Foto Ggia (CC BY-SA 4.0)
Zpráva o smrti dvaceti sedmi migrantů ve vodách kanálu La Manche obletěla v listopadu minulého roku světová média. Jednalo se o jednu z největších tragédií tohoto typu v průlivu oddělujícím Francii a Anglii, mezi mrtvými navíc byly i tři děti. Nejvyšší představitelé obou zemí těsně po události vyjádřili nad tragédií politování. Humanitární organizace Utopia 56 nyní žaluje zodpovědné úřady a požaduje prošetření celého případu.
Když jsme volali 999, řekli „Volejte Francii“, když jsme volali Francii, řekli nám, ať kontaktujeme Spojené království.
Těla migrantů byla po tragédii navrácena jejich rodinám. Nejvíce obětí bylo z řad Kurdů. Tragédii přežili dva muži, podle kterých se minimálně dva lidé ze člunu pokoušeli přivolat pomoc britské i francouzské pobřežní stráže poté, co se člun převrhl. Jeden ze zemřelých dokázal také poslat hlasovou zprávu svojí rodině, ve které mimo jiné řekl: „Jsme stále v moři mezi Francií a Británií. Nejsme si jistí, kdo nás zachrání.“ Bratr jednoho ze zemřelých uvedl, že policie i pobřežní stráž mohly polohu lidí z převrženého člunu snadno detekovat, protože uprchlíci u sebe měli mobilní telefony. Server CGTN cituje svědectví jednoho z přeživších, jak jej uvedla Utopia 56: „Když jsme volali 999, řekli ‚Volejte Francii‘, když jsme volali Francii, řekli nám, ať kontaktujeme Spojené království. Na obou stranách si z nás dělali legraci.“
Na konci roku organizace Utopia 56, která pomáhá migrantům, podala žalobu k francouzskému soudu. Britskou a francouzskou pobřežní stráž, stejně jako námořního prefekta Lamanšského průlivu a „jakéhokoli jiného pachatele nebo spolupachatele, na kterého se přijde během vyšetřování“ viní Utopia 56 z neposkytnutí pomoci a z neúmyslného zabití. „Od chvíle, kdy byly mezi druhou a třetí hodinou ráno anglické a francouzské záchranné služby informovány, že tato loď je v nouzi, bylo nutné – a je to jejich zákonná povinnost –, aby neprodleně zasáhly. To se nestalo,“ řekl právník Utopie 56 Emmanuel Daoud pro americký server Democracy Now.
Jak britský premiér Boris Johnson, tak jeho francouzský protějšek Jean Castex vyjádřili krátce po incidentu odhodlání ještě intenzivněji bojovat s pašeráky, kteří podle nich nesou hlavní vinu na tragédii. „Mé myšlenky jsou s pohřešovanými a zraněnými, s oběťmi zločinných pašeráků, kteří využívají jejich utrpení,“ uvedl francouzský ministerský předseda. „Ukazuje se, že gangy, které posílají lidi na moře v nebezpečných loďkách, se nezastaví doslova před ničím (…) Je nepochybné, že budou dál klamat lidi a riskovat jejich životy, pokud jim neukážeme, že jejich obchodní model nefunguje,“ uvedl pro BBC britský premiér Johnson. Nikolai Polsner z Utopie 56 s tímto pohledem ale nesouhlasí: „Stát v tuto chvíli, těsně po tragédii, ukazuje na pašeráky. Ale pašeráci jsou až důsledkem škodlivé politiky.“ S podobnými případy, kdy pobřežní služby obou zemí neodpovídají na volání o pomoc, se dobrovolníci z Utopie 56, kteří migrantům pomáhají, setkávají často. Žaloba by podle Polsnera měla především „zjistit pravdu“ a také napomoci tomu, aby se podobná událost už neopakovala. Mimo to dává vědět vládám, že jsou tu lidé, kteří situaci bedlivě sledují.