Piráti stárnou a normalizují se. Bartoš obhájil předsednictví, obměna ve vedení je ale spíš jen symbolická

Proběhlo očekávané celostátní fórum Pirátské strany. Kritici stávajícího směřování v něm neuspěli. Strana má ve vedení dvě ženy, ale prakticky nikoho z nejmladší generace.

Po debaklu, který utržila Pirátská strana v posledních sněmovních volbách, proběhl sjezd strany. Už dopředu bylo avizováno, že by měl být také sjezdem bilančním a že by se na něm členové a členky strany měli zamyslet i nad důvody svého neúspěchu a zároveň promyslet politické kroky do budoucna. Piráti si také volili nové vedení – předsednický post pohodlně (a poměrně logicky) obhájil Ivan Bartoš, pozici místopředsedy strany obsadil europoslanec Marcel Kolaja, dalšími členy a členkami předsednictva pak byli zvoleni Hana Hajnová, Blanka Charvátová a Martin Jiránek. Vyzyvatelé Bartoše neuspěli a stranické vedení se navíc hodně unifikovalo. Vypadá to, že Piráti se „normalizují“ a diverzita, kterou strana tolik propaguje, se ve vnitrostranické organizaci neodráží.

Pirátům chybí schopnost nechat politicky vyrůst mladé členy a členky, a vytvořit tak stranickou i generační kontinuitu.

Do vedení se hlásilo sedm žen, do druhého kola se však probojovaly pouze dvě a ty se také staly místopředsedkyněmi. Ve vedení strany ale není nikdo z nejmladší generace. Do nejužšího vedení se probojovali jednak především podporovatelé Bartoše, jednak lidé podobného věku a ideového zaměření. Ve vedení tak budou lidé loajální k Ivanu Bartošovi, všichni jeho kritici včetně Jany Michailidu i výrazné tváře moravskoslezských Pirátů Davida Witosze, kteří se ucházeli i o pozici předsedy strany, nezískali dostatečnou podporu.

Nevíme, co jsme zač

Vedle voleb předsednictva byla jedním z hlavních bodů sjezdu reflexe volebního neúspěchu. „Nechali jsme, aby nás definovali ostatní, aby nás definovaly média. Došlo k úplnému vymazání pirátské značky a ztratili jsme naši vlastní identitu,“ zaznělo v analýze, kterou si Piráti nechali vypracovat. Podle analýzy byla komunikace zmatená a centralizovaná v rukou vedení, které však mělo velké množství další práce. „Frustrace během kampaně rostla na všech stranách,“ vysvětlovali Piráti. V analýze nepovedené kampaně došlo také na kritiku agentury, která měla kampaň na starosti. „Agentura prosazovala zbavení se archetypu rebela, abychom se představili v kompetentním světle. Postupně došlo k osekání všeho, co doposud značka Pirátů představovala. Grafickými prvky počínaje přes nonkonformitu a pestrobarevností konče,“ říká analýza, kterou už v týdnu zveřejnily Hospodářské noviny a Piráti ji mají na svém fóru. Analýza se také zaměřila na časový rozvrh kampaně a uvádí, že někdy v červenci se „kampaň vymkla z ruky a ztratila linku, která by dala lidem ústřední myšlenku a stala se důvodem, proč stranu volit“. Piráti tak nakonec nezvládli komunikovat ani údajně pečlivě připravovaný program a místo očekávaného úspěchu přišla prohra, která nepřekvapila jen členky a členy strany, ale i širší veřejnost. Strana totiž nakonec získala jen čtyři poslance a ambice mít křeslo premiéra se zbortily jako domeček z karet.

Analýza kampaně se výrazně lišila od toho, co po volebním debaklu komunikovali Ivan Bartoš, Olga Richterová či její bratr Mikuláš Ferjenčík. Ti neustále tvrdili, že za špatným výsledkem stály dezinformace a útoky Andreje Babiše. I na sjezdu se Bartoš držel narativu o „úspěchu koalice Piráti a Starostové“, který od voleb opakuje. Ve výroční zprávě nicméně Bartoš jasně řekl, že nemůže rok 2021 hodnotit jako úspěšný. „I přes dílčí úspěchy utržila Pirátská strana v těchto volbách obří lekci. Pravděpodobně je to největší lekce za naši dosavadní existenci. Věřím, že se z ní poučíme,“ řekl jasně Bartoš. „Jako předseda jsem upozorňoval na vysoká očekávání, ale roli favorita voleb jsme nezvládli,“ přiznal Bartoš. Řekl, že Piráti udělali spoustu chyb a zisk pouhých čtyř poslaneckých mandátů je tristní. Dodal ale, že se v roce 2021 Piráti etablovali i na krajské a komunální úrovni.

Jedeme dál, jakoby nic

Ve své rekapitulaci výroční zprávy poděkoval Ivan Bartoš mimo jiné i Mladému Pirátstvu za to, kolik práce odvedlo na kampani pro mladé voliče a voličky. Dodal také, že vnitrostranická práce je jednou z těch nejdůležitějších. Jenže do struktury vedení se žádné díky mladé generaci nepropsaly a strana v novém složení bude poměrně homogenní. Do vedení se nedostal ani Vojtěch Lukavec z Maldého Pirátstva, ani předsedkyně Young Pirates of Europe Šárka Václavíková, která navíc velmi tematizuje genderovou nerovnost a neprostupnost uvnitř strany, na které ani tento sjezd moc nezměnil. Navíc nemají Piráti jedinou ženu na ministerském postu. Vedle toho se ukazuje, že Pirátům chybí schopnost nechat politicky vyrůst mladé členy a členky, a vytvořit tak stranickou i generační kontinuitu. V tomto kontextu bylo zvolení Bartoše a Kolaji do vedení pochopitelné a logické: straně chybí další výrazné tváře a nezdá se, že by na tom chtěla cokoliv změnit – přestože dobrovolnictví, každodenní práce řadových členů a členek i posilování regionálních poboček a nutnost jejich ocenění bylo jedním z dalších velkých témat sjezdu.

Navzdory problémům, kterým strana čelí, však jednání probíhala kultivovaně a klidně. K představě „rozhádaných“ Pirátů, kteří si vyřizují účty na veřejně dostupném fóru, působilo jednání na sjezdu až kontrastně. Způsob, jakým umí Piráti a Pirátky mezi sebou diskutovat, patří jednoznačně k těm nejvyspělejším v rámci naší politické scény. Prvky přímé demokracie a transparentnosti, které strana prosazuje, se odrážejí i ve způsobu, jak spolu členky a členové dokáží komunikovat. I když pro řadu lidí ve straně musí být výsledky sjezdu zklamáním, bude pro stranu zásadní, jakých výsledků dosáhne tento rok. Českou republiku čekají volby do Senátu a komunální volby a vzhledem k tomu, jak moc pirátská značka utrpěla, je na místě se obávat o další vývoj strany. Především hrozí ztráta pozice primátora v Praze, ale i další komunální neúspěchy, které by krizi strany mohly prohlubovat. Tak či tak stojí Piráti před řadou výzev. Ta největší však rozhodně tkví v konsolidaci rozštěpené strany a zahlazení nedůvěry mezi řadovými členy a vedením. Bez oboustranné vstřícnosti a velkorysosti to rozhodně nepůjde. A stejně tak se situace nezlepší bez důsledné sebereflexe týmu kolem Ivana Bartoše a jeho nejbližších: Jakuba Michálka nebo Mikuláše Ferjenčíka. Výsledky celostátního fóra, v němž neuspěl nikdo z kritiků vedení, však navzdory obměně vedení strany naznačují, že k tomuto kroku se Piráti jako strana zatím nechystají.

Autorka je redaktorka Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace