Foto Irek Dorozanski / DWOT (CC BY-NC-ND 2.0)
Polský postoj k lidem na útěku sledují zahraniční média i aktivisté od začátku krize s velkým znepokojením. Nejprve země vyhlásila na začátku září v pohraničí výjimečný stav, hranice oplotila, následně pak začala ty, kterým se podařilo do země dostat, zahánět násilím zpět do Běloruska. Polské úřady odmítají do zóny výjimečného stavu pouštět humanitární pracovníky i novináře. Po několika měsících neúspěšných pokusů dostat se k lidem v nouzi tak region opouštějí i Lékaři bez hranic. „Od října jsme opakovaně žádali o přístup do oblasti s omezeným vstupem a ke stanovištím pohraniční stráže v Polsku. Bohužel neúspěšně,“ říká Frauke Ossig, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic pro oblast Polska a Litvy.
„Počet mrtvých se pravděpodobně bude zvyšovat. Venkovní teploty budou totiž i nadále klesat,“ varují Lékaři bez hranic.
Od léta na polsko-běloruských hranicích zemřelo minimálně dvacet jedna lidí (přesné číslo je velmi těžké určit, pravděpodobně však bude o mnoho vyšší). Poslední měsíce situaci navíc komplikuje mráz a další vlna pandemie koronavirovu. Ačkoli polské zdravotnictví zmírnilo svůj dříve velmi odmítavý postoj k pomoci lidem na útěku, místní nemocnice jsou stále plné, a pomoci se tak dostává jen těm, kteří ji potřebují nejakutněji. Jakmile se navíc člověk dostane z nejhoršího, přijede si ho vyzvednout pohraniční stráž a odveze ho zpět na hranice. Jediným, kdo může uprchlíkům opravdu pomoci v jejich snaze dostat se do EU, jsou místní obyvatelé. „Mnoho z nich se – občas samostatně, občas ve spolupráci s nějakou organizací – snaží pomáhat a organizovat. Mnozí to vnímají tak, že je jejich lidskou povinností pomáhat potřebným. Ono se tam dost obtížně žije, je tam velké množství vojáků, jsou tam checkpointy a neustálé kontroly. V krámech není jídlo, protože vojáci ho vykupují. Je to normální válečný stav. A pak tam jsou lidé, kteří by bez pomoci místních umřeli. Takže to není tak, že ta pomoc je poskytována jen dobrovolníky mimo zónu, i v zóně jsou dobří lidé,“ řekl v rozhovoru polský novinář Jakub Medek. Místní obyvatelé, kteří uprchlíkům pomáhají, však podle Ossig čelí pomluvám nebo je jim dokonce poškozován majetek jako výstraha, aby přestali pomoc poskytovat.
„Dokud se k lidem na útěku nebudou moci neziskové a humanitární organizace dostat a poskytnout jim jídlo, vodu, teplé oblečení a lékařskou péči, počet mrtvých se pravděpodobně bude zvyšovat. Venkovní teploty budou totiž i nadále klesat,“ varují Lékaři bez hranic na svém webu.