet prosákl několik let starý záběr, na němž Scott na své show kope do kameramana. Na jiném videu je vidět muž, který se mu při koncertě snažil ukrást botu. Rapper na něj ukazuje a publiku vzkazuje: „Pořádně ho zjebejte!“
Komentátoři v amerických médiích předpovídají, že tragédie na Astroworldu by mohla mít podobný společensko-kulturní dopad jako nepovedený festival Rolling Stones v kalifornském Altamontu v roce 1969, kde zemřeli čtyři lidé a který je všeobecně považovaný za konec idylických šedesátých let a konec snu hippies o komunitě rockových fanoušků, která bude předvojem budoucí společenské harmonie. Na druhou stranu, co by Travis Scott dal za to, kdyby dopadl jako Rolling Stones, kteří ještě o padesát dva let později vyprodávají koncerty. „Něco se musí změnit,“ píše o tragédii v Houstonu portál Pitchfork a doporučuje pořadatelům obřích koncertů distribuovat letáky, které by návštěvníky informovaly, jak se na masových akcích chovat. Vážně to ale stačí?
Zdivočelý rap
V dokumentárním filmu Travis Scott: Look Mom I Can Fly z roku 2019 se populární rapper chlubí tím, že jeho koncerty jsou mimořádně intenzivní zážitek, který mění lidem životy. Efektní záběry davu divoce skákajícího do rytmu s vybuchující pyrotechnikou v pozadí střídají detaily na tváře návštěvníků koncertu, kteří vypadají, jako by byli v naprostém transu. V jeden okamžik je ve filmu vidět, jak se sám Travis Scott postrkuje s ochrankou, která se snaží udržet pod pódiem pořádek. „Přestaňte to lidem kazit. Jenom si to chtějí užít,“ křičí do mikrofonu a v dokumentu to vypadá, že stojí na straně teenagerů, kteří si přišli na koncert vybít energii. Ve světle aktuálních událostí ale dostává jeho gesto trochu hořkou příchuť.
Scottovy koncerty jsou skutečně známé svojí divokostí. Rapper říká svým fanouškům „ragers“ – podle slova „rage“ (vztek) – a svá vystoupení prodává bezmála jako terapeutický produkt na vybití vzteku. Nebojí se jít na hranu i za ní. Dvakrát (v letech 2017 a 2019) už byl zatčen policí za to, že fanoušky podněcoval, aby prolomili ochranné bariéry oddělující sektory. Nedávno se musel bránit žalobě od muže, kterého na Scottově newyorském koncertě vystrčili z balkonu, a on skončil na vozíku. Aktuální Astroworld propagovalo video se záběry z posledního uskutečněného ročníku, na němž dav běží do areálu a strhává umělé bariéry (po incidentu z 5. listopadu video zmizelo z YouTube).
„Je vlastně štěstí, že k něčemu takovému nedošlo už dávno,“ musel ve svém podcastu pro New York Times konstatovat hudební publicista Joe Coscarelli. Na potenciální tragédii bylo zaděláno mnohem dříve, a nešlo jen o koncerty Travise Scotta. Coscarelli připomíná, jak moc se za poslední roky změnila hiphopová vystoupení. Způsobil to podle něj nástup Odd Future a jejich výtržnické, demoliční energie, která byla ze začátku minulé dekády vidět třeba na klipech z jejich vystoupení v amerických televizních pořadech. Následná vlna soundcloudového rapu ještě víc propojila svět současného hip hopu s punkem nebo emo rockem. Ve stejnou dobu o sobě rappeři začali prohlašovat, že jsou „rockstars“. Na obálce kultovní desky Die Lit Playboie Cartiho dělá rapper klasický stage diving do publika, kde v popředí stojí kdosi s čírem.
Hvězdy hip hopu převzaly taktiky svých punkových, hardcorových či metalových kolegů a na rapových koncertech jsou poslední dobou zcela běžné moshpity, při nichž lidé divoce pogují a narážejí do sebe, nebo tzv. wall of death, kdy se publikum rozdělí na dvě poloviny, které pak do sebe divoce naráží.
Vztek bez ideologie
Rappeři nabízejí transgresivní zážitek punkového koncertu, kterému ale podle Coscarelliho chybí „ideologický základ“ spojený s několika důležitými pravidly. Účast v moshpitu je dobrovolná, a na prvním místě je vždy zdraví všech. V okamžiku, kdy někdo při tanci spadne na zem, musí mu být poskytnuta pomoc a o dodržování pravidel dbají i muzikanti na pódiu. Jenže když se praxe punkového moshingu přenese do kontextu rapu, něco se při přepisu ztrácí, obzvláště když k tomu připočtete panující ideologii individualismu. Zůstává jen individualizovaný vztek, který se může snadno změnit v něco mnohem horšího.
Vinit z tragédie v Houstonu současný hip hop jakožto žánr by ale bylo dost zkreslující. Ostatně při koncertu Travise Scotta se nestala tragédie během společného tance, jehož zážitek může být i mimořádně komunální záležitostí, ale v momentě, kdy hudba sotva začínala hrát. Každý, kdo někdy navštívil velký koncert, potvrdí, že nejnebezpečnější moment přichází v okamžiku, kdy se masa lidí – často bez varování – začne pohybovat směrem k pódiu a přitom tlačit ty před sebou. Kdo to zažil, ví, že v tu chvíli jste vydaní na pospas osudu a že je potřeba se davu přizpůsobit a hýbat se s ním. Pokud to vůbec jde. Při podobné situaci zemřelo v roce 2000 devět lidí na dánském festivalu Roskilde na začátku koncertu skupiny Pearl Jam. V následujících letech proto festival instaloval bariéry, které rozdělují prostor pod pódiem na víc částí.
Mezi další tragédie na hudebních akcích patří incident na Love Parade v německém Duisburgu v roce 2010, kde bylo ušlapáno 21 lidí. Stalo se to v tunelu, který vedl ke vstupu do areálu, jenž byl ale ještě zavřený. Předejít se dalo i smrti při požáru v improvizovaném klubu Ghost Ship v Kalifornii, kde před pěti lety na tanečním večírku zemřelo 36 lidí. Prostor neměl detektory kouře ani hasící techniku.
Travis Scott měl samozřejmě koncert okamžitě ukončit. Měl dostat zprávu, že se děje něco vážného a adekvátně zareagovat. Teď se na něj řítí vlna žalob od zraněných návštěvníků festivalu a jeho pověst performera nepochybně utrpí.
Kde vypustit energii
Travis Scott pojmenoval svůj festival po zábavním parku Six Flags AstroWorld. Ten byl v jeho rodném Houstonu otevřen v roce 1968 a fungoval až do roku 2005, kdy společnost SixFlags zkrachovala. O rok později byl areál, z větší části už v nevyhovujícím technickém stavu, zdemolován. Scott po něm pojmenoval své album z roku 2018 a ve stejném roce se konal první ročník hudebního festivalu pod tímto jménem, který měl „oživit ducha milovaného AstroWorldu a splnit dětský sen Travise Scotta“. Místo zábavního parku plného zázraků bude nicméně nízev Astroworld nadále spojován spíše s letošní tragédií.
Incident v Houstonu přišel dva měsíce po premiéře hojně diskutovaného dokumentu Woodstock 99, který ukazoval poslední ročník kultovního rockového festivalu, jenž se před dvaadvaceti lety proměnil v totální chaos. Vzývané ideály šedesátek se utopily v záplavě splašků a sexuálních útoků. V recenzích se psalo o tom, že když Fred Durst z Limp Bizkit ponoukal sloganem hitu Break Stuff (Něco rozbij) fanoušky k demolici areálu, vybuchl nahromaděný vztek generace, na kterou společnost zapomněla. Leckdo se při sledování dokumentu smál pošetilosti mladé kultury před dvaceti lety, tragédie v Astroworldu nicméně ukázala, že problémy tohoto druhu jsou pořád velmi aktuální. Společnost je ještě o něco konzervativnější, ještě o něco víc svázána pravidly a všudypřítomným stresem a mladým lidem nenabízí mnoho možností, jak se na veřejnosti odvázat. I to je ale vlastně tak trochu evergreen – o zdivočelé mládeži se mluví zhruba od padesátých let.
Mladí lidé prožívají koncerty a hudební festivaly jako jakési transgresivní „přechodové rituály“, k nimž kromě odvazu patří přirozeně i trocha nebezpečí. Vypustit energii, vyřádit se je normální, čím větší dav se však sejde, tím větší je možnost, že se něco semele. Architektura festivalů i bezpečnostní složky by proto měly poskytovat adekvátní bezpečnostní opatření, která by tragédiím mohla zabránit. A rozhodně na nich nešetřit. Jinak bude podobných tragédií přibývat.
Autor je hudební publicista a spolupracovník redakce.