Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Nakonec největší událostí sjezdu Pirátské strany – minimálně podle mediálního ohlasu – bylo použití slova „komunismus“ kandidátkou na předsedkyni strany Janou Michailidu ještě před samotným sjezdem. Do hlavního publicistického pořadu 168 hodin tuto událost zařadila i Česká televize. Michailidu se v interním pirátském fóru přihlásila ke komunismu v původním slova smyslu – a divákům České televize bylo potřeba vysvětlit, že něco takového není možné. Na pomoc při rozplétání tohoto politologického rébusu přizvala Česká televize i marketingového experta Jakuba Horáka. Vztah mezi komunismem a demokracií tak vedle instantního antikomunisty Daniela Kroupy vysvětloval i expert, který je za jiných okolností schopný ve studiu DVTV s vážnou tváří zeširoka rozprávět o tématech, jakým je třeba klip propagující jižní Moravu. Tentokrát zanalyzoval propad Pirátů vyjádřením o „levicových hňupech“, kteří to ostatním kazí. Kdo jiný by měl ale ve veřejnoprávním médiu vysvětlovat, že kapitalismus nemá alternativu, než markeťák, který sám sebe ve vlastní dlouhodobé kampaní přesvědčil o tom, že je vzdělanec.
Poučeni komunismem budeme za mzdovou železnou oponou dál snášet několikanásobně nižší mzdy než hloupý Západ.
Celá pseudokauza je přitom jen staré dobré slovíčkaření o tom, v jakém smyslu se má a může ve veřejné diskusi používat slovo „komunismus“. V Česku se tato debata odehrává podle už zavedeného schématu. Když se někdo – tentokrát mladá pirátská politička – přihlásí k (demokratickému, utopickému nebo třeba samosprávnému) komunismu, přijdou experti a z titulu politologů, filosofů nebo nově i markeťáků veřejnosti vysvětlí, že jedinou možnou realizací sociálně spravedlivé společnosti jsou gulagy, diktatura a političtí vězni. I když Michailidu jasně deklarovala, že jí jde o „původní myšlenku“, sama se hlásí k demokracii, a její výrok se tedy nedá považovat za vyjádření sympatií k minulému režimu, nikdo s ní na toto téma ani nediskutoval. Její vyjádření možná nebylo terminologicky nejpřesnější, ale naprosto jednoznačně z něj vyplynulo, že se vztahuje k utopické, ideální a demokratické společnosti. Tím však nikoho neobměkčila. Alternativou ke kapitalismu jsou jen staré známé gulagy…
Filosof Daniel Kroupa znovu oprášil myšlenku o speciální východoevropské komunistické zkušenosti, díky které můžeme v této věci poučit naivní Západ. Tento příběh postupně nahrazuje dříve oblíbený narativ o generaci zkažené komunismem, která musí vymřít, aby se demokracie mohla rozvíjet bez problémů. Zatímco starší verze (generace zkažená komunismem) omlouvala nedostatky rozvíjejícího se kapitalismu, nová linka (poučení komunismem) potlačuje kritiky už etablovaného systému. Poučeni komunismem budeme za mzdovou železnou oponou dál snášet několikanásobně nižší mzdy než hloupý Západ.
V reportáži ve 168 hodinách zaznělo, že po třiceti letech od pádu komunistické diktatury vypadla z poslanecké sněmovny KSČM jako pohrobek minulého režimu. Daniel Kroupa se tím nenechal zmást, stejně jako se nenechal rozptýlit faktem, že pouhým použitím slova komunismus a důkazem na jeho utopickou podstatu se v českém veřejném prostoru zcela zdiskreditovala kandidátka Pirátů, a do kamer prohlásil, že pirátka poškodila stranu “zvlášť v dnešní době”. Co za dobu Kroupa myslel svým “zvlášť”? Nevíme, ale je potřeba zůstávat bdělý a posunout hranice této bdělosti i za hranice utopie. Posun v bdělosti před komunismem je každopádně jasný: zatímco po KSČM se oprávněně chtělo, aby se omluvila za zločiny, které měla její předchůdkyně KSČ na svědomí, Jana Michailidu se na sjezdu nakonec omluvila i za “sdílení utopického snu o demokratické, kooperativní a vzájemné společnosti”. Taková společnost je se současnou demokracií neslučitelná.
Autor je redaktor Alarmu.