Foto Alarm / Nela Wojaczková
Návrh směrnice Evropské komise ohledně zlepšení podmínek platformové práce by podstatně změnil podobu práce nasmlouvané prostřednictvím digitálních platforem. Nový nástroj se zabývá třemi hlavními problémy: nesprávným zařazením pracovníků; spravedlností, transparentností a odpovědností při algoritmickém řízení; a konečně prosazováním platných pravidel.
Na rozdíl od vnitrostátních legislativních iniciativ, které se zabývají pouze segmenty tohoto širšího fenoménu (např. „zákon o řidičích“ ve Španělsku), se tato směrnice potenciálně vztahuje na všechny pracovníky platforem, včetně kurýrů rozvážejících jídlo a řidičů taxikářských platforem, ale také na pracovníky v domácnosti, kteří získávají práci prostřednictvím aplikací, a především na osoby, které pracují výhradně pro online platformy, jako jsou Amazon Mechanical Turk a Upwork. Článek 2 upřesňuje, že směrnice se bude vztahovat na všechny formy práce zprostředkované digitálními platformami, „bez ohledu na to, zda je tato práce vykonávána online nebo na určitém místě“.
Návrh by měl také širokou osobní působnost – jiné nástroje Evropské unie měly tendenci vylučovat pracovníky platforem s nejednoznačným statusem. Text směrnice zahrnuje všechny osoby, které „mají nebo u nichž lze na základě posouzení zjištěných skutečností předpokládat, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr, jak jsou definovány právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo praxí platnou v členských státech, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora EU“. Cílem je tedy zahrnout situace, kdy není jasné pracovní postavení osoby vykonávající práci pro platformu, aby tito pracovníci mohli využívat záruk zakotvených ve směrnici.
Unijní právo v sociální oblasti, které stanoví minimální standardy pracovních podmínek a práv v celé unii, by se bez výhrad vztahovalo i na pracovníky platforem. Doba výlučnosti platforem podle všeho skončila.
Zásadní význam má v tomto ohledu zásada „nadřazenosti skutečnosti“, na níž směrnice spočívá. Článek 3 stanoví, že „určení vzniku pracovněprávního vztahu“ se musí řídit „především skutečnostmi týkajícími se skutečného výkonu práce“, a to i „s přihlédnutím k použití algoritmů při organizaci práce v rámci platformy, bez ohledu na to, jak je tento vztah stranami definován“. Obsah musí mít vždy přednost před formou. Šablonovité doložky, které označují pracovníky za nezávislé dodavatele, ale v praxi se k nim nepřihlíží nebo neodpovídají realitě vykonávané práce, nemohou pracovníky zbavit zaměstnaneckého statusu a s ním spojené ochrany.
Předpoklad zaměstnání
Jedním z hlavních cílů tohoto nástroje, uvedených v článku 1, je „zlepšit pracovní podmínky osob vykonávajících platformovou práci správným určením jejich zaměstnaneckého postavení“. To by vyplývalo především z vyvratitelné právní domněnky zaměstnaneckého postavení pracovníků platforem, pokud digitální pracovní platforma „řídí (…) plnění práce“.
K tomu by docházelo, pokud by byly splněny alespoň dvě z následujících podmínek:
- platforma fakticky určuje nebo stanovuje horní hranice odměn pracovníků
- pracovníci jsou povinni dodržovat konkrétní závazná pravidla týkající se vzhledu, chování vůči příjemci služby nebo provádění práce
- platforma dohlíží na plnění pracovních úkolů nebo hodnotí kvalitu výsledků, a to i elektronickými prostředky
- platforma fakticky omezuje, a to i prostřednictvím sankcí, volnost organizace práce, zejména pracovní doby a možnosti přijmout nebo odmítnout úkoly nebo využít subdodavatele či náhradníky
- je účinně omezena možnost pracovníka budovat si klientskou základnu nebo vykonávat práci pro třetí stranu
Kromě smluvní fasády jsou tyto prvky přítomny ve většině místně založených prací v rámci platforem, například v oblasti rozvozu jídla, spolujízdy a práce v domácnosti. Kritéria by však splňovaly i některé online platformy, které organizují a řídí práci v souladu s uplatňováním návrhu směrnice. Neumožňují totiž online pracovníkům zadávat úkoly jiným osobám (nebo botům) ani mít kontakty s klienty mimo platformu. Rovněž dohlížejí na práci a posuzují její kvalitu, a to sledováním doby, během níž pracovník úkol splní, nebo pomocí klientských hodnocení a přijetí úkolů provedených crowdsourcovanými pracovníky. Tato měřítka také obvykle určují žebříček online pracovníků, přičemž jen ti nejlepší z nich dostávají další placené úkoly.
Kritéria zakládající domněnku zaměstnaneckého postavení zakotvují klíčovou judikaturu z precedenčního práva několika evropských zemí, kde soudy – včetně nejvyšších soudů Francie, Německa a Španělska – zpochybnily status samostatně výdělečně činných pracovníků platforem a překlasifikovaly je na plnohodnotné zaměstnance. Mnoho národních zákonodárných sborů a domácích soudců je tedy s těmito prvky obeznámeno, což by mělo usnadnit dosažení politického konsensu ohledně návrhu a transpozice směrnice.
Algoritmické rozhodování
Dalším cílem směrnice je podpořit „transparentnost, spravedlnost a odpovědnost v oblasti algoritmického řízení platformové práce a zlepšení transparentnosti práce platforem“. Taková algoritmická rozhodnutí zásadně ovlivňují pracovní podmínky pracovníků platforem, pokud jde o jejich odměnu, hodnocení a možnost získat další práci.
Nejenže by organizační model založený na algoritmickém řízení byl jedním ze spouštěcích mechanismů pro předpoklad zaměstnání, ale směrnice by také upravovala taková automatizovaná rozhodnutí. Platformy by musely pracovníkům a jejich zástupcům poskytnout odpovídající informace o kategoriích činností, které jsou sledovány, kontrolovány a hodnoceny (včetně hodnocení prostřednictvím klientů), a o hlavních parametrech, jež by takové systémy mohly zahrnovat. Kromě toho by návrh ukládal povinnost posuzovat a zmírňovat rizika v souladu s přístupem založeným na lidském řízení.
Text doplňuje a posiluje standard stanovený v obecném nařízení o ochraně osobních údajů. Výslovně stanoví právo na vysvětlení rozhodnutí přijatého (byť jen podloženého) automatizovanými systémy, které významně ovlivňuje pracovní podmínky: přístup k úkolům, výdělek, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, pracovní dobu, povýšení, omezení, pozastavení nebo ukončení pracovního poměru. Všechny možnosti rozhodnutí podporované nástroji založenými na datech by musely být předloženy přístupným způsobem, aby je pracovníci mohli zpochybnit. Tím by se vyvrátily mnohé mýty o „algoritmické neprostupnosti“ – kdy se neprůhlednost často používá jako alibi k oslabení čitelnosti a napadnutelnosti – a zaručilo by se přednostní právo na pochopení důsledků určitého jednání.
Zcela nedávno se precedenční právo začalo zabývat porušováním ochrany údajů, zákazu diskriminace a bezpečnosti a ochrany zdraví „algoritmickými šéfy“. Směrnice zohledňuje tuto vícerozměrnou perspektivu. Předpokládá se model „spravedlivého procesu na pracovišti“ v souladu s povinnostmi vztahujícími se na konvenční zaměstnavatele, kteří uplatňují jednostranné diskreční pravomoci. Platformy by musely sdílet písemné informace o rozhodnutích s významným dopadem, jako je ukončení pracovního poměru, odepření odměny nebo změna smluvních podmínek.
Sociální acquis
Unijní právo v sociální oblasti, které stanoví minimální standardy pracovních podmínek a pracovních práv v celé unii, by se bez výhrad vztahovalo i na pracovníky platforem. Doba výlučnosti platforem podle všeho skončila.
Stále více literatury se zabývá potřebou překonat úzký výklad antimonopolního práva EU; to by nicméně mohlo některým zranitelným pracovníkům platforem upřít kolektivní vyjednávání, pokud nesplňují standard zaměstnanců podle návrhu směrnice – nástroj o tom mlčí. Ukládal by digitálním pracovním platformám pouze povinnost informovat zástupce pracovníků o algoritmickém řízení, pokud začnou uvažovat o přijetí nebo změně automatizovaných monitorovacích nebo rozhodovacích systémů, a prokonzultovat to s nimi.
Cílem je zde podpořit sociální dialog, ale chybí nám ochrana práv na kolektivní vyjednávání pro všechny bez ohledu na zaměstnanecké postavení, již přiznává mezinárodní právo. I kdyby se některá důležitá pravidla týkající se transparentnosti algoritmů rozšířila na osoby samostatně výdělečně činné, nedostatečné uznání kolektivního zastoupení a hlasu těchto pracovníků by mohlo omezit jejich účinnost.
Odvážný postoj
Komise však bezpochyby zaujala odvážný postoj, který do jisté míry odpovídá očekáváním spojeným s návrhem i pozitivní atmosféře, jež provází Evropský pilíř sociálních práv. I když se ještě nedá říci, zda si text zachová svou současnou podobu, usnesení, které Evropský parlament schválil na začátku tohoto roku, lze chápat jako předběžnou podporu.
V oblasti tvorby politik a veřejného mínění se rýsuje široká shoda. Fronta platformových společností se poprvé roztříštila. Někteří velcí provozovatelé návrh otevřeně zpochybňují a předvídají neblahé důsledky pro svou ziskovost. Jiní však již začali dodržovat národní zákony o postavení a právech zaměstnanců – z čehož je vidět, jak mohou jít inovace a regulace ruku v ruce.
Valerio De Stefano je profesor pracovního práva na Leuvenské univerzitě. Antonio Aloisi je docent evropského a srovnávacího pracovního práva na právnické fakultě IE univerzity v Madridu.
Z anglického originálu European Commission takes the lead in regulating platform work, publikovaného na stránkách Social Europe, přeložil Viktor Janiš. Překlad vznikl ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung v ČR.