Grafika Nikola Logosová. Foto se souhlasem Petra Klápštěho
Petr Klápště je urbanista, který se specializuje na projekty a plány s participací uživatelů a inovace v plánovacích procesech. Působí jako vysokoškolský pedagog na Ústavu prostorového plánování Fakulty architektury ČVUT. Napsal řadu teoretických textů o participaci a výchově k občanství, vedl první participaci veřejnosti na regionálním projektu v ČR a první participaci na developerském projektu, probíhající opravdu od začátku. V nejnovějším speciálu podcastu Bulvár vysvětluje, jak se vyvíjela otázka participace či proč je při plánování měst důležité myslet na ty, kteří žijí v okolí nově vznikajících projektů.
V první části nabídne Klápště exkurz do samotné historie participace. Proč vlastně tato disciplína vznikla a jak souvisela s utvářením modernistických měst? Podcast se kromě specifické situace v Československu věnuje i tomu, jak participaci po listopadu 1989 ovlivnily různé zahraniční nadace. Podle Klápštěho koncept participace nejprve narážel na přirozený antikomunistický odpor k plánování, který byl především mezi mladší generací architektů a urbanistů silně zakořeněn v důsledku negativních zkušeností v období před rokem 1989.
Ani dnes ovšem nebývá participace vždy ideální, zvláště proto, že často začíná velmi pozdě a také jsou z ní často vyloučeni ti, na něž urbanistické změny nejvíc dopadají. Ti, kdo participaci iniciují, by podle něho měli primárně zmapovat místní komunity, najít přirozené autority a jejich prostřednictvím se pokoušet vzbudit občanský zájem i mezi skupinami, které se běžně takových procesů neúčastní. Za problematické pak urbanista považuje případy, kdy participace proběhne špatně a kdy se její výsledky nepromítnou do samotné výstavby. „To je pak občas lepší, kdyby žádná participace nebyla,“ uzavírá Klápště.
Projekt Města budoucnosti vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.
