Foto tým Petra Fialy; ALDE Party (CC BY-NC 2.0)
Jednou ze zvláštností politické komunikace Andreje Babiše je podivná upřímnost, se kterou občas do médií vysvětluje své politické kroky. Přitom se ani nesnaží tajit účelovost svých plánů a postojů. To se týká i povolební situace v poslanecké sněmovně, ze které vypadla jeho levicová konkurence: „My jsme nyní v prostoru, kde strany jako ČSSD a KSČM neuspěly ve volbách. Jsme připraveni hájit zájmy jejich voličů. Hnutí ANO bude jejich hlasem ve sněmovně.“ Babiš tak v rozhovoru pro Lidovky již po několikáté zopakoval, že možnosti pro opoziční činnost hnutí ANO vyhodnotil jako příležitost pro v zásadě levicovou kritiku vlády. Zároveň to vůbec neznamená, že Babiš sám nějaká levicová stanoviska zastává, což ostatně sám přiznává – pouze vyhodnotil, že to je v tuto chvíli výhodné. Nezastává totiž žádná stanoviska. Do politiky koneckonců původně přišel hájit zájmy pravicových voličů. Opravdu upřímný je tak Babiš hlavně tehdy, když vysvětluje to pro Českou republiku nejdůležitější: že právě on je zdaleka nejlepší. Nejsou v tom žádné ideály ani tradice – pomoc širším vrstvám obyvatel je v oligarchické verzi manažerským úspěchem.
Stěžovat si, že novoroční projevy politiků jsou nudné a nicneříkající, je jako divit se, že po Novém roce musíme zase do práce.
Babiš si v politice vždy vybral to téma, které se v danou chvíli jevilo jako nejvýhodnější, a na tom postavil svoji taktiku. Volby jsou pro manažersky řízené hnutí především technickým problémem, který je potřeba vyřešit, a dostat se tak k moci. Před loňskými volbami šlo o dezinformační útok na Piráty a nyní to zatím vypadá na sociálně laděnou kritiku vlády (vždy s možností se zbavit jakéhokoli podezření z levicovosti). Hnutí ANO prostě využije absenci levice jako příležitost. Podoba parlamentní opozice SPD a ANO se ovšem zatím teprve rýsuje, velkou roli bude hrát i to, zda se Babiš „po rozhovorech s nejbližšími“ rozhodne kandidovat na prezidenta České republiky, nebo se kandidátem jeho hnutí stane někdo jiný. Dvojkou za Babišem je nejspíš Alena Schillerová, kterou Babiš silně promuje na sociálních sítích. Její růst v rámci hnutí koneckonců začal, už když převzala po Jaroslavu Faltýnkovi post předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO.
Dobračka Schillerová
Babiš a jeho hnutí bude v opozici srovnávat opatření ze své vládní éry s šetřící pětikoalicí. Nic jiného než plošná zvyšování důchodů a platů ovšem v zádech mít nebude, i za vlády ANO a ČSSD totiž pokračoval postupný rozklad podstatných státních institucí a problém regionální nerovnosti minulá vláda skutečně nevyřešila. Extrémní chudoba lidí z vyloučených lokalit a dalších občanů se předmětem zájmu minulé vlády nestala, o plošné amnestii exekuovaných se mluvilo buď opatrně, nebo raději vůbec. Přesto drobná opatření jako příspěvek na jízdné, která řadě lidí pomáhala, budou zpětně vydávána jako projevy lidštějšího vládnutí. Schillerová už s opoziční prací začala, když vyčetla nové vládě zrušení výjimky na DPH z roušek a respirátorů a předstírala při tom, že toto opatření mohlo někomu v ekonomicky rozkolísané době pandemie reálně pomoci. Další opatření nové vlády – totiž vyjmout úředníky a úřednice ze sedmisetkorunového zvýšení platů – už Schillerová kritizovala ostřeji a zmínila, že vláda odmítla zvýšit platy těm, na které pandemie tvrdě dopadla, jako jsou například pracovníci úřadů práce, přes něž šla velká část sociální pomoci v době covidu, nebo zaměstnanci a zaměstnankyně krajských hygienických stanic. Špatné platy například na úřadech práce přitom ministryni financí dosud příliš netrápily.
Schillerová se ve svých posledních mediálních výstupech mění z někdejší přísné ochránkyně státní kasy v sociálně citlivou až lidovou političku. Babiš ji pravděpodobně bude využívat právě v této úloze a sám si ponechá roli stínového premiéra i ministra financí v jedné osobě, bez ohledu na to, zda bude nakonec kandidovat na prezidentskou funkci on nebo Schillerová. Čistě opoziční úloha Babiše nejspíš zbaví nutnosti obhajovat své autoritářské sklony, i když svých veřejných sympatií k Viktoru Orbánovi ani společného protibruselského postoje se vzdát nehodlá. Jak využije nacionalistické, antiekologické a protiimigrantské tendence, kterých se nebál v kampani před volbami, zatím nevíme. Orbánimus jakožto opoziční ideologii ještě nikdo v regionu pořádně neozkoušel, v kombinaci se sociální kritikou v případě vládních škrtů však může být rozdmýchávání ultrapravicových vášní a strachů, na které Babiš vsázel v kampani, úspěšné.
Nudné řeči
Dynamika politického souboje opozice s pětikoalicí ale bude záležet také na samotné vládní koalici. Pětikoalice a zejména hnutí Spolu vyhrály volby hlavně díky antibabišovské rétorice, při které si přisvojili – zvlášť pro ODS dost netypickou – roli ochránců občanské společnosti, veřejnoprávních médií a demokratického odkazu Václava Havla. Aspoň v rétorické rovině to zatím vypadá, že se vláda bude snažit o politickou eleganci a změnu způsobu, jakým se v Česku dělá politika navenek. Pomyslný souboj s Babišem tak zatím vede skrze změnu stylu, kterou se Fiala od někdejšího premiéra snaží co nejvíc odlišit. Ve svém novoročním projevu, v němž se zmínkou o neprosperující zemi Fiala odkázal až k Havlovi, se sice několikrát obul do poraženého hnutí, celkově ale apeloval na společenskou vzájemnost a důvěru. V obecnosti těchto apelů ale leží hlavní úskalí celé rétorické solidarity. Už první kroky vlády naznačují, že šetřit se bude především na státních zaměstnancích, jako jsou kuchařky ve školách, knihovníci nebo řadoví úředníci, a to i když se tím neušetří prakticky nic a vysoká inflace a zdražovaní znamenají faktický pokles výše jejich platů. Jak hodlá vláda zvládnout rostoucí dluhy bez zvyšování daní nebo drastického omezení přerozdělování, neříká ani Fiala, ani jeho ministr Stanjura. Hned vedle agresivního Ruska přitom jako potenciální nebezpečí pro Česko Fiala vidí velké západoevropské země, které chtějí výrazně ekologičtější energetiku, a při obědě s prezidentem zmiňuje, že energetiku z obnovitelných zdrojů neutáhneme.
I Fiala ale má ve své straně citlivějšího řečníka. Tím je předseda senátu Miloš Vystrčil, který z titulu své funkce rovněž vypustil do světa novoroční projev. „Tornádo, solidarita a pomoc“ na Hodonínsku pro něj byly nejdůležitějším tématem roku, ze kterého si vybral právě příkladnou pomoc Čechů a Češek postiženým oblastem. Na rozdíl od Fialy dokonce poděkoval Babišově vládě za poklidné předání vládní moci a ocenil jeho rychlý odchod do opozice. Stačí si ale vzpomenout na slova téhož předsedy senátu, která vyřkl na podporu někdejšího senátora a hazardního krále, miliardáře Iva Valenty, jehož ocenil za jeho práci pro drobné živnostníky. K podpoře oligarchy Valenty se tedy odhodlal ten nejslušnější ze všech slušných kádrů ODS. Proti destruktivnímu vlivu oligarchů se tedy bude muset v české politice vymezit někdo úplně jiný. Od pravice to nemusí znamenat vůbec nic. Jen nudné sváteční řeči politiků. Jenže stěžovat si, že novoroční projevy politiků jsou nudné a nicneříkající, je jako divit se, že po Novém roce musíme zase do práce.
Autor je redaktor Alarmu.