Foto se souhlasem Rostislava Šváchy
Olomouc v posledních třiceti letech podle jednoho z nejznámějších odborníků na architekturu Rostislava Šváchy nepatří k nejpřednějším městům. „Kdybychom ji srovnávali třeba s Litomyšlí, bude zaostávat, ale neznamená to, že zde nic hodnotného nevzniklo,“ říká člen spolku Za krásnou Olomouc. Úprava Horního náměstí podle něj ukázala, jak lze pracovat s historickým prostorem a jeho dlažbou, a důležitý počin byla i oprava Arcidiecézního muzea. „Nad některými developerskými záměry se ale vznáší stín pochybností. Velké nákupní centrum Šantovka a připravovaný projekt obytného domu Šantovka Tower nás v klubu velmi znepokojuje, má to být věž vysoká mezi sedmdesáti a osmdesáti metry, která by nepochybně nepříznivě zasáhla do historického panoramatu. Jsou tam věže kostelů a radnic a do stejného pásma chceme vpustit mrakodrapy? Bohužel už tam dva stejně máme.“ Rozhodnutí, zda Šantovka v Olomouci bude, nebo ne, je teď na soudu. Souhlas stavebního úřadu v minulosti napadla bývalá ombudsmanka Anna Šabatová.
Rostislav Švácha v podcastu srovnává záměr mrakodrapu Šantovka Tower s plány Central Group vystavět tři mrakodrapy na Žižkově (tento návrh developer stáhl) a další věže na pankráckém horizontu. Naopak kontroverzní návrh budovy Středoevropského fóra od Jana Šépky, která by měla vyplnit proluku vedle olomouckého Muzea umění, je podle něj mimořádně kvalitní. Za velký a skrytý problém považuje bourání vil v prvorepublikových olomouckých čtvrtích, jako je Úřední čtvrt nebo oblast Na Lazcích. „Nemají památkovou ochranu, developeři je vykupují, bourají a staví tam velké bytovky, které tam nezapadají a poškozují okolní charakter. Toto mají hlídat stavební úřady, ale ty se u nás chovají hodně pasivně, jako by do architektonických řešení ani neměly mluvit. V mnoha místech v Česku se chovají skutečně divně. Developer může mít jakýkoli záměr, ale pokud není správný, má to zakázat úřad.“
Podobně podivně se podle odborníka chová i pražský magistrátní odbor památkové péče, který málo chrání památky a hájí spíš zájmy developerů. Teď akceptoval záměr přestavět dřívější Všeobecný penzijní ústav na Žižkově, což je stavba světové pověsti a významu. „Nechci mluvit o všech developerech špatně, ale vypadá to, jako by si ti pražští vyhlédli stavby ze druhé poloviny 20. století, protože vědí, že nebudou úřady dostatečně chráněné. Vidí v nich snadno dostupné parcely blízko centra města.“
V závěru rozhovoru Švácha srovnává dnešní developerskou výstavbu s panelovými sídlišti vzniklými za minulého režimu. „Je rozhodně rozmanitější, ale sídliště byla stavěná podle urbanistických plánů a je to na nich vidět. Dnešní developeři na rozdíl od socialistického státu nemají tak velká území, aby tam nějaký urbanistický záměr vůbec prosadili. Neříkám, že je to všude stejné, nová čtvrť, která se staví na Smíchově v místě křižovatky Na Knížecí asi nebude špatná, ale převažují případy, kdy se parcely zastavují po kouscích a výsledek je velmi rozpačitý.“ Důvod podle historika plyne z toho, že se po roce 1989 mnozí dívali na plánování jako na socialistický vynález. „Ukazuje se ale, že mezi centrálním plánováním všeho a volnou rukou trhu se musí najít nějaká zlatá střední cesta.“
Olomouci i dalším českým městům by Švácha nejvíc přál zákon o sociálním bydlení. „I první republika ho měla. V Praze teď rozjeli prvního tzv. městského developera, aby se byty stavěly i levněji, ale zatím je to v plenkách a všude staví soukromí developeři. Konkrétně v Olomouci stagnuje počet obyvatel, což městu působí problémy. V jeho zájmu je, aby tam zůstávali absolventi univerzity, ale když tam jsou tak drahé byty, tak tam zůstat nemůžou.“