„Moravská Ostrava byla vždy továrna ve městě. Anebo město v továrně, nejde to od sebe oddělit,“ zamýšlí se nad historickými snímky ostravský fotograf Jiří Hrdina. Na fotografiích se nad městským centrem tyčí skrumáž komínů vypouštějící obrovská mračna kouře a vodní páry – koksovna a důl Karolina. Není těžké se přenést do časů, kdy se na Karolinu sváželo lanovkou uhlí z dolu Petr Bezruč a kdy z řeky Ostravice, zvané ostravský Klondike, vybírali šlamaři uhelný prach, aby ho prodali na topení. „Takzvaným šlamem se plnily papírové kelímky od piva. Když pak začala topná sezóna, celé město se ponořilo do páchnoucího žlutozeleného dýmu,“ vzpomíná Jiří Hrdina.
Současný obraz je úplně jiný. Vévodí mu obří obchodní dům Forum Nová Karolina, kancelářské budovy a nové, na místní poměry nadprůměrně drahé byty, pomalu a jistě pohlcující asanované území po bývalé koksovně. Území Karoliny do velké míry symbolizuje vývoj města posledních několika desetiletí. Ostrava by už neměla být špinavou průmyslovou metropolí spojovanou s ekologickými problémy a vyloučenými lokalitami, ale atraktivním moderním městem přitahujícím i bohatší a kreativní vrstvy. Taková změna se ale vůbec neděje jednoduše a starý obraz se nedá přemalovat tak snadno, jak by si vedení města nejspíš přálo.
Rozbité město
Přemýšlet o urbanistickém rozvoji Ostravy znamená oprostit se od tradiční představy středoevropského města. Nenajdeme tu jeden historický střed obklopený novější zástavbou, případně pár industriálními komplexy a novou suburbií. Ostrava se skládá z více či méně nepropojených částí, oddělených dopravními bariérami, výrobou nebo městskou divočinou. „Je tady spousta mezer a proluk v zástavbě, městské struktury tu mezi sebou nesrostly. Ostrava je typické polycentrické město, jehož tři části – Ostrava-Jih, Poruba a Centrum – fungují do jisté míry samostatně,“ říká architekt Pavel Řihák z Městského ateliéru prostorového plánování a architektury (MAPPA). Průmysl a těžba tu prorostly městem natolik, že je někdy těžké říct, kde začíná jedno a končí druhé, a to se netýká jen zmiňované Karoliny, ale třeba i známých Vítkovických železáren, které jsou od Karoliny sice na dohled, ale dojít k nim pěšky pořádně nejde. Neznalému návštěvníkovi se může snadno stát, že se v rozbité městské struktuře každou chvíli přestane orientovat.
Na území Ostravy se tak nepřekvapivě nachází i řada brownfieldů, což souvisí mimo jiné s postupnou deindustrializací. Jedním z nich je právě Karolina, která leží v těsném sousedství nejstaršího městského centra a odedávna se tak do tohoto prostoru vkládaly velké naděje na další rozvoj města. I proto se nedá osud Karoliny oddělit od jejího okolí. Její vývoj je těsně spojen s developerskými projekty v centru, se sousedními rozvojovými územími Černá Louka a Dolní oblast Vítkovice (DOV) a vlastně i s rozvojem Ostravy jako celku. „Pro nás je teď zásadní otázka, jak scelit území od Nové Karoliny přes Černou louku, kde se momentálně stavějí dvě nové univerzitní budovy, až po DOV,“ uvádí náměstkyně Zuzana Bajgarová (ANO 2011), pod kterou spadá investiční odbor a útvar hlavního architekta a stavebního řádu. „V minulosti vznikla řada studií, které se ale zabývaly často jen výměrou ploch a dopravní infrastrukturou, ale už ne tím, kdo tam má žít a jaké funkce se tam mají nacházet. Na to bychom se chtěli nyní zaměřit,“ dodává.
„Pamatuju si, že ještě než se začalo na Karolině stavět, bylo to jen černé pole, kde nic nerostlo, čouhalo z něj jen Trojhalí a bylo celé obehnané ploty. Byl to doslova brownfield,“ vybavuje si první vzpomínky na Karolinu Pavel Řihák. Zatímco důl Karolina přestal fungovat už v roce 1933, koksovna byla uzavřena až v roce 1986. Od té doby probíhaly náročné sanační práce těžce znečištěného území a začaly se také objevovat první úvahy, co s plochou o velikosti asi třiceti hektarů bude dál. Na konci osmdesátých let se konaly na Karolině (ale třeba i na okolních haldách) dodnes legendární burzy, kde se dalo sehnat nelegální zboží, třeba desky se zakázanou hudbou, a kam chodily tisíce lidí, hlavně studenti a horníci. Jiří Hrdina vzpomíná, že už tehdy se objevovaly i myšlenky, že by se na nevyužitém území mohl postavit nový (multi)kulturní prostor. Po roce 1989 ale nakonec zvítězily komerční zájmy.
Není soutěž jako soutěž
V roce 1998 vyhlásilo město Ostrava (které spolu se společností OKD vlastnilo na brownfieldu většinu pozemků) na území Karoliny mezinárodní urbanisticko-architektonickou soutěž, vůbec první, která se v České republice uskutečnila podle soutěžního řádu Mezinárodní unie architektů. V roce 2000 vybrala odborná porota vítěze – kolektiv ze Slezské polytechniky v Gliwicích spolupracující s českým architektem Karlem Cieślarem. Vítězové zpracovali urbanistickou studii, na jejímž základě byl schválen územní plán. Na Karolině měla vyrůst v podstatě klasická nová čtvrť s dostatkem veřejných prostranství a zeleně a odborná i laická veřejnost se ve své době shodovala, že šlo o kvalitní urbanistický návrh.
Po otevření Fora se do něj část obchodů, hlavně značkových, přesunula, jiné provozovny v konkurenci neobstály a městské centrum se ještě více umrtvilo. Nejčernější scénář se ale naštěstí nenaplnil.
Několik let se ovšem nic nedělo, až v roce 2005 schválilo tehdejší městské zastupitelstvo za dodnes nepříliš jasných okolností změnu územního plánu, což znamenalo odmítnutí výsledků mezinárodní soutěže. Následně byla vyhlášena nová developerská soutěž bez řádných pravidel, kterou Česká komora architektů označila za neregulérní a kterou vyhrála společnost Multi Development. Součástí smlouvy s vítězem byl prodej městských pozemků a zodpovědnost nového majitele za realizaci projektu. Celá akce se odehrála během jednoho roku a vyvolala masivní odpor u veřejnosti, osobností kulturního života, České komory architektů, památkářů a dalších odborníků. „Město Ostrava se touto změnou územního plánu vzdává možnosti usměrňování urbanistického rozvoje na území Karoliny a dává prostor pro ‚invenci a kreativitu‘ developerům a jejich diskutabilním řešením, reprezentujícím vlastní komerční zájmy,“ shrnul tehdy všeobecné výtky Jaroslav Novosad z Národního památkového ústavu Ostrava.
Developeři sice prezentovali svůj projekt také jako dynamickou moderní čtvrť, která pozvedne upadající centrum a vůbec celé město, v podstatě od začátku ale bylo jasné, že středobodem projektu má být velký obchodní komplex. Jedním z argumentů města bylo, že do Ostravy není možné nalákat investory, a proto musí vše prodat jednomu investorovi, který celý projekt zrealizuje sám. „Problém byl, že nevznikla žádná regulační studie. Zpětně se navíc ukázalo, že tehdejší vedení Ostravy neříkalo pravdu a zájem mezi investory byl,“ vysvětluje antikvářka Ilona Rozehnalová, která se už mnoho let aktivně zabývá ostravským veřejným děním a je mimo jiné členkou Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu. Podle Rozehnalové se potvrdil tehdejší argument kritiků developerské soutěže, že pokud město rozvoj nijak nereguluje a nechá volnou ruku soukromým investorům, těžko vznikne urbanisticky kvalitní čtvrť propojená s okolím. „Přitom dobré a odborně provedené plánování je pro městský rozvoj úplně nejdůležitější. Pokud v nějakém území chybí kvalitní veřejný prostor, nevedou jím průchozí ulice, naopak je plné různých bariér, negativně to ovlivňuje celý váš život,“ upozorňuje Rozehnalová.
Ostravská Fukušima
Přes velké protesty odborné i laické veřejnosti se v roce 2006 začalo se stavbou první ze čtyř etap velkolepého developerského projektu. Jenže o dva roky později přišla ekonomická krize a stavební práce se na několik let úplně zastavily. Teprve v roce 2012 se otevřelo obchodně-zábavní centrum Forum Nová Karolina, kterému se ale v Ostravě často přezdívá Nová Fukušima. Forum ve tvaru několika obřích spojených kostek se rozkládá na 58 tisících metrech čtverečních a v centru opravdu působí spíš jako jaderná elektrárna než městotvorný prvek, k čemuž přispívají i poměrně nepřívětivá okolní volná prostranství a blízkost velkého dopravního uzlu Frýdlantské mosty. Developer sice tvrdil, že za návrhem Fora stojí jeden z nejslavnějších architektů současnosti Rem Koolhaas, ale jeho studio bylo u projektu jen v počátečních fázích a s konečným výsledkem má jen máloco (pokud vůbec něco) společného, jak glosoval třeba ostravský historik architektury a památkář Martin Strakoš. V roce 2012 pak byly dostavěny na Karolině první rezidenční byty a rok později velký administrativní objekt Nová Karolina Park.
Nic dalšího se ovšem v rozvojovém území nedělo a i největším optimistům začínalo docházet, že avizovaná nová developerská čtvrť asi jen tak nevznikne. Soukromý investor se potýkal s problémy a část pozemků v následujících letech dokonce vrátil a odprodal zpět městu. Podle kritiků se tak potvrdilo, že společnosti Multi Development šlo od začátku hlavně o stavbu obchodního centra, a ne o řádnou multifunkční čtvrť, zatímco developer svaloval vinu na změnu poměrů po ekonomické krizi.
Město následně znovunabyté pozemky prodalo do soukromých rukou. „Uvažovali jsme, že prostor využijeme a postavíme tam objekt pro vlastní účely magistrátu, ale v rámci efektivity vynakládání zdrojů jsme se nakonec rozhodli pro prodej,“ uvedl ostravský primátor Tomáš Macura (ANO 2011). Nyní tedy vedle Fora začíná vyrůstat nový převážně kancelářský objekt Organica za více než miliardu korun. Jen o pár stovek metrů dál má vyrůst nejvyšší budova v Česku Ostrava Tower, a to také na původně městském pozemku. Proti se sice postavila opozice, která kritizovala nevýhodnost smlouvy pro město, a také Národní památkový ústav, jemuž se nelíbí překročení místního výškového limitu, ale odbor územního plánování vydal souhlasné stanovisko, takže podle společnosti RT Torax, která teď pozemek vlastní, by se se stavbou podle návrhu kanceláře Chybik+Kristof mělo začít co nejdříve.
„Zásadní problém spočívá v tom, že Forum Nová Karolina ve městě funguje jako neprostupný špunt,“ poukazuje Ilona Rozehnalová. Na úplně původních plánech, na nichž se podílelo právě i studio Rema Koolhaase, jsou zakreslené čtyři budovy rozdělené ulicemi. „To by bylo něco úplně jiného než stávající monstrózní krychle, a to i v případě, že by se stále jednalo o obchodní domy,“ pokračuje Rozehnalová a vysvětluje, že Forum funguje jako neprostupná bariéra. „Když chci jít z centra na nádraží Ostrava střed, musím jít duď oklikou přes Frýdlantské mosty, nebo musím projít Forem. Ovšem když už je zavřené, tak ho musím obejít. A jak to tam vypadá? Jako periferie, kde večer nikdo není. Není tam nic, co by normálně fungovalo, takže pohybovat se tam je opravdu nepříjemné.“ Stejně tak Forum narušuje pohled z centra na přirozenou dominantu prostoru – objekt Trojhalí, původně průmyslové haly, které jsou kulturní památkou a které před pár lety architekt Josef Pleskot zrekonstruoval na společenské, kulturní a sportovní centrum. Podle Rozehnalové nekvalitní urbanismus Nové Karoliny komplikuje i rozvoj dalšího okolí, například právě řešené napojení na rozvojové území Dolní oblasti Vítkovice. „Autoři těchto studií budou vždy muset vycházet z téhle nepovedené situace,“ upozorňuje.
Developeři i zástupci města sice prezentují Novou Karolinu jako dynamickou čtvrť plnou života, ale davy lidí se zde pohybují jen ve dne. První bytové domy zde sice už stojí, ale sousední administrativní budova se večer vyprázdní, stejně jako Forum a pár retailových prodejen a bister v parteru. Od centra je Karolina oddělená rušnou komunikací, navíc i samotný střed města se dlouhodobě potýká s vylidňováním a označení „mrtvé město“ zde obzvlášť v noci není daleko od pravdy. A to je další problém, který se v souvislosti s Karolinou často skloňuje.
Mrtvé centrum?
„Když ještě fungovala koksovna, byla v centru spousta nočních barů, restaurací a jídelen, protože všichni dělníci a horníci se po vyfárání chtěli pořádně najíst a napít a nechtěli chodit nikam daleko,“ vzpomíná Jiří Hrdina. „Třeba přímo naproti koksovně se nacházela hospoda Karolina, která otevírala už ve čtyři hodiny ráno a zavírala asi v jednu v noci, pokud vůbec.“ Když se ale dnešní návštěvník ocitne v centru po deváté večer, není snadné koupit si ani něco malého k jídlu. Jedním z hlavních argumentů odpůrců Fora Nová Karolina vždy bylo, že obchodní komplex s více než dvěma sty obchodů a restaurací vysaje veškerý život ze středu města. Do jisté míry se to potvrdilo, ale situace přeci jen není tak černobílá.
Nejen Moravská Ostrava, kde se nachází nejstarší centrum města, ale Ostrava jako celek se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel, který zesílil po roce 1989 především s tím, jak klesala důležitost těžkého průmyslu, těžby a navazujících oborů. Za poslední tři dekády přišla Ostrava asi o 45 tisíc obyvatel. Můžeme ji tak řadit mezi takzvaná shrinking cities – smršťující se města. Tímto globálním jevem se zabývá sociální geograf Ondřej Slach z Ostravské univerzity a tomu, proč k vylidňování některých měst dochází a jaké jsou důsledky, se věnujeme i ve speciálním dílu podcastu Bulvár. Obce, které se s těmito problémy potýkají, se často pokoušejí nalákat investory za každou cenu, protože doufají, že investice přitáhnou nové obyvatele.
Stavba velkých obchodních domů je jedním z příkladů, jak se města snaží oživit své upadající části. V některých konkrétních případech to může fungovat, protože lidé pak přestanou jezdit do obchodních domů na předměstích, začnou se stahovat zpět do center, a ta se následně opět oživí. Podle výzkumů, které Ondřej Slach prováděl se svými kolegy, to ale neplatí vždy. A nepotvrdilo se to ani v případě Karoliny. Smršťující se města totiž musejí počítat právě s faktory, jako je vylidňování nebo nižší kupní síla, a k avizovanému oživení pak vůbec nemusí dojít. Samosprávy pak mohou na podobných velkých projektech dokonce tratit. V případě Karoliny například veřejný sektor financoval vyčištění celého území, což stálo dvě miliardy korun, na těchto výlohách se ale soukromý investor nijak nepodílel.
Po otevření Fora se do něj část obchodů, hlavně značkových, přesunula, jiné provozovny v konkurenci neobstály a městské centrum se opravdu ještě více umrtvilo. „Ten nejčernější scénář, že život odsud zmizí úplně a napořád, se ale naštěstí nenaplnil,“ říká Ilona Rozehnalová. „Například pro značkové oblečení typu H&M nebo boty od Bati si sice musíte dojít do Karoliny, protože je ve městě v podstatě nekoupíte, ale na druhou stranu se v centru postupně objevily malé obchody nebo alternativní podniky. Před patnácti lety tady nebylo možné dostupný prostor sehnat. Dnes je jich tu pořád dostatek.“ Její slova potvrzuje i Pavel Řihák z MAPPY: „Pronajímatelé v centru byly nuceni výrazně snížit nájmy, a to otevřelo možnosti pro ty, kteří by jinak na takové prostory nedosáhli.“ Ve středu Ostravy se tak dá dnes narazit na designové obchody, kavárničky nebo bistra s belgickými hranolkami či donuty. Situace je podle Ilony Rozehnalové o dost lepší než třeba pět pěti lety, přesto není ostravské centrum dostatečně živoucím organismem, jaké známe z jiných podobně velkých měst, a do jeho rozvoje bude třeba ještě investovat.
Atraktivní i sociální byty
I v Ostravě stejně jako v celé republice řeší vzrůstající ceny bydlení. Právě tady rostly ceny nemovitostí za poslední rok nejvíce v celém Česku, průměrná cena za metr čtvereční se zvýšila o 45 procent na 43 764 korun (pro srovnání: v nejdražší Praze se za metr čtvereční platí v průměru 117 274 korun), ceny ostravských nájmů se mohou v některých případech pohybovat až na 80 procentech těch pražských. Průměrná mzda v Moravskoslezském kraji přitom byla ve druhém čtvrtletí zhruba 34 677 korun, zatímco v Praze vyšplhala na 46 163 korun.
„My samozřejmě také řešíme sociální a nedostupné bydlení, ale zároveň se potýkáme s tím, že nemáme dostatek atraktivních a kvalitních bytů,“ říká Zuzana Bajgarová. V roce 2019 vlastnila Ostrava 12 693 nájemních bytů ve správě městských částí (v roce 1995 jich bylo 46 283). Od roku 2017 město privatizace pozastavilo a radnice začala jak s opravou stávajícího bytového fondu, tak s jeho rozšiřováním. „Sami nemáme na stavbu nových bytů dostatek kapacit, proto jdeme cestou spolupráce se soukromými developery,“ vysvětluje Bajgarová. „Připravíme například projekt, prodáme ho developerovi za podmínky, že ho zrealizuje na základě návrhu města, a část bytů odkoupíme zpátky na nájemní bydlení.“ Podle Bajgarové tím chce město podporovat různorodost a sociální mix. „V různých lokalitách řešíme různé problémy, soustředíme se i na sociálně vyloučené lokality, ale nechceme, aby byla Ostrava spojovaná jen se sociálními byty. My potřebujeme přitáhnout talenty, vědce, střední třídu,“ shrnuje politiku města.
Na území samotné Karoliny město už pozemky nemá a bytové domy (celkově by mělo jít o víc než tisíc bytových jednotek), které zde rostou od roku 2017 na základě smluv z poloviny nultých let, jsou tak cele v režii soukromého developera. Na lukrativním místě v centru se tedy zřejmě velký sociální mix očekávat nedá. Ceny bytů v aktuálně rozprodávané Rezidenci Nová Karolina 2 se pohybují zhruba od dvou a půl milionu za garsonku k větším bytům za víc než 8 a půl milionů korun a až na jeden jsou již všechny prodané. Na otázku, zda se v Ostravě nebojí, že by byly zdejší byty skupovány jako investiční, Tomáš Řihák z MAPPY odpověděl, že se to v některých případech dít může, ale že tento problém podle něj není v Ostravě tak masivní jako třeba v Praze. „Řadu z nich určitě kupují třeba velké zahraniční firmy pro své zaměstnance,“ domnívá se. Na sousedním rozvojovém území Černá louka naopak město vlastní poměrně dost pozemků a zde do budoucna plánuje, že by ve spolupráci se soukromníky vzniklo i městské bydlení.
Prestiž nade vše?
Mnozí Ostravané se ptají, zda bude „nová Ostrava“ i pro stávající obyvatele. A také jestli se město při plánování poučilo právě z příkladu Nové Karoliny, kterou lze jako funkční městskou čtvrť označit jen stěží. Je spíš připomínkou toho, jak to dopadá, když se město vzdá možnosti rozhodování o své podobě. Současné vedení se sice snaží z minulých chyb v některých ohledech poučit – dokazuje to třeba vznik MAPPY, lepší komunikace s veřejností nebo vypisování architektonických soutěží –, zároveň ale třeba zatím u nových projektů neprobíhá téměř žádná participace, město dosud nerozvíjí ani žádnou metodiku kontribucí developerů a razí tezi, že investory je třeba hlavně lákat. Hranice mezi potřebou nových investic a ztrátou pevné pozice ale může být křehká. Například u chystaného mrakodrapu na Karolině opozice kritizuje, že město si opět bere na bedra dodatečnou dekontaminaci a vyčištění pozemku a že jde investorovi až příliš na ruku. V budově mají být kancelářské prostory, hotel, kongresové centrum a luxusní byty. Ostrava Tower sice může do města přivést další investice, ty půjdou ale zase s nejvyšší pravděpodobností do kapsy hlavně soukromníkům.
Vedle už zmíněných projektů by nedaleko Karoliny měla vyrůst také ambiciózní stavba vědecké knihovny nazývané Centrum digitalizace, vědy a inovací Černá kostka a především koncertní sál, jehož autorem je světoznámý americký architekt Steven Holl. „Nová Ostrava již není jen průmyslovým a industriálním městem. Po vzoru řady evropských měst získává s novým koncertním sálem také architektonickou a turistickou atraktivitu, kterou nebude možné minout. Tak jako Eiffelova věž v Paříži či opera v Sydney bude i ostravský koncertní sál novým turistickým cílem na mapě světa,“ píše se na webu projektu. Znovu tak narážíme na snahu o změnu image města, jež se do jisté míry opravdu děje – jenže sociální problémy, které Ostravu tíží zejména ve vztahu k těm nejchudším a ponejvíce k Romům, spolu s takovou změnou jistě nezmizí. Stačí si připomenout, jaké kauzy a problémy se řešily a řeší v Ostravě v posledních letech – od sporů ohledně kolonie Bedřiška po kauzu tisíců bytů OKD, dnes vlastněných globálním koncernem Heimstaden. „Výstavba koncertního sálu je velice ambiciózní, ale hodně spoléhá na takzvaný Bilbao efekt. Zkušenosti z jiných měst ovšem ukazují, že ne vždy se podařilo tohoto nejistého efektu docílit, obzvláště pak v deindustrializovaných městech,“ glosuje současnou situaci Ondřej Slach. „Za úspěšnými projekty podobného typu stojí promyšlená a holistická strategie jejich zapojení do organismu města a regionu, což se zatím o chystané ostravské filharmonii říct nedá. Architektonické zpracování vytváří pouze předpoklad, ne záruku úspěchu,“ dodává. Ostrava bezpochyby potřebuje jak novou kulturní infrastrukturu (například vědecká knihovna i Janáčkova filharmonie už léta fungují v provizoriu), tak spravedlivou sociální politiku. Oboje je běh na dlouhou trať, jisté ale je, že skutečně úspěšné mohou být podobné snahy jen tehdy, když budou v první řadě hájit veřejné, a ne pouze soukromé zájmy.
Autorka je redaktorka A2 kulturního čtrnáctideníku.
Text vznikl díky podpoře Nadace Rosy Luxemburgové v rámci projektu Města budoucnosti.
