Foto Piqsels
Po pádu Bohemia Energy a Kolibříka se stovky tisíc domácností ocitly v neřešitelné situaci. Měsíční zálohy mnohých z nich se zvedly i pětinásobně. Někteří senioři nemají kvůli zálohám na jídlo nebo léky a vzhledem k tomu, že celá čtvrtina českých domácností si nemůže dovolit jednorázový výdaj ve výši 12 tisíc korun, dá se předpokládat, že rostoucí ceny energií se výrazně propíšou do nové sociální krize v Česku. Přední experti varují, že pokud vláda nezačne okamžitě jednat, mohou být následky nedozírné. Nejde totiž pouze o stovky tisíc lidí, kteří akutně čelí rapidnímu zdražování, ale i o obecný nárůst cen, který se promítne do sociální reality v České republice jako jeden z hlavních problémů.
1. Jaké podle vás mohou být sociální a ekonomické dopady rapidního nárůstu cen energií po pádu Kolibříka a Bohemia Energy? Čeho se nejvíce obáváte?
2. Které sociální skupiny jsou nejvíce ohroženy a čím konkrétně?
3. Jak by podle vás měl stát pomoci?
Daniel Prokop (sociolog, PAQ Research)
1. Pád těchto dvou společností je jen jeden problém. Dále je avizováno zvýšení cen energií v novém roce. Někteří dodavatelé elektřiny včetně ČEZ mluví o třetinovém nárůstu, u plynu se hovoří o 50procentím či vyšším zdražení. Dopady budou dvojí – vysoké desítky tisíc domácností se mohou dostat do extrémních problémů, které budou hrozit ztrátou bydlení či masivním zadlužením. Až u stovek tisíc pak může dojít k tomu, že se reálně propadnou do chudoby. My ji často počítáme jen z příjmů, ale když vám přes 50 procent z příjmů vezmou náklady na bydlení a zcela základní zajištění potravin, pak může být chudý i člověk s příjmem nad hranou chudoby. Posílí to základní problém Česka posledních dvaceti let – inflace je koncentrovaná do růstu cen bydlení a potravin, což poškozuje chudší domácnosti, neviditelně to zvyšuje chudobu a příjmové nerovnosti, pokud je počítáme z příjmu nad rámec toho, co domácnost potřebuje, aby vůbec přežila. A tento trend povede k velké nespokojenosti a sociálnímu pnutí.
2. Ohroženi jsou nízkopříjmoví, protože dávají větší část rozpočtu za bydlení. Jde o více typů: 1) lidé bydlící ve větších nezateplených domech bez možnosti je zefektivnit, 2) důchodci, kterým často zůstal větší byt v přepočtu na členy domácnosti, 3) domácnosti s dětmi, které dnes utrácejí za energie standardní částky, ale nemají prostor v napjatém rozpočtu. U důchodců to po roce chytne valorizace důchodů, která zohledňuje inflaci na jejich spotřebním koši. U pracující populace byl opravdu politický hřích století, že hnutí ANO a ODS daňovým kutilstvím (snížení daně z příjmu, z převodu nemovitosti) promrhali takřka 120 miliard, aniž by chudším pracujícím jakkoli pomohli a připravili je na inflaci. A to jsme s IDEA připravili alternativní návrh za 40–50 miliard, který by jim velmi pomohl. Argumentoval jsem mimo jiné právě tím, že chudší domácnosti si musí vytvořit prostor pro růst cen energií.
3. Největší nesmysl je vynulování DPH a příspěvku na OZE. To stojí cca tři miliardy měsíčně a postiženým domácnostem to ani nepomůže, protože dostanou třeba čtyři stovky. Rozdělil bych to na tři fáze záchranného plánu.
Fáze 1 – pomoc klientům firem Bohemia Energy a Kolibřík, aby v dalších měsících nezkrachovali. Podle mě to chce nějaké energetické šeky poslané na domácnosti, které přešly na dodavatele poslední instance (DPI), nebo fond na pomoc. A to velmi rychle. Dávky v mimořádné pomoci a příspěvek na bydlení toto dost rychle nevyřeší.
Fáze 2 – asistence domácnostem od nového roku po nárůstu cen energií. Tam vidím velkou roli příspěvku na bydlení, který vám doplňuje příjem, když náklady na bydlení tvoří více než 30–35 procent příjmu. Ale jsou nutné úpravy, protože už dnes příspěvek využívá jen třetina oprávněných. To znamená: otevřít ho pro všechny právní typy bydlení. Zvýšit normativní náklady bydlení, kterými je dnes limitován. Zkrátit rozhodnou dobu, při které vám náklady přesahovaly danou hranici, z tří měsíců na jeden. Méně testovat další majetkové poměry. Udělat žádost online. A obeslat ze strany České správy sociálního zabezpečení a úřadů práce všechny, kteří by mohli mít nárok.
Fáze 3 – dlouhodobé řešení. Kromě lepší regulace trhu s energiemi je to podle mého názoru třeba změna daňového mixu. Zásadní snížení odvodů a daní nízkopříjmových a částečných úvazků a posílení daní jinde (vysokopříjmoví, některé majetkové daně, daně z alkoholu atd.). Tato situace bude pokračovat a my prostě musíme nechávat více peněz lidem, kteří to potřebují, a nedanit je do chudoby. Jinak to skončí tragicky. V této dlouhodobé fázi podle mě musíme taky masivně investovat do obnovitelných zdrojů. Jen část toho výkyvu je dána emisními povolenkami. Klausovská pravice vždy říkala, že problém energií se sám vyřeší, až přijde zvyšování cen a bude motivovat k přechodu na obnovitelné zdroje. No tak tady to máme.
Lucie Trlifajová (Sociologický ústav AV ČR / Centrum pro společenské otázky SPOT)
1. Akutními dopady jsou (a vyčíslují to poměrně přesně ostatní účastníci ankety) růst zadlužení a ohrožení ztrátou bydlení nebo rovnou jeho ztráta. Nejde přitom jen o aktuálně nejvíce ohrožené klienty zmiňovaných firem, ale o daleko větší skupinu lidí, pro které je ohrožující růst cen energií. Stále máme čtvrtinu lidí, kteří nejsou s to ušetřit na nečekaný výdaj 12 tisíc, desetinu dospělých obyvatel, kteří mají extrémně nízké příjmy a omezenou možnost si přivydělat, protože jsou v exekuci nebo insolvenci. Obecněji se obávám, že pokud se nepodaří na problémy těchto lidí (a pocit ohrožení pravděpodobně daleko širší skupiny obyvatel) včas a adekvátně reagovat, může to přispět k výrazné polarizaci okolo způsobu, jakým se jako společnost adaptujeme na klimatickou změnu. Pocit, že opatření nezohledňují potřeby velké části společnosti, může vést k tomu, že proces, který by mohl být pro společnost spojující – dnes totiž o potřebě řešení existuje konsensus (viz výzkum Rozděleni klimatem) – se posune do roviny kulturních střetů.
2. Příjemci sociálních dávek. V rámci SPOTu jsme v jedné z analýz (březen 2020) ukazovali, že 90 procent příjemců dávek platí vyšší nájmy na bydlení, něž kolik jsou tzv. normativy, horní strop pro uznatelné náklady. Jinými slovy, dávky pro ně nefungují jako dostatečná ochrana alespoň základního příjmu. Navýšení nákladů i o několik set korun, natož o několik tisíc, je pak zásadně destabilizující. O dávky přitom žádá anebo na ně dosahuje jen zlomek lidí v nejisté ekonomické situaci – ať již kvůli nízké informovanosti, stigmatu nebo velmi restriktivním podmínkám. Týká se to i lidí v exekucích a insolvencích, jejichž nárok na dávky se odvíjí podle příjmu před srážkami. Negativní dopady se tu pak mísí s pocitem frustrace, že stát pomáhá „nemakačenkům“, kteří se nesnaží. Specificky silně toto dopadá na rodiny samoživitelů a seniory, obecně pak především na ženy. V postcovidovém kontextu pak také na OSVČ, což je skupina, kde došlo k největší destabilizaci příjmů v posledních dvou letech, a zároveň jsou z podpory přes dávky de facto vyřazeni.
3. Pomoc musí být především rychlá a dostatečná. Bohužel zkušenost a zejména nastavení sociálních systémů ukazují, že často je nízká a pomalá – což přesně vede k tomu, že jednorázový pokles příjmu roztočí spirálu dluhů a chudoby. Snaha minimalizovat náklady je pro společnost dlouhodobě mnohem dražší. Konkrétně usnadnění přístupu k dávkám (kratší posouzení doby poklesu příjmů), využití MOP (bez testování majetku!), možná cílené vouchery. Obecně nastavit dávky na bydlení tak, aby skutečně umožňovaly ochranu bydlení, změna konstrukce normativů. Záchytná síť a podpora pro ty, kterým se nepodařilo včas pomoci (sociální bydlení!). Informovanost o těchto nástrojích, cílená identifikace ohrožených skupin (například přes obce).
Obecně bych ale současnou situaci vnímala jako varování – podobné krize se (specificky v kontextu změny klimatu) pravděpodobně budou opakovat, takže je třeba hledat nástroje, jak na ně reagovat. Současný seškrtaný sociální systém v tomto naprosto selhává. Musíme přestat o uvažovat o ohrožených jen jako o malé skupině, nezaměstnaných a příjemcích sociálních dávek, a adekvátně tomu nastavit i prostředky na jejich ochranu. To je především výzva pro daňové systémy a způsob přerozdělování financí v rámci rozpočtu. Na evropské úrovni k tomuto vznikají nástroje, kde bude důležité sledovat jejich využití. U nás to zatím nevidím. Stále mi přijde neuvěřitelné, s jakým klidem byla přijata změna zdanění superhrubé mzdy i zrušení daně z nemovitosti nebo jak malá pozornost je stále věnována zdanění velkých korporací nebo ekologickým daním.
Filip Pertold (ekonom, CERGE EI)
1. Rozhodně to dopadne nejhůře na domácnosti, které mají fixní náklady na bydlení 30 a více procent vlastních příjmů a mají nízké výdělky. Celkově má v Česku 30 procent domácností vyšší než třicetiprocentní výdaje na bydlení z jejich disponibilních příjmů. Když k tomu přidáme i statistiky o příjmech, první tři příjmové decily také mají výdaje na bydlení nad třicet procent příjmů. Nejvíce se obávám toho, že lidé si nebudou schopní vyjednat lepší ceny a budou vystaveni tomuto šoku dlouhodobě, zatímco sociální politika na to bude reagovat příliš pomalu.
2. Viz výše. Domácnosti s nejvyšším podílem výdajů na bydlení a zároveň s nízkými příjmy. Rodiny s hypotékami nebo v nájmech, důchodci ve větších rodinných domech.
3. V současné době by stát měl reformovat dvě sociální dávky – příspěvek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Nicméně ta by měla jít přes šeky na výdaje za energie pro nejvíce postižené domácnosti. Ostatně o nich mluvil ministr Havlíček již v září.
Daniel Hůle (dluhový expert, Člověk v tísni)
1. Problémy mohou nastát ve více rovinách. ČEZ dnes oznámil skokový nárůst cen od ledna pro stávající zákazníky o 30 procent. To se v kontextu posledních zpráv zdá jako zanedbatelný růst, ale pro řadu domácností to může být kritické. Samostatný problém je ale situace bývalých klientů BE a Kolibříka, kde může dojít díky režimu DPI k nakumulování dluhů v řádu desítek tisíc, což může spustit dominový efekt. Lidé budou muset rozhodovat, které závazky nezaplatí, protože tento nárůst nemohou kompenzovat úsporami. To ovlivní schopnost splácet úvěry a podobně. Jelikož jde o statisíce domácností, je to problém s nedozírnými následky.
2. Kategorizovat ohrožené skupiny lze asi z různých perspektiv. Určitě to budou důchodci obývající větší byty s většími tepelnými ztrátami. Dále pak samoživitelé či obecně chudé rodiny s malými dětmi, ale ohroženou skupinou mohou být i středněpříjmové rodiny, kterým režim DPI a nárůst cen bude snižovat úspory, zároveň mají vyšší měsíční výdaje za děti, vzdělávání, kroužky, atd. A celá situace je pro ně silně stigmatizující. To jsou třeba často klienti Kolibříka, kteří odebírali tzv. Skautskou energii.
3. Každý den prodlení s pomocí bude mít následky. Pro dlouhodobě udržitelný stav má stát příspěvek na bydlení. Zde je nutné změnit metodiku výpočtu normativních nákladů na bydlení, což umožňuje stávající zákon tak, aby již za leden mohli lidé nárokovat výrazně vyšší částky kompenzující nárůst cen energií. Musí se zohlednit primárně poslední kvartál, nikoli roční výdaje. Takto stát může pomoci vysokým statisícům domácností. Zároveň je nezbytné řešit situaci lidí, kteří teď nemají na měsíční zálohu u DPI.
Nejlogičtější cestou je mimořádná okamžitá pomoc, kdy by bylo opět nutné upravit metodiku výpočtu, což ale zákon umožňuje. Zde je brzdou ministryně Maláčová, která to odmítá s tím, že to úřady práce nezvládnou. Ale lepší implementační instituci nemáme. Stropování záloh jsou snad využitelná opatření, ale jejich efekt teprve uvidíme. Vláda má ale bohužel velmi svázané ruce tím, že není ustavena sněmovna a různé daňové kompenzace apod. nyní nejsou ve hře. V každém případě se stát musí připravit na to, že celá tato patálie bude stát desítky miliard korun. Pokud nová vláda pomoc nenabídne, bude mít propad statisíců domácností do dluhových pastí nedozírné a nakonec mnohem nákladnější následky.
Alena Zieglerová (Institut pro sociální inkluzi)
1. Dopady ukončení činnosti poskytovatelů energií, ale i navyšování cen energií obecně, jsou zdrcující svým načasováním do doby před zimou a mezi dvěma vládami. Podobně jako při lockdownech, které udeřily nečekaně tvrdě na velké skupiny občanů, i teď narazí stovky tisíc domácností na úsporný systém sociální pomoci, který v naší zemi máme. Nejtvrději to dopadne na seniory, kteří sice ekonomicky zvládli covid-19, ale nyní jsou nuceni se možná poprvé v životě zajímat o to, jak jim stát pomůže v nouzi, a s údivem zjišťují, že to nijak slavné není. Ministerstvo průmyslu mluví o snížení záloh v listopadu a v prosinci, což neřeší násobně vyšší částky říjnových zálohových faktur, které už mají lidé v ruce. Navíc jsou to stále jen zálohy, takže to problém jen posouvá ke konečnému vyúčtování. Ministerstvo práce, kde by i člověk, který nikdy pomoc státu nepotřeboval, přeci jen nějakou čekal, zvolilo dokonce oddalovací taktiku a po slibech, že se lidé „něco“ dozví půl měsíce po katastrofě, čeká na všechny, alespoň podle náznaků, z celé slibované pomoci velká nula.
2. Z 930 tisíc postižených odběratelů mají podle některých zdrojů zhruba polovinu představovat domácnosti a zbytek provozovny. Předpokládejme, že polovina z těch 450 nebo 460 tisíc rodin situaci zvládne vlastními úsporami, a stejně nám vychází neuvěřitelně vysoký počet lidí hozených do vody v jeden moment. Průšvih s exekucemi je pořád ještě co do počtu lidí vyšší, ale vznikal léta. Tohle je ze dne na den. Nemá moc cenu postižené odběratele blíže kategorizovat, protože se de facto dělí jen na ty, co mají šanci to zvládnout (bohatší nebo zajištěné osoby s dobrými známými nebo pevnými rodinnými vazbami), a na ty, co tuhle šanci nemají s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo společenské postavení. Platí, že se zde hendikepy sčítají, a výsledkem je, že ti lidé potřebují pomoc od zbytku společnosti, tedy od státu, jemuž za tímto účelem odvádíme daně.
3. V době, kdy nemáme sněmovnu a na řešení ze strany státu máme pár týdnů, se výčet řešení zužuje na minimum. Musí to být něco, co nevyžaduje změnu ani přijetí nových zákonů. Na co stačí jen usnesení nebo nařízení vlády, vyhláška, metodika. Ministerstvo průmyslu už takovou cestu našlo. Memorandem přiměje pět dodavatelů poslední instance ke stlačení záloh za listopad o polovinu a za prosinec o 40 procent. Zafunguje samozřejmě „hydraulika“, která cenu za skutečně spotřebovanou energii vytlačí do ledna 2022. I tak je to ale pomoc, protože z té méně šťastné části bude muset o něco méně lidí řešit rébus, jestli zaplatit horentní sumu, i kdyby si vypnuli topení.
Ministerstvo práce tak dostalo čas věnovat se těm, kterým ani tenhle postup nepomůže, a nabírat žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, případně o standardní dávky na bydlení od těch nejvíce zasažených. Je šance, že pomoc tak bude opravdu cílená na ty nejpotřebnější. Tedy byla by, kdyby MPSV nezalezlo za buk, kde hodlá tuhle nepříjemnost přežít do nástupu nové vlády a hlavně sněmovny.
MPSV má dokonce hned dvě možnosti, co může i v této legislativně problematické době dělat. Může a má navázat na předchozí prohlášení ministryně Maláčové (než se dozvěděla, o kolik jde lidí), že právě na nezbytný výdaj, jejž lidé nejsou schopni vzhledem ke svým majetkovým a sociálním poměrům uhradit, máme v účinném zákoně připravenu dávku mimořádné okamžité pomoci (MOP). Je to zároveň jediná dostupná pomoc s řešením problému říjnových faktur v době jejich listopadové splatnosti. MPSV to ovšem nejen přestalo říkat, ale ještě se chystá předložit na vládu návrh, řekněme rovnou alibi, aby se MOP mohla vyplácet až na základě dokladu o zaplacení, tedy teprve lidem vymrzlým, hladovým nebo zadluženým. Jinak to prý Úřad práce kapacitně nezvládne. Zvládl sice MOP Covid-19 včetně úhrady hypoték pro desítky tisíc lidí náhle bez příjmu, ale tohle prý ne. Množství žadatelů lze přitom zmírnit jasnou metodikou, kdo a za jakých podmínek může na MOP na energie pomýšlet, aby občané věděli, s čím mohou počítat a na co rovnou zapomenout.
Druhou možností MPSV, jak zmírnit dopady enormního nárůstu cen energií (nejen u lidí ve smluvním vztahu k DPI) je úprava normativních nákladů na bydlení nařízením vlády, tedy také bez sněmovny. MPSV se k tomu ovšem nechystá a místo toho chce rovnou upravit zákon o státní sociální podpoře, čímž ztratí mnoho měsíců. To způsobí, že například každý, kdo se doteď ostýchal požádat si o příspěvek na bydlení a teď o něj konečně požádá, záhy zjistí, že šílené ceny energií mu to nevyřeší. Pokud totiž požádá do konce roku, bude se mu příspěvek počítat podle toho, co platil v červenci až září, tedy ještě před krachem Bohemia Energy. Pokud požádá v lednu, bude se sice počítat už s výdaji na bydlení za září až prosinec, ale horní strop srazí dávku na zlomek těchto nákladů. Normativy se totiž počítají jako průměr za celý rok 2021, takže se čtvrté čtvrtletí zohlední jen okrajově, ale ovlivní celý rok 2022, který přitom bude v oblasti cen energií nejspíš ještě hodně dynamický. Ministryně práce to může změnit a normativy navrhnout jinak, například s využitím predikcí cen energií od Energetického regulačního úřadu, aniž by přitom měnila jedinou čárku zákona. Zatím ale věří svým úředníkům, že bez změny zákona to nejde.
Karel Schatzke (bývalý pracovník v energetické firmě)
1. Především je nutné říct jedno: Kolibřík a Bohemia Energy jsou ZATÍM dva největší energetické kolosy, které ukončily svou činnost. Kvůli kombinaci liknavosti a svázaných rukou Energetického regulačního úřadu se ještě můžeme dočkat pádu dalších obchodníků s energiemi. Nárůst cen energií se také promítne do vyšších cen nejrůznějšího sortimentu, neboť výrobcům se zvýší náklady. Frustrace obyvatelstva a nedůvěra v instituce a politický systém bude narůstat.
2. Nízkopříjmové domácnosti a senioři mohou mít problémy s placením záloh. Ti, kdo si to mohou dovolit, přejdou na neekologická pevná paliva. Ostatní mohou začít měnit své bydlení, například senioři žijící samotně ve velkých bytech v centrech měst. Podnikatelé, kteří nemají dostatečný finanční polštář nebo mají dopředu domluvené kontrakty s pevnými cenami, mohou začít krachovat, neboť nebudou schopni plnit své závazky.
3. Pády alternativních dodavatelů s energiemi přišly ve špatný moment. Původní Babišova vláda v záležitosti zmírnění dopadů energetické krize příliš konat nebude, nová vláda se do řešení také nepohrne. Navíc je otázka, kdy bude nová vláda sestavena a schopna nějaké akce. Zrušení DPH na energie je velice nekoncepční plošný krok, který nejvíce postiženým nepomůže dostatečně rychle, a zároveň pomůže těm, kteří vlastně žádnou pomoc nepotřebují. Navíc zatne další sekeru do státní pokladny. Ve spolupráci s energetickými společnostmi by měl stát vytipovat ty, na než zvýšení cen skutečně dopadne, a těm cíleně pomoci.