Z filmu Princezna z cukrárny: Hvězdná romance. Foto Netflix
Chlapec, kterému říkají Prekarizace práce
Pokud chcete vědět, jak vznikl Santa Claus, ve filmu pro celou rodinu, jehož scénář vznikl kombinací zcela náhodných útržků jiných snímků, pak rozhodně nezmeškejte Chlapce, kterému říkají Vánoce. Film, který se bere děsivě vážně, funguje jako jalové varování před xenofobií a zároveň nese poselství o tom, že peníze nejsou všechno – stačí, když vám Santa jednou za rok přinese pár dárků, a zbytek roku můžete strávit v bídě, ale s „nadějí v srdci“.
Chlapec Nicolas, který má tajemnou přezdívku Vánoce, snáší jednu ránu osudu za druhou, aby nakonec vzdal své snažení a podrobil se rozmarným vrtochům krále. Ten obyvatelům království nechce zajistit dostupnou zdravotní péči, ale rád by zažil nějaké to kouzlíčko. Vyšle proto dobrovolníky do elfího města a ti, jelikož nemají ani na chleba, riskují své životy a jdou přes hory, doly i své morální zásady.
Tady nás snímek varuje: Pozor, pozor! Možná jste zadlužená cháska, která nemůže svým dětem zajistit základní potřeby, ale pořád lepší zemřít v bídě než se o něco vůbec snažit. Alespoň si v očích ostatních udržíte pozici „ušlechtilé chudiny“. Nepodnikejte žádné akce, nespojujte se, počkejte na chlapce zvaného Vánoce, až se vám vloupá do chaloupky a na proděravělou deku položí tuřínovou panenku, kterou vyrobili kolonizovaní elfové. Depresivnější konec, než je ten, v němž budoucí Santa od krále přijímá evidentně prekarizovanou pozici roznašeče „naděje“, která má zakrýt neochotu vlády jakkoli zlepšit životní situaci obyvatel země, si v podstatě neumím představit. Ukázka totální vyprázdněnosti Vánoc nikdy nebyla tak nabíledni.
Tartanové otroctví na vánočním hradu
Říkal někdo „málo tartanu“? Ve filmu Vánoční hrad se společně vydejme na skotský venkov, kde se místním obyvatelům klasické kostkované vzory odráží i v očních zorničkách. Tentokrát nás čeká příběh zchudlé šlechty zachráněné zbohatlickou vyšší třídou. Hlavní hrdinkou je autorka milostných románů, která se rozhodne řešit neúspěšnost své poslední knihy výjezdem na venkov za vlastními kořeny. Setká se tu však s „nerudným pánem hradu“, kterého stejně tak miluje, jako nenávidí.
Pokoukání je to smutné. Poddaní, kteří se tu maskují za pohodářské svobodné obyvatele vesničky, hospodaří na zámeckých pozemcích, o něž mohou každou chvíli přijít. Únik hledají v pletení. Jen uprostřed barevných přízí zdá se jejich tíživá životní situace a limitovaný společenský život (neboť v celé vesnici žije dohromady asi osm lidí) snesitelný. Svoje know-how zcela bezelstně poskytnou i hlavní hrdince, jejímž největším problémem je, že jí Drew Barrymore zkritizovala novou knihu.
Jak to všechno dopadne? Spisovatelka dostane od obyvatel vlněný svetr a za odměnu se stane novou vládkyní nad jejich nevýznamnými životy. Obyvatelé to přijímají s nadšením a vrací se k pletení.
Catfishing jako vrchol romantiky
Pokud není stereotypizace Skotska a elegantní pár ve středních letech váš šálek řízné whiskey, nabízí se Milostná past. Romantický snímek s Ninou Nobrev v hlavní roli nám nejen říká, že tzv. catfishing (vydávání se za někoho jiného ve virtuálním prostředí) je omluvitelný, ale navíc vysílá jasný signál: lhaní, vydírání a podvádění vám může přinést lásku na celý život. To vše za přítomnosti pasivně agresivního zpívání koled, kterým hlavní hrdinové terorizují své sousedy.
Film svým originálním názvem (Love Hard) odkazuje ke dvěma kultovním vánočním snímkům: Lásce nebeské (Love Actually) a Smrtonosné pasti (Die Hard). Sofistikovaný mash-up od tohoto romcomu však nečekejte. Jedná se v podstatě jen o dva filmy, které hlavní postavy buď mají, nebo nemají rády. Mladá novinářka Natalie nenávidí Lásku nebeskou pro její sexismus, což jí nutno připsat k dobru, protože jinak se ve filmu chová naprosto otřesně. Za nejlepší vánoční film pak považuje Smrtonosnou past. Její protějšek, který akční klasiku s Brucem Willisem za vánoční film vůbec nepovažuje, naopak Lásku nebeskou vyzdvihuje jako ultimativní romantiku a podle toho se také, idiot, chová.
Na online aplikaci, kde se s Natalie seznámí, se vydává za svého krásnějšího a úspěšnějšího kamaráda, a když se jej Natalie rozhodne o Vánocích překvapit svou návštěvou, vyřeší situaci skutečně elegantně. Nejdříve Natalii vydírá tím, že využije její zamilovanosti do „skutečného“ Joshe a posléze apeluje na její slabost pro outsidery. Dělá ze sebe totiž nepochopeného ubožáka, kterého otec nenechá v klidu vyrábět svíčky s vůní mrtvého dědečka (opravdu!) a místo toho chce, aby pracoval v rodinném obchodě. Přestože dotyčnému otci je evidentně naprosto jedno, jakou kariéru si jeho syn zvolí.
Adorace manipulativních technik, jejichž soustavné používání lze napravit jednou grandiózní omluvou, se chvílemi vydává za kritiku sexistických romkomových vzorců. Ve skutečnosti je však potvrzuje a místy zachází dál, než dvacet let stará Láska nebeská, která se může omlouvat aspoň jinou dobovou atmosférou. Na konci se dočkáte i „cedulkové scény“ a celé je to tak přiblblé, že film opravdu nedoporučuji nikomu, kdo nemá velkou slabost pro sekundární pocity trapnosti.
Být single je cejch
Nejnovějším netflixovským přírůstkem je Jako kůl v plotě, v originále Single All the Way. První vánoční film streamovací platformy, který má ve svém středu gay postavy, spoustu lidí potěšil. Bylo skutečně na čase – dva mužští hrdinové si museli na svou vlastní romanci počkat šest let a 27 snímků. (Na lesbickou vánoční romanci na Netflixu zatím nenarazíte, nicméně na konkurenčním HBO si můžete dát loňské Šťastné a veselé s Kristen Stewart a Mackenzie Davis!). Jen bych si přála, aby to nabourávání heteronormativity probíhalo bez otravného a škodlivého klišé „být single je horší než smrt“, ale co už, evidentně nemůžeme mít všechno.
Dva dlouholetí spolubydlící a přátelé – Nick a Peter – přijedou na Vánoce k Peterovým rodičům, kteří již dlouho touží po tom, aby se Peter usadil. Příšerný nápad, že budou předstírat vztah, aby měl Peter od rodiny pokoj, naštěstí nevyjde, ale všechno se samozřejmě zamotá úplně jinak.
Rodina si prostě pokoj nedá a nejprve se mu snaží dohodit jediného gaye v městečku, načež si ale druhá polovina rodiny všimne, že je „zjevná chemie“ mezi samotným Nickem a Peterem, a rozhodne se je, přes jejich protesty a opodstatněné obavy, dát dohromady. Naprostá absence respektu k přáním a citům svých blízkých a násilné párování lidí, kteří se náhodou nenachází v žádném vztahu – to jsou vánoční hodnoty, které Peterova rodina vyznává především. Z filmu také vyplývá, že když vám nevychází život ve městě, řešením je jednoduše odstěhovat se na vesnici. Tady je totiž nejen levnější nájem a menší konkurence, ale také tu můžete být co nejblíže své nerespektující rodině.
Princezna ze solidární cukrárny
Je to s podivem, ale nejpříčetnějším letošním vánočním celovečerákem na Netflixu zatím zůstává třetí díl Princezny z cukrárny s podtitulem Hvězdná romance, což je sice infantilní, nicméně docela příjemný heist film s trojrolí Vanessy Hudgens. Jde rozhodně o scenáristicky i režijně nejpovedenější snímek, který jde nejen ve stopách svých předchozích sympaticky naivních dílů, ale v mnohém je navíc přesahuje. Z jednorozměrné záporačky z minulého filmu, kterou nyní staví do centra dění, dokázal vyloupnout trojrozměrnou bytost se svou vlastní uvěřitelnou backstory. Ta ji nejen polidšťuje, ale dokonce vás donutí, aby vám na téhle zakomplexované ženě ve velmi těsném oblečení záleželo.
Za příběhem o ukradené vánoční hvězdě, kterou si belgravské království zapůjčilo z Vatikánu, aby mělo čím ozdobit šlechtický stromek, se tak skrývá poselství o navazování zpřetrhaných rodinných vazeb, odpuštění a formativních zážitcích z dětství. Jde o jediný ze zatím zmíněných filmů, který tematizuje solidaritu, poskytování druhých šancí a rodinnou sounáležitost, jež se neomezuje na nukleární rodinu. Pokud bych měla z letošního Christmas cringe vybrat jeden jediný film, který byste si neměli nechat ujít, pak je to rozhodně třetí díl Princezny z cukrárny.
Robin není myš a my nejsme komodity
A nakonec jedna lahůdka: animovaný půlhodinový snímek Robin není myš je rozhodně nejroztomilejší vánoční věc, kterou lze na Netflixu vidět. Film o tom, co znamená zapadat, jaké je to být adoptované dítě, a o tom, jak prázdné nakupování vánočních dárků je, působí ve zbytku vánočního výběru jako zjevení. Dostat do třiceti minut několik skvělých hudebních čísel, straku, která si díru v srdci plní kradenými cetkami a nejvíc ze všeho touží po vánoční hvězdě, zatímco malé myšky se snaží najít dostatek drobků, aby vánoční svátky vůbec přežily, to není samozřejmost. Dejte si to.
Co tedy všechny netflixovské vánoční filmy vypovídají o požadavcích současné společnosti? Že normální je nebýt singl, jít si tvrdě za svým a nekoukat doleva ani doprava. Celý rok třít bídu s nouzí a o Vánocích být vděčný za pár cetek pod stromeček na splátky od Providentu. Ale i v tomhle bezútěšném světě občas zablýskají chvilky naděje – a nejsou to třpytivé vánoční hvězdy na vrcholech stromků, ale vyzdvihnutí smysluplných mezilidských vztahů, v nichž lidé nejsou jen komodity, které je možné vyměňovat, využívat a párovat.
Autorka pracuje ve filmovém marketingu a dramaturgii.