Čeští dělníci nemají jak svou zkušenost sdílet. I to jim brání v emancipaci, říká Ivo Bystřičan

Hostem podcastu Pop byl režisér seriálu Industrie, s nímž jsme mluvili o tom, jak se mění postavení dělníků a co o českém průmyslu zjistíme, když ho nevnímáme skrze příběhy o genialitě továrníků.

„Chtěli jsme vyprávět o těch nejznámějších podnicích, jako je Baťa, Škodovka nebo Vítkovické železárny, jiný příběh, než se obvykle vypráví,“ říká o námětu třináctidílného dokumentu Ivo Bystřičan. „Vždycky si rekapitulujeme stejný narativ o hrdinství otců zakladatelů, ale leccos přítom nevíme. Třeba o Emilu Škodovi se moc neříká, jak dělníky věšel na hodinu nebo dvě do haly za ruce, když s ním nesouhlasili. Ani Baťovy státní zakázky nebývají téma. A nemluví se ani o tom, jaké měli problémy, všechno jim vždycky jde jako po másle.“ Bystřičan a jeho autorský tým chtěli zároveň zahrnout i příběhy některých méně známých podniků. „Třeba havlíčkobrodský Amylon byl ve své době strašně důležitý podnik, který držel celý region. A chtěli jsme objevit i nové postavy – jeho majitel František Malinský měl hodně co dělat s Živnostenskou bankou, a ta zase měla obrovský vliv na české hospodářství a možná má dodnes.“

Dokumentarista, který má na kontě třeba film Dál nic a právě teď natáčí další s pracovním názvem Klimageddon, se o téma zajímal i kvůli dnes téměř neprojevovanému zájmu o životy dělníků. „To, co jsem viděl, jednoznačně vrací slovo třída do hry, ti lidé sdílejí určité postavení a podmínky, a ať si jim personální agentury říkají místo dělníci třeba manipulátoři, jejich situace je velmi podobná jako kdysi,“ myslí si Bystřičan. „Je nakonec jedno, jestli jsou ve fabrice nebo pracují v supermarketu. Problém máme dnes v tom, že se nesetkávají. Že svoji zkušenost nemají jak sdílet. To je pro mě asi jedna z největších zpráv z natáčení Industrie.“

V podcastu režisér mluví o akceschopnosti odborů, předvolební akci ministryně Maláčové s inspekcí práce v českých továrnách i o tom, že v Česku nejsme zvyklí vnímat se jako společnost. „Ukazuje se to dobře během pandemie – když si stěžuje někdo jiný než já, tak mu nepřeju. Když někdo zemře, asi nebyl dost zdravý, když je někdo chudý, asi si neuměl vydělat. Ale nemáme ani to pragmatické myšlení, které měli někdejší továrníci – ti věděli, že když budou masy moc zdecimované, bude to špatně pro všechny. Jakkoliv mám výhrady k tomu, že si Maláčová až před volbami vzpomněla, že jsou nějací dělníci a nějak žijí, ukázalo se, že podmínky ve fabrikách za pozornost stojí.“ Dělníci si ale podle Bystřičana zlepšení neumí zařídit sami. Je podle něj potřeba dělat něco pro to, aby kuráž našli. Poslechněte si celý podcast, v jehož závěru filmař mluví o svém dalším připravovaném dokumentu o klimatu a zodpovědnosti politiků.

Čtěte dále