Místo kriminalizace žádejme lepší podmínky pro sexuální pracovnice a pracovníky

Zatímco španělská progresivní vláda hodlá kriminalizovat sexuální práci, ve veřejném diskursu zůstává otázka, zda zákony tohoto typu sexuálním pracovnicím spíš neuškodí.

Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) oznámila, že plánuje kriminalizovat sexuální práci. Na třídenním celostátním stranickém sjezdu, konaném minulý měsíc ve městě Valencia, získal premiér Pedro Sánchez podporu pro jeden ze svých ambiciózních předvolebních slibů – ukončení sexuální práce ve Španělsku. Revize zákona týkajícího se sexuální práce má za konečný cíl vymýtit jeden z největších sexuálních průmyslů na světě, který má podle odhadu OSN z roku 2016 hodnotu 3,7 miliardy EUR.

Sexuální práce byla ve Španělsku dekriminalizována již v roce 1995 s cílem usnadnění její regulace. V zemi tak aktuálně neplatí žádný trestních zákon, jenž by kriminalizoval poskytování placených sexuálních služeb z vlastní vůle, pokud se nekonají na veřejných prostorech. Kuplířství nebo zastupování mezi sexuální pracovnicí a potenciálním klientem je nicméně nezákonné od roku 2015.

Španělská média uvádějí, že by se PSOE před předložením návrhu zákona parlamentu měla shodnout se svými koaličními partnery Podemos. Nový vládní návrh zahrnuje opatření pro další boj proti kuplířství směřující ke kriminalizaci klientů podle tzv. nordického modelu, který cílí na ukončení poptávky. Předloha návrhu vládnoucí strany počítá s „komplexním zákonem směřujícím k ukončení prostituce“ a očekává se, že bude obsahovat nový systém pokut pro ty, kteří platí za sexuální služby, spolu s přísnějšími sankcemi pro majitele nevěstinců. Veřejná debata týkající se zákona ale poukazuje na to, že shoda ohledně návrhu neexistuje.

Spasitelský komplex pod rouškou feminismu

Návrh zákona narazil na kritiku ze strany těch, kteří místo kriminalizace a abolicionismu prosazují zvýšenou regulaci sexuální práce. Conxa Borrell, sexuální pracovnice a tajemnice odborového svazu OTRAS, jediného z odborů tohoto druhu v zemi, zpochybňuje domněle feministickou povahu abolicionistického argumentu. „Nepotřebujeme, abyste nás zachránili, nemusíte nás znovu integrovat do společnosti,“ pronesla v TV3CAT Borrell, jež apelovala na poslance a poslankyně, aby konečně začali naslouchat požadavkům sexuálních pracovnic, s nimiž Sánchezova vláda své plány zatím nekonzultovala.

Podle doporučení organizací, jako je Amnesty International, spočívá zajištění lidských práv osob pracujících v sexuálním byznysu právě v jeho plné dekriminalizaci.

Spasitelský komplex, na který Conxa Borrell ve svém projevu naráží, je často nepřehlédnutelnou charakteristikou iniciativ zaměřených na legislativní zpřísnění sexuální práce. I Sánchezovo rozhodnutí je takto posílené situací, ve které se ocitají migrantské pracovnice, jež se často do Španělska dostanou jako oběti pašování. Je nutné podotknout, že vedoucí organizace zaměřené na výzkum lidských práv a jejich prosazování, jako je například Human Rights Watch, sexuální práci definuje pouze jako konsensuální výměnu mezi dospělými lidmi, kdežto pašování lidí jednoznačně označuje za vykořisťování a zločin. Španělští socialisté proto pláčou na špatném hrobě, když slučují sexuální práci a obchodování s lidmi, a zároveň navrhují zákon, který nemůže mít žádoucí přínos ani pro oběti obchodování, ani pro lidi v sexuálním byznysu. Na to, že kriminalizace sexuální práce obětem obchodování s lidmi nepomáhá, dlouhodobě upozorňují odborné organizace, jako je například GAATW (Global Alliance Against Traffic in Women).

Různá sdružení sexuálních pracovnic rovněž upozorňují i na neinformovanou a moralistickou argumentaci, podle níž sexuální pracovnice nikdy nemůžou vyjádřit platný souhlas, protože je do ní nutí především ekonomická nejistota. O komplikované podobě souhlasu v kontextu sexuální práce za neoliberálních ekonomických poměrů psala i britská černošská feministka a organizátorka Lola Olufemi v knize Feminism, Interrupted. Disrupting Power (Přerušený feminismus. Rozvratná síla, 2020). Olufemi zdůraznila, že nám život v kapitalismu nabízí pouze iluzi práva na výběr, přičemž nejsme schopní konsensuálně participovat téměř v žádném aspektu vlastního života, kdy kvůli přežití musíme vykonávat některý druh námezdní práce.

Je sexuální práce vůbec práce?

Podobně jako péče, práce v domácnosti a ostatní podoby reproduktivní práce, jež převážně vykonávají ženy, nezapadá ani sexuální práce do konvenčního pojetí práce jakožto práce. Marxistická feministická teoretička Kathy Weeks ve své knize The Problem with Work (Problém s prací, 2011) uvádí, že právě náhrada nálepky „prostituce“ (v latině slovo „prostituere“ znamená „veřejně vystavovat“) výrazem „sexuální práce“ umožňuje posunout diskusi točící se kolem morálních dilemat k ekonomickým otázkám. Sexuální práci takto lze přehodnotit jako možnost zaměstnání, jež je schopné generovat příjem lidem, kteří jsou na pracovním trhu ignorování. Sexuální práce je za stávajících podmínek typickou prací nízké kvalifikace a může být zdrojem příjmu pro marginalizované, prekarizované a zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou trans lidé, osoby jiné barvy kůže než bílé nebo matky samoživitelky.

Podle doporučení organizací, jako je Amnesty International, spočívá zajištění lidských práv osob pracujících v sexuálním byznysu právě v jeho plné dekriminalizaci. Jako nevhodné řešení se nabízí i oblíbený „nordický model“, zacílený na útlum poptávky kriminalizací zákazníků, jež za sexuální služby platí. Podle příkladu ze Švédska a Norska ho chce zavést i Sánchezova vláda. I když si ho moralistický a liberální feministický tábor oblíbil, toto řešení staví na policejním dohledu, zatýkání a pokutách, nehledě na následky pro sexuální pracovnice. Juno Mac a Molly Smith, autorky průlomové knihy Revolting Prostitutes: The Fight for Sex Workers’ Rights (Vzpurné prostitutky. Boj za práva sexuálních pracovnic, 2018), mezi zdrcujícími následky uvádějí, že jsou pracovnice v důsledku nordického modelu pouze vystavené většímu násilí ze strany klientů. K tomu je třeba přičíst i posilování stigmatizace sexuálních pracovnic a prohlubování jejích sociální vyloučenosti, jež negativně ovlivňují jejich psychické zdraví.

Bez sexuálních pracovnic není feminismus

Rámování afektivních forem práce jakožto práce ovlivnilo kolektivy sexuálních pracovnic všude ve světě, aby se organizovaly v boji o lepší pracovní podmínky a základní lidské právo na práci v bezpečí. V Madridu a v jiných španělských městech od minulého měsíce probíhají demonstrace sexuálních pracovnic, kde jsou k vidění hesla jako „Kriminalizace klienta – kriminalizace prostitutek“ nebo „Feminismus bez prostitutek není feminismus“. To, že sexuální pracovnice potřebují spíše solidaritu a uznání v rámci feministického hnutí, potvrzují i prohlášení v manifestu Feminist Manifesto to Support the Rights of Sex Workers (Feministický manifest na podporu práv sexuálních pracovnic), jež společně publikovala uskupení shromážděná pod názvem Feminists for Sex Workers. Několik historických příkladů z knihy Riot. Strike. Riot The New Era of Uprisings (Vzpoura. Stávka. Vzpoura. Nová éra povstání, 2016) je dokladem, že se sexuální pracovnice proti policejnímu a státnímu násilí organizovaly všude ve světě – od San Francisca, kde v 1972 vzniklo uskupení WHO (Whores, Housewives and Others) přes Francii, kde se v sedmdesátých letech sexuální pracovnice sdružené ve Francouzském kolektivu prostitutek mobilizovaly proti policejní brutalitě a státní represi během okupace lyonského kostela Saint-Nizier, až po Ekvádor, kde sexuální pracovnice proti policejnímu násilí stávkovaly uzamčením nevěstinců visacími zámky.

Debata nad otázkou regulace sexuální práce nemůže nikam dospět, dokud do ní nejsou zapojené sexuální pracovnice, jež budou čelit důsledkům kriminalizace. V případě Španělska se to týká zhruba tří set tisíc lidí, kteří v zmíněném odvětví pracují. Premiér Pedro Sánchez sice prohlásil, že je sexuální práce „jeden z nejkrutějších aspektů feminizace chudoby a jedna z nejhorších forem násilí na ženách“, ale zavádění zákona, který je hází přes palubu tím, že je ekonomicky poškozuje a prekarizuje, se nedá považovat za feministické rozhodnutí.

Autorka je spolupracovnice redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace