Válek ilustruje největší problém českého zdravotnictví: neschopnost mluvit s lidmi

Nová vláda slibovala změnu stylu. To se jí ale minimálně na pozici ministra zdravotnictví nepovedlo. Vlastimil Válek navazuje na chaos a nesrozumitelnost svých předchůdců.

Válek a další ministři zdravotnictví přicházející z lékařské praxe nám opětovně připomínají, že jedním z velkých problémů našeho zdravotnictví je neschopnost komunikovat s lidmi. Což je trochu nepříjemné vzhledem k tomu, že je to podstatná část práce této profese. Třeba Jan Blatný byl pozoruhodný stoik a zajímavý glosátor šířící se epidemie, ale přiznejme si, že jsme minulý rok od ministra zdravotnictví možná čekali více než teze, že se věci prostě dějí, nebo že se epidemie bude vyvíjet dobře nebo špatně. Adam Vojtěch pak sice nebyl lékař a mluvení mu poměrně šlo, ale jeho vyjádření narušoval Andrej Babiš, takže Vojtěch tak úplně neručil za to, co říká a slibuje.

Lze například ocenit užívání sportovních a jiných analogií. Ještě lepší by však bylo, kdyby je vůbec nepoužíval.

Od nástupu Válka si někdo mohl slibovat určitou změnu kurzu a vylepšení stylu. Lze například ocenit užívání sportovních a jiných analogií. Ještě lepší by však bylo, kdyby je vůbec nepoužíval. Válek totiž vezme problém, který by se dal snadno vysvětlit pomocí několika vět, a převede ho na analogii, která nedává vůbec žádný smysl. Na Válkovi a dalších by šlo demonstrovat selhání českého vzdělávacího systému. Ten se stále snaží nalít dětem do hlav kvanta informací, aniž by učil je chápat, nebo o nich dokonce mluvit. Bez toho přitom nemá vědění skoro žádný smysl.

Jsou lidé něco jako auta?

Jeden z posledních výstupů ministra zdravotnictví se například týkal podpory prevence, která je ve vládním prohlášení v několika větách popsána poměrně srozumitelně: „Podpoříme oblast ‚veřejného zdraví‘ programy na podporu prevence a zdravou výživu. Prevence je nejefektivnější přístup, jak předcházet nemocem, zvyšovat kvalitu života a podporovat zdraví našich občanů. Právě podpora této doposud zanedbávané oblasti má za cíl posunout kvalitu zdraví českých seniorů na stejnou úroveň, jaká je ve vyspělých státech Evropské unie.“ Válkovi se to zdálo málo jasné, a tak jednoduchou myšlenku rozvinul: „Máte dvě stejná auta. Jedno jezdí pravidelně do autorizovaného kvalitního servisu, kde používají originální díly a servisují ho pravidelně podle servisní knížky. Druhé auto vám opravuje jednou kamarád, podruhé si ho opravíte sami, pak na to dvakrát zapomenete, pak servis udělá další kamarád. Obě auta mají najeto 200 tisíc kilometrů, každé ale vypadá úplně jinak.“

Nezbývá než doufat, že se automechanici nepouští do medicínských příměrů, aby pomocí kolonoskopie vysvětlili nutnost pravidelných prohlídek aut. Nejsou to ale jen auta, s čím si Válek plete péči o lidské zdraví. V jednom z rozhovorů přirovnal požadavek na kvalitní zdravotnickou péči k fandění fotbalové Barceloně. Před necelým rokem srovnával experty na epidemii s fotbalovými trenéry a v létě stavbu onkologického centra občanům přiblížil stavbou fotbalového stadionu.

Vlastimil Válek je prezervativem porozumění

Žádná z analogií nedává smysl. Třeba se zavíráním regionálních nemocnic a prohlubující se nedostupností lékařské péče na venkově se to má tak, že někde máme skvělou lékařskou péči a jinde takřka žádnou. Jsou regiony, kde lidé putují osmdesát kilometrů k zubaři s čímž nemá Barcelona bohužel nic společného. Podobně nedává smysl skoro nic, co Válek prezentuje. Když dnes říká, že chce změnu kurzu a brát covid jako chřipku, tak to sice může zohledňovat aktuální poznání, ale také nemusí, protože totéž tvrdil už před rokem a půl, v létě 2020 před nástupem zničující delty. Tehdy přirovnával povinné roušky k povinným prezervativům. Obávám se, že Vlastimil Válek se stal prezervativem porozumění.

Válkův komunikační chaos a neschopnost cokoli sdělit není něčím, co by se vyjevilo až po jeho nástupu na post ministra. Takto hovořil vždy. Minulý týden dostal na tiskové konferenci otázku, kdy bude třetí dávka vakcíny pro osoby mladší 18 let. V několikaminutové odpovědi uvedl, že je z Brna stejně jako Georg Mendel nebo dlouze chválil svého kolegu Josefa, který spí v kanceláři. Je zajímavé, že podobně během svých dvoutýdenních ministerských pohovorů ani prezident Zeman neodhalil v podstatě nic smysluplného. Nezjistil, kdo z ministrů se domluví cizím jazykem. Nezjistil, že se Válek nedomluví Česky. Jediný, kdo mu vadil, byl Jan Lipavský, který zatím nemá problém říct, co chce říct. Je to maličkost, ale v případě ministrů zdravotnictví čekáme na jasnou a srozumitelnou řeč marně již několik let. Snad to není mnoho, chtít v pozici ministra zdravotnictví někoho, kdo bude s lidmi mluvit jako s lidmi, ideálně známou řečí a kdo nebude lidi pojímat jako auta, stadiony nebo fotbalisty.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále